před 4 týdny
32
NÁZOR / Stojíme za tuzemskými zemědělci, podporujeme je v boji proti vládě. Taková a podobná hesla vysílají do světa čeští komunisté již několik týdnů. Těch vzkazů na adresu zemědělců bylo tolik, že se sluší připomenout, jak hezky to komunisté s farmáři umí a jak moc jim dokázali pomoct v minulosti. Není to totiž poprvé, co chtějí komunisté „pomáhat zemědělcům“. Tou minulou pomocí se oháněli po roce 1945. Naplno tuto pomoc rozjeli po 23. únoru 1949. A byla to pomoc totální. Především pomoc od majetku, pomoc od svobody a v mnoha případech také pomoc od života.
O tom, jak je potřeba podporovat české zemědělce v boji se zlou vládou a zlou Evropskou unií, opakovaně informovala Kateřina Konečná i další postavy z její kandidátky, složené z komunistů a představitelů dezinformační proruské scény. Chodily se fotit s traktory i transparenty před Ministerstvo zemědělství ČR, vysílají vzkazy na sociálních sítích a podobně.
Pokud by ta současná podpora zemědělců měla vypadat tak, že budou jen zneužívat jejich protesty k vlastní předvolební publicitě, jak se to děje právě teď, nemají se farmáři čeho bát. Pokud by ta jejich podpora měla jít dál, na což naštěstí nemají a snad už nikdy nebudou mít politickou sílu, můžeme si připomenout, jak to umí.
Poslední pomoc komunistů zemědělcům byla totiž totální pohromou pro tento obor i pro celý venkov a přírodu. Z této pomoci se česká krajina ani pětatřicet let po revoluci nevzpamatovala. Po zemědělcích šli komunisté už od svého puče v roce 1948, ale až o rok později rozjeli akci Kulak, vymyšlenou k tomu, aby okradli všechny sedláky v zemi.
Tato pomoc vypadala tak, že komunisté poslali hlavu hospodářství například na deset let do vězení v lágru jen za to, že měla nové auto, že měla mlátičku na obilí a podobně. Po odsouzení majitele hospodářství přišli komunisté za jeho ženou a dětmi, které právě přišly o tatínka, s tím, že se mají během pár hodin odstěhovat na druhý konec republiky. S sebou si mohou vzít jen to nejnutnější. Po vystěhování rodina, která se absolutně ničím neprovinila, dostala navíc zákaz pobytu a návštěv v rodné obci, kde rod hospodařil několik generací. Nebyl potřeba žádný soud. Stačila tříčlenná komise komunistů.
Takto komunisté pomohli tisícům rodin po celé zemi. Řada nezákonně vězněných sedláků už se ke svým rodinám ani nevrátila, zemřeli v lágrech, další zemřeli po propuštění kvůli následkům věznění. Akci Kulak komunisté spustili především ze dvou důvodů. Tím prvním byla obyčejná krádež. Prostě se chtěli zmocnit polností, statků, zvířat a techniky sedláků. Okrást je. Druhým důvodem byl strach. Ze sedláků, kteří nikdy nebyli příznivci bolševiků, měli obavy. Většinou to byli lidé, kteří měli ve své vesnici vliv a respekt. Lidé byli ochotni jim naslouchat a jít za nimi. A to komunistům vadilo. Potřebovali je zlomit.
Po krádeži majetku a polností pokračovala kolektivizace směrem k rozorání mezí, melioraci a dalším negativním zásahům do krajiny, která dosud trpí například větrnou erozí, protože komunisté zničili letité remízky a meze. Ukradené statky nechali bez údržby upadat, až se proměnily v ruiny.
Největší představitelná drzost. To přesně je komunistické lísání k zemědělcům.
