Svědectví vězňů z KLDR: Topení novorozeňat, trestanci jako boxovací pytle

4 měsíce starý 21

Kovové špičky bot bachaře klapou o zem v pravidelném rytmu. Obvykle je to jediný zvuk, který se studenou chodbou line. Zakázáno je mluvit, šeptat, hýbat se. V tureckém sedu s rukama na kolenou se sedí klidně 12 hodin denně. Minimum jídla, jen malý příděl vody. Tichou rutinu narušují akorát přísné tresty udělované za sebemenší prohřešek.

Vězení má Severokorejce odrazovat od pokusů o útěk. Paradoxně jsou věznice plné odchycených uprchlíků. Mezi nimi byla i Lee Young-joo. Udělala něco, co „mnozí považují za naprostou samozřejmost“ – opustila svou zemi. O útěk ze Severní Koreje se pokusila v roce 2017. Chytili ji v Číně, odkud ji poslali do severokorejského vazebního střediska Onsong poblíž čínských hranic.

Tři měsíce čekání na odsouzení ji provázelo klapání bachařových bot, ponižující tresty a denní nutriční příjem v podobě několika mletých kukuřičných slupek. „Cítila jsem se jako zvíře, ne jako člověk,“ popsala pro stanici BBC.

Foto: Korea Future

Mezi tresty patří i klečení. V případě, že dotyčný poleví, přijde trest další. 3D model vypracovala organizace Korea Future.

Až jednou v klapání bot spatřila příležitost. Ve chvíli, kdy kroky bachaře začaly slábnout a bylo jasné, že se vzdaluje, „spolubydlící“ vedle rychle pošeptala nejnutnější informace.

Hrdost jí nedovolila plakat

„Mluvily jsme o plánech na další útěk, domlouvaly si schůzky s prostředníky, byly to tajné rozhovory,“ dodala. Potvrdila, že se pokus zahnat zaječí úmysly Severokorejců naprosto minul účinkem. Neúspěšných uprchlíků byly plné cely.

Nejeden takový „tajný rozhovor“ Lee Young-joo s dalšími vězni skončil trestem. „Strážce mě požádal, abych přišla k mřížím cely a natáhla ruce. Pak do nich začal mlátit svazkem klíčů, dokud nebyly celé nateklé a modré. Hrdost mi nedovolovala plakat. Tihle strážci nás, kteří jsme se pokusili opustit Severní Koreu, považovali za zrádce.“

Fyzické tresty jednotlivce byly často i trestem pro zbytek osazenstva. „Slyšeli jste, že jsou ostatní mlácení, protože všichni tu chodbu sdíleli. Byla jsem zavřená v cele číslo tři, ale slyšela jsem, jak někoho bijí v cele číslo 10,“ vzpomíná Lee Young-joo.

Její osud a příběh dalších více než 200 lidí zmapovala organizace Korea Future zabývající se porušováním mezinárodního práva v rámci severokorejského vězeňského systému.

Nezisková organizace identifikovala 597 pachatelů spojených s 5 181 případy porušování lidských práv spáchaných na 785 zadržených ve 148 vězeňských zařízeních.

Korea Future veškeré důkazy shromažďuje v online databázi v naději, že přijde den, kdy tyto důkazy poslouží u soudu. Skupina na základě dostupných informací a výpovědí vytvořila také 3D model zadržovacího střediska Onsong.

Spoluautor Korea Future v Soulu Suyeon Yoo řekl BBC, že je násilí známé ze severokorejských věznic denně využíváno k „potlačování 25milionové populace“. „V každém rozhovoru, který vedeme, vidíme, jak těm lidem vězení ovlivnilo životy. Jedna dotazovaná plakala, když vyprávěla, že byla svědkem zabití novorozence.“

Severní Korea je od okolního světa izolovanější víc než kdy dřív. V jejím čele už tři generace stojí rodina Kimů, které musí obyvatelé prokazovat naprostou oddanost, zejména pak jejich současnému vůdci Kim Čong-unovi.

Foto: Korea Future

Pohled shora na animaci vězeňského zařízení v Onsongu.

K izolaci KLDR přispěla také pandemie covidu-19, během které se ještě zpřísnila kontrola uvnitř země i na hranicích. O to přísněji jsou trestáni ti, kteří se pokusí nahlédnout do vnějšího světa. Sledování zahraničních dramat a filmů nevyjímaje.

Situací v severokorejských věznicích se zaobírala také Organizace spojených národů (OSN). Varovala, že jsou vězni nucení k vyčerpávající manuální práci a jsou bití tak krutě, že může jít o formu mučení. Generální tajemník OSN António Guterres loni uvedl, že nové zprávy poskytnuté Úřadem OSN pro lidská práva (OHCHR) přispěly k „rostoucímu množství informací potvrzujících konzistentní vzorce porušování lidských práv“.

Násilí obsahuje každá zpověď uprchlíka ze severokorejského vězení. Výjimkou nejsou ani sexuální napadení. Několik přeživších pro Korea Future vypovědělo, že pak byly nuceny podstoupit potrat.

Foto: Korea Future

Denní příděl vody pro celou celu.

V jednom případě v centru v provincii Severní Hamgjong byl dotazovaný svědkem potratu své spoluvězeňkyně. Žena byla v osmém měsíci těhotenství. Dítě přežilo, tak jej utopili v nádrži s vodou.

„Udělali si z nás boxovací pytle“

Podle OHCHR jedna ze zadržených popsala, jak ji strážný praštil palivovým polenem tak tvrdě, že se jí „kůže na obličeji roztrhla, vykloubila se brada a vyrazily čtyři zuby“. Jiná pro OHCHR popsala nucené práce slovy: „Vlekla jsem vozík, který běžně tahají krávy.“

Další bývalá vězenkyně vzpomínala, jak ji policisté z ministerstva bezpečnosti bili holí, židlí a koženým páskem. „Někdy jsme byli požádáni, abychom položili hlavy na mříže cely a dozorci nás zbili kyjem. Byli jsme pro ně jako boxovací pytle,“ popsala minulý rok.

Tresty padají také za chrápání. Jeden z bývalých vězňů popsal, že za chrápání spoluvězně dostali všichni tisíc dřepů. „Já jsem byl mladý, takže to bylo v pořádku, ale ti starší na místě omdlévali,“ uvedl.

Foto: Korea Future

Vstupní dveře do cely jsou o rozměrech metr na 80 centimetrů. Vězni se tak musí dovnitř a ven plazit.

Další dva uprchlíci nezávisle na sobě popsali, že se umíralo i na podvýživu. „Dostali jsme pouze kukuřičnou mouku, asi 100 gramů třikrát denně,“ řekl jeden z bývalých vězňů.

Young-joo byla nakonec odsouzena ke třem a půl letům vězení. „Bála jsem se, že se nedožiju ani konce svého trestu,“ řekla BBC. „Když vstoupíte do těchto míst, musíte se vzdát toho, že jste člověk, abyste vydrželi a přežili,“ říká.

Ve vazební věznici Onsong skončila v roce 2017 i Saerom. I na ní se Státní bezpečnost vyřádila. „Mlátí tě tam do stehen dřevěnou holí. Nemohla jsem se dívat na ostatní, jak jsou bití, a kdybych odvrátila hlavu, přinutili by mě se na to dívat. Zabíjejí tvého ducha.“

„Pokud existuje způsob, jak je za to potrestat, chci to vidět,“ vypověděla BBC Saerom a přiznala opakující se noční můry, které jí život ve vězení připomínají. Život v Jižní Koreji pro ni znamená každodenní štěstí.

Většina svědectví pochází od bývalých vězňů ze severokorejských věznic, vyšetřovacích středisek nebo pracovních táborů. Zpráva OSN ale také uvádí, že uprchlíci zmiňovali své známé, kteří v politických vězeňských táborech skončili za „neloajálnost“.

„Popsaná krutost bití může představovat mučení, které je mezinárodním právem bez výjimky zakázáno,“ uvádí zpráva OSN. V únoru minulého roku vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová prohlásila, že mučení a nucené práce jsou v severokorejských zadržovacích střediscích běžné a možná představují zločiny proti lidskosti.

Severní Korea existenci táborů popírá, ale jak poznamenává OSN: „Hrozba, že budou lidí posláni do politického zajateckého tábora (kwanliso), prostupuje všemi aspekty občanského a politického života v KLDR.“

Zdroj