před 6 měsíce
77
Svět si připomíná výročí povstání v Tibetu. Na veřejných budovách tak často vlají tibetské vlajky, a výjimkou není ani více než osm stovek radnic, úřadů a dalších míst v Česku. Číňané při násilném potlačení povstání před 65 lety zabili během čtyř dnů na 12 000 lidí. „Tibet spolu s Jižním Súdánem a Sýrií byl již potřetí v řadě vyhlášen za nejméně svobodnou zemi na světě,“ popisuje pro Radiožurnál tibetanista Martin Hanker.
Praha/Lhasa 16:34 10. března 2024
Jak přesně Číňané po těch 65 letech dohlížejí na to, jestli si obyvatelé Tibetu tento den nějak připomínají?
V současnosti je tento den čínskými úřady i předvídán, a tak mu předcházejí různá stupňující se bezpečnostní opatření, protože konec zimy a také začátek jara je obecně považován za takové poněkud problematické období.
Svět si připomíná 65. výročí povstání v Tibetu, okolnosti komentuje Martin Hanker
V tu dobu probíhá množství různých náboženských ceremonií. Důležitou úlohu hrají i elektronické sledovací systémy – takové velké oko, které pomáhá dohlížet ve Lhase.
Vyjadřuje se k výročí nějak dalajláma?
Vyjadřuje, ale spíše skoupě a samozřejmě s nějakým diplomatickým odstupem z exilu.
Když se ohlédneme: jak se za těch 65 let Tibet proměnil?
Hlavně etnické složení se proměnilo docela výrazně, protože spolu s vytvořením tzv. Tibetské autonomní oblasti v roce 1965 byly překresleny hranice historického území obývaného Tibeťany a došlo tak k rozpuštění některých okrajových částí na východě země do přilehlých čínských provincií. To si můžeme představit podobně, jako třeba když u nás vznikal Protektorát Čechy a Morava.
A zároveň teď v rámci národní strategie tzv. velkého rozvoje západních provincií se Peking snaží ekonomicky a materiálně podpořit zlepšení podmínek v Tibetu. A tak se staví chybějící infrastruktura, budují se nové městské čtvrti a v nich pak vznikají čínské školy a nová pracovní místa.
Dělá se vše proto, aby se zde Chanové (Číňané) cítili jako doma. A tím cílem je samozřejmě pozvednout a standardizovat životní situaci v těchto oblastech, ale i za cenu ztráty nějaké unikátní kulturní identity, tedy hlavně jazyka, náboženství a zvyků.
No a spolu s tím dochází potom k pochopitelnému vytěžování nerostného bohatství, kterým Tibet oplývá. Pramení zde také řeky zásobující vodou většinu jihovýchodní Asie. Takže potom to jejich znečištění má dalekosáhlé následky i za hranicemi Číny.
,Preventivní represe.‘ V Tibetu roste užívání věznic s vysokou ostrahou, ukazují satelitní snímky
Číst článek
Sociolog tibetského původu, který byl v neděli na zpravodajském serveru BBC, popisuje, že Číňané v Tibetu zavedli systém internátních škol, kde se malí Tibeťané už od čtyř let učí čínsky, což podle něj vede k tomu, že nové generace ztrácejí schopnost mluvit svým rodným jazykem. Jak vážný to má dopad?
Vážný, protože ve chvíli, kdy nemáte k dispozici systematické vzdělávání ve svém rodném jazyce, tak vás to odtrhává od historické tradice, ke které se můžete potom stahovat pouze v domácích podmínkách. Takže tibetština se omezuje úplně mimo systém a není ani prerekvizitou pro nějaké pracovní nasazení a podobně.
Mohou se dostat do Tibetu cizinci, třeba turisté?
Peking se snaží přetransformovat to, jakým způsobem prodává Tibet, tibetskou krajinu, kulturu a náboženství. Dělá z toho pomocí svých cestovních agentur takový exotický a tajemný ráj na zemi.
Čínský turista je tím fascinován a je pro něj absolutně nevšedním zážitkem třeba mít svatbu v tibetském kroji. Ale zahraniční turisté, ti se aktuálně mohou do Tibetu sice podívat, to je pravda, ale nemohou navštívit sto procent historického území. A navíc stále platí, že je potřeba se pohybovat v organizované skupině a s čínským průvodcem. Tudíž pro baťůžkáře to rozhodně není.
Dalajláma se omluvil za incident, při kterém políbil na rty mladého chlapce. ‚Nevinně a hravě škádlil.‘
Číst článek
Je otázka lidských práv v Tibetu pořád ještě něčím, na co západní politici při jednání v Číně upozorňují? Nezapadlo toto téma třeba i kvůli pozornosti, kterou upoutává osud ujgurské menšiny?
Možná trošku ano, ale zároveň je potřeba si připomenout, že Tibet spolu s Jižním Súdánem a Sýrií byl již potřetí v řadě vyhlášen za nejméně svobodnou zemi na světě.
A to je trošku problém, protože je to veřejné prohlášení zvenčí a otázky Tibetu jsou Pekingem všechny považovány za čistě vnitřní záležitosti Číny a žádné vnější síly tak nemají právo do nich nijak zasahovat.
Ale je dobré si připomenout, že nedávno prošel americkou Sněmovnou reprezentantů návrh zákona podpořit řešení v tibeto-čínského konfliktu a koncem února byl letos dokonce přijat Senátem.
Jde o velmi aktuální problém a ta jeho urgence se v čase pouze stupňuje. Jenže diskuse s čínskými představiteli na toto téma je poněkud senzitivní a hodně problematická, takže uvidíme, jak se situace vyvine po amerických prezidentských volbách a následně jakého odrazu se třeba dočkáme i u nás v Bruselu.
Tomáš Pancíř, edr
