Střílení na pumpách, zákaz létání, benzín na příděl. Jak Západ čelil energetické krizi

3 měsíce starý 126

Když někteří politici dnes volají po zastropování cen pohonných hmot, plynu, elektřiny nebo kontrole a regulaci marží u potravin, jako by se inspirovali téměř 50 let starými událostmi a recepty tehdejších západních lídrů. Západní svět totiž na přelomu let 1973 a 1974 postihla téměř navlas stejná energetická krize, jaké nyní čelíme my.

Jenže skoro půlstoletí staré události měly mnohem dramatičtější dopad na globální ekonomiku i společnost než ty dnešní. Posuďte sami. Průměrná cena barelu ropy v roce 1973 činila 2,5 dolaru. Ještě na začátku října se barel prodával za méně než 3,5 dolaru, ale už v polovině února 1974 se jeho cena vyšplhala na 15,5 dolaru. Během čtyř měsíců tak ropa zdražila asi 4,5násobně.

Následky Jomkipurské války

Zatímco dnes je příčinou zdražování energií postcovidové oživování globální ekonomiky, k němuž se koncem února přidala vojenská agrese Ruska vůči Ukrajině, v případě ropného šoku let 1973 a 1974 šlo primárně o důsledek válečného konfliktu na Blízkém východě. V říjnu 1973 vypukla čtvrtá arabsko-izraelská válka, která vešla do historie jako Jomkipurská válka. Trvala pouhé tři týdny a skončila vítězstvím Izraele.

Arabské země se však s výsledkem nesmířily a rozhodly se použít „ropné zbraně“ v podobě snížení těžby ropy. Chtěly tak vytrestat západní spojence Izraele. Přestože jejich produkce klesla jen asi o pět procent, dopad na globální trh s ropou byl obrovský. Dramatické zdražení černého zlata se začalo výrazně propisovat do cen pohonných hmot v celém světě, snad jen s výjimkou sovětského bloku, jenž byl od světového ropného trhu do značné míry izolován.

Zdražení benzínu a nafty se takřka okamžitě začalo promítat do všeobecného vzestupu cenové hladiny, globální ekonomika čelila zcela novému a do té doby nepopsanému jevu – stagflaci. „Jedná se o stagnaci nebo mírný pokles hrubého domácího produktu a současný vzestup cen, tedy inflaci. Zároveň s tím roste nezaměstnanost. Šlo o zcela nový typ ekonomické recese, protože ty dosavadní byly vždy doprovázeny poklesem cen, nikoli růstem,“ vysvětlila pro CNN Prima NEWS Veronika Hedija, ekonomka z jihlavské Vysoké školy polytechnické.

Když republikán reguluje ceny

Země jako USA, Velká Británie nebo Německo zažívaly inflaci, kterou většina tehdejších obyvatel nepamatovala. Ve Spojeném království se ještě v roce 1974 dostala nad 15 %, o rok později dokonce atakovala 25% hranici. Rovněž v USA, Itálii nebo Francii začaly růst ceny dvouciferným tempem. „Tehdejší šok byl umocněný tím, že předchozí období po druhé světové válce bylo zlatou érou. Pokud ekonomiky dvacet let rostou a inflace je souběžně nízká, nikdo není na drastické hospodářské problémy připraven,“ řekl CNN Prima NEWS Libor Žídek z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, který průběh ropného šoku ze 70. let popisuje ve své knize Dějiny světového hospodářství.

Žídek vidí mezi současností a skoro 50 let starou historií několik paralel. „I tehdy bylo příčin růstu inflace více. Došlo k souběhu konjukturálního cyklu významných světových ekonomik, v nezanedbatelné části světa byla neúroda, která v kombinaci se snížením osevních ploch způsobila potravinovou krizi,“ vysvětlil. A podobnost vidí i v tom, jaká řešení přináší politická reprezentace, byť tehdejší opatření byla v mnoha ohledech mnohem drsnější.

„Rozsah opatření se různil. Japonsko zakázalo neonové reklamy a japonská státní televize vysílala jen dvě hodiny denně. V několika státech USA bylo zakázáno vyvěšovat světla na Vánoce. Kroky byly ale často ještě drastičtější. Některé země zakazovaly například létání nebo řízení osobních aut v neděli, nebo byl jejich provoz omezen podle poznávacích značek vozidel, kdy jeden den mohli vyjet jen majitelé sudých, jiný jen lichých posledních čísel na značce. Švédsko zavedlo přídělový systém na benzín a topné oleje. A dokonce republikánský prezident Richard Nixon v USA zavedl dočasné maximální ceny benzínu. Důsledkem těchto opatření byl pochopitelně nedostatek a fronty u benzínových pump,“ vypočítává Libor Žídek. Kvůli dlouhým čekacím dobám na tankování a předbíhání ve frontách se na benzínových pumpách občas také střílelo.

Odskáčou to chudé země

I proto by se Žídek dnes zásahů do cen vyvaroval. „V této hodně náročné situaci je dle mého soudu lepší přímo pomoci ohroženým obyvatelům. Střední třída je podle mě schopna vyšší ceny ustát. Další věcí jsou dobrovolné úspory. Bylo vyčísleno, že díky snížení teploty v bytech o jeden stupeň by se Evropa dokázala bez ruského plynu obejít asi jeden měsíc,“ nastínil ekonom možnosti, které v současné době máme.

Podle Žídka však mezi současnou a tehdejší energetickou krizí existuje také několik zásadních rozdílů. V první řadě je dnešní Západ mnohem méně závislý na ropě než před 50 lety. „Dále si myslím, že centrální banky jsou dnes více nezávislé a mají více zkušeností, jak si s inflací poradit. V 70. letech byl hlavní problém v následné neklesající inflaci kvůli přetrvávajícím zvýšeným inflačním očekáváním. Tomu se dnes centrální banky budou chtít vyhnout,“ vysvětlil Žídek.

Na druhé straně i dnes bude podle něho platit, že energetická a potravinová krize mnohem více dopadne na chudé země. „Už pandemie koronaviru vedla k celosvětovému růstu chudoby a nárůst cen zejména u potravin tuto situaci jen prohloubí,“ uzavřel Libor Žídek.

A aby toho nebylo málo, druhý ropný šok na sebe nenechal příliš dlouho čekat. Další skokové zdražení ropy přišlo v roce 1979, tentokrát v důsledku íránské revoluce. Drtivá většina západních zemí si následně epizodu s dvoucifernou inflací zopakovala. Ale to už je jiný příběh.

Zdroj