Systém péče o děti se hroutí. Rodiče pláčou u ordinací, že je nemá kdo vzít

2 měsíce starý 14

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Co se v analýze dočtete

  • Průměrný věk praktického lékaře pro děti a dorost je kolem 60 let.
  • Vysoký věk praktických dětských lékařů se v budoucnu nejvíc dotkne Prahy a Středočeského kraje.
  • Ale například i v Jihomoravském a Ústeckém kraji podle odhadů do šesti let praxi ukončí až 13 % dětských lékařů. Hrozí tedy uzavření dalších až 35 ordinací.
  • Personální krize se týká i nemocničních pediatrů. Ročně je hospitalizováno asi 155 tisíc dětí, o které pečuje 600 až 700 pediatrů.
  • Podle informací Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost rodiče v nejvíce vytížených oblastech dojíždí s dítětem k lékaři i více než 50 kilometrů.
  • „Je to úplně zoufalé,“ říká předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová.
  • Odborníci jsou navíc skeptičtí i co do vývoje, zatím vše nasvědčuje, že se situace bude zhoršovat.

Jak reálně vypadá nedostupnost pediatrů v Česku, poznala Aneta Steiglová v poslední době na vlastní kůži hned dvakrát. Dětská lékařka, ke které chodily její dvě děti, odešla do důchodu před dvěma lety a nepodařilo se za ni najít náhradu.

Následovalo obvolávání ordinací a hledání nové lékařky - už tehdy to nebylo snadné, ale nakonec se po řadě pokusů zadařilo. Nicméně i nová doktorka rodičům začátkem listopadu narychlo oznámila, že končí, a tudíž asi tisíc dětí z Prahy 12 potřebuje sehnat lékaře.

„Hned druhý den jsem poctivě obvolávala ordinaci za ordinací a postupně zvyšovala perimetr okolo nás, bydlíme v Modřanech. Bylo to asi přes 50 telefonátů a nesehnala jsem nikoho. Všichni říkali, že se omlouvají, že mají plnou kapacitu a že jsem ten den třeba šestnáctá, kdo takhle volá,“ popisuje Aneta Steiglová.

Ze sluchátka se dozvěděla, že v oblasti končí i další ordinace a že někteří lékaři už nepřijímají ani malá miminka. „Radili, ať to zkusím za Prahou, třeba Dobřichovice a podobně. Jenže jet s malým nemocným dítětem asi 40 minut za Prahu, to je šílené. Navíc se předpokládá, že má rodič auto a že se může na delší dobu omluvit z práce. Nakonec to naštěstí vyšlo na Zbraslavi, což je autem asi 10 minut, autobusem dva přestupy,“ dodává.

Rodičům podle jejích slov nepomohla ani pojišťovna, která má síť monitorovat - napsali, že se omlouvají, že je pediatrů kritický nedostatek, a odkázali na lékařku, která však v tu chvíli měla už také plno.

Roky blikající kontrolka

Situace, kdy praktický dětský lékař či lékařka odchází do penze a jeho praxi nemá kdo převzít, je v Česku čím dál častější a trend se zatím nemění k lepšímu, naopak. Zprávy o tom, že je obor v ohrožení, tak pro tisíce rodičů nabývají každodenně zcela konkrétních podob: Vše znamená další stres a zoufalé odvolávání ordinací.

Jak vyplývá z dat Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), při pohledu na vývoj věkové struktury pediatrů jsou zřejmé dva trendy. Dochází sice ke generační obměně, při které narůstají kapacity v nižších věkových kategoriích, a to zejména mezi 35 a 44 lety, nicméně tento nárůst není tak výrazný, aby plně nahrazoval odchody do penze silných skupin v předdůchodovém věku.

„Zadruhé pak evidujeme nárůst podílu lékařů důchodového věku na celkovém kapacitním pokrytí. Jinými slovy, počet mladých pediatrů nenahrazuje v plné míře ty, kteří se rozhodli praxi ukončit a odejít na penzi. Problém tak je i v systému atestačního vzdělávání,“ míní mluvčí VZP Viktorie Plívová.

Naplno ale obrysy krize odhalilo letošní jaro a invaze Ruska na Ukrajinu. Do Česka přivedla stovky tisíc válečných uprchlíků, které z výrazné části tvoří právě děti a dospívající.

Původní odhady Ministerstva zdravotnictví mluvily o tom, že by do Česka mohlo přijít až čtvrt milionu dětských uprchlíků. Dětští praktici varovali, že pokud jde o dlouhodobou péči, na takové množství nemají kapacity.

Rodiče v zoufalé situaci

Jde o segment ambulantní medicíny, který je na tom kapacitně vůbec nejhůř. Průměrný věk těchto lékařek a lékařů je skoro 60 let. V řadě regionů narážejí na kapacitu i z hlediska úvazku ve velmi pokročilém důchodovém věku a neumím si představit, že do této sítě neřízeně vstoupí přes 200 tisíc dětí. Ta síť to nevstřebá,“ připojil tehdy varování v Poslanecké sněmovně ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek.

S řešením akutní situace pomohlo zřízení UA pointů při nemocnicích, část uprchlíků se také na Ukrajinu vrátila, nebo pokračovala do dalších zemí. Personální problém v české pediatrii ale pokračuje.

Názorně jej ilustruje hlavní město. Více než polovině z 230 dětských praktických lékařů v Praze je nad 60 let, takže do 15 let pravděpodobně odejdou do důchodu. Jak zároveň už v létě upozornila radní Milena Johnová (Praha sobě), noví lékaři v metropoli přibývají jen minimálně a po jednotlivcích.

Podle místopředsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost (SPLDD) Hany Cabrnochové je přitom v metropoli potřeba každý rok v průměru deset nových dětských praktiků, aby nahradili ty odcházející do penze.

VZP eviduje k letošnímu březnu okolo 1900 úvazků dětských praktiků. Pokud jde přímo o ordinace, které poskytují péči každý den, je jich však v Česku podle Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost nyní asi 1800. Podle dat vydaných ještě před vypuknutím války byl zároveň průměrný počet pacientů registrovaných u praktického lékaře pro děti a dorost na čísle 1 921 911. Na každou praxi tak připadala asi tisícovka pacientů.

„Celkově ubyla od roku 2018 v Česku stovka úvazků praktických lékařů pro děti a dorost,“ doplňuje Viktorie Plívová. K největšímu úbytku podle ní došlo v Moravskoslezském a Olomouckém kraji.

Podle předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilony Hülleové dosud nastavený systém přestává fungovat a rodiče často musejí s dětmi za péčí cestovat desítky kilometrů.

„Je mi rodičů a dětí opravdu líto. V systému, který jsme měli, byl lékař dostupný. A teď se to hroutí a oni mají problém. Obvolávají nebo objíždí ordinace, pláčou za dveřmi, že je nemá kdo vzít a dítě je nemocné. Jsme ve stresu a nevíme, jak to řešit. Ale obávám se, že to bude pořád horší. Trend je jasný. Spousta kolegů v seniorním věku říká, že už to nedává a že už to nemají zapotřebí. Je jim i přes 70 a říkají, že se to nedá vydržet,“ popisuje lékařka.

„Problém bude stále výraznější a horší. Dříve rodiče volali, že potřebují zaregistrovat, jednou nebo dvakrát do měsíce. Teď kolegové říkají, že v oblastech, kde skončí lékař a  není tam náhrada, volá několik rodičů denně. Dojíždí se běžně i 50 kilometrů a více. Je to úplně zoufalé,“ dodává.

Celý obrázek potom dokreslují data o dojezdové vzdálenosti k lékaři. Těm se věnovala například analýza Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, která vznikla koncem minulého roku. Dostupnost zdravotních služeb je stanovena nařízením vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb. V případě praktických lékařů pro děti a dorost stanoví nařízení dojezdovou dobu na maximálně 35 minut.

Podle zjištění ale část rodičů s dětmi musí dojíždět déle. Složitá je situace v Jihomoravském a Ústeckém kraji, problémy jsou ale také v Plzeňském či Jihočeském kraji nebo části středních Čech a Vysočiny.

„V těchto oblastech naše analýza odhalila překročení maximální časové normy o pět až deset minut,“ uvedla mluvčí pojišťovny Jana Schillerová.

Ordinace zavírají po stovkách

Jak je možné, že se jeden ze základních oborů dostal do takových potíží? Důvodů je podle odborníků vícero. Některé jsou podobné napříč zdravotnictvím, například špatné finanční ohodnocení, velká administrativní i pracovní zátěž či komplikované specializační vzdělávání.

Pokud jde konkrétně o praktické lékařství pro děti a dorost, podepsala se podle části lékařů na situaci i novela zákona o vzdělávání z roku 2017. Podle ní došlo ke zrušení specializačních oborů Praktické dětské lékařství a Dětské lékařství a vytvoření staronového oboru Pediatrie. Cílem měla být větší atraktivita oboru a získání širších kompetencí.

Do té doby musel praktický lékař pro děti a dorost absolvovat při přípravě na atestaci roční praxi v ordinaci zkušeného kolegy. Obor dětské lékařství ukládal absolventům fakult jen měsíční povinnou stáž. Sloučením dvou oborů ale vznikl obor obecné pediatrie, který podle kritiků odpovídá spíše dětskému lékařství.

„Bohužel to dopadlo tak, že před pěti lety nám zrušili obor a my jsme se po pěti letech dostali do totální personální krize, kdy během posledních několika let ubylo 200 ordinací a vyšší rychlostí to ještě půjde budoucí dva nebo tři roky,“ míní Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických lékařů pro děti a dorost.

Také podle Ilony Hülleové je odliv zájmu o práci v terénu nyní spojený právě s tím, jak probíhá příprava mladých lékařů. Ti dnes po absolvování medicíny nastupují zpravidla na dětská oddělení v nemocnicích a musí jen v rámci získání atestace jít na pár měsíců do ordinace k praktikovi.

Mladé lékaře v našich ordinacích vidíme jen krátce. Navíc jsou často vázáni na dětských odděleních a těch, kteří se dostávají do terénu, je málo.

„Upozorňovali jsme, že se prodlužuje délka vzdělávání a že se zkracuje doba praxe daného lékaře v našich ordinacích. Mladé lékaře v našich ordinacích vidíme jen krátce. Navíc jsou často vázáni na dětských odděleních a těch, kteří se dostávají do terénu, je málo. Nemocnice má samozřejmě zájem, aby byl daný lékař maximum doby přítomen na oddělení a do terénu na praxi šel na co nejkratší dobu,“ míní lékařka.

Mladí lékaři tak podle ní ani nemají příliš šanci hlouběji práci v ordinaci poznat a oblíbit si ji.

Ministerstvo zdravotnictví na námitky ohledně praxí reagovalo nedávno a rozhodlo se vzdělávací program pozměnit. První fází plánů v pediatrii je změna vzdělávacího programu. „Hlavním rozdílem v tomto upraveném vzdělávacím programu je to, že byla posílena možnost volitelné praxe v primární péči v pediatrii. Došlo k navýšení ze stávajících šesti na 12 měsíců. V upraveném vzdělávacím programu si bude moci školenec zvolit 15 měsíců v primární péči. Od výše uvedeného si slibujeme větší zájem o pediatrii a o primární pediatrickou péči,“ komentoval změny mluvčí ministerstva Ondřej Jakob.

Kde hledat síly?

Není to však tak, že by v nemocnicích byl pediatrů přebytek a bylo třeba síly pouze přelít v rámci systému. Předseda České pediatrické společnosti Jiří Bronský dlouhodobě upozorňuje, že se personální krize týká celého systému pediatrické péče, tedy jak praktických lékařů, tak i jejich kolegů z dětských lůžkových oddělení.

„Česká pediatrie se dlouhodobě nachází v situaci, kdy dochází k uzavírání dětských oddělení z důvodu nedostatku lékařů. Ročně je v České republice hospitalizováno průměrně 155 000 dětí, o které pečuje přibližně 600 až 700 atestovaných pediatrů, kteří zajišťují nepřetržitý provoz nejen svých oddělení, ale též nočních pohotovostních služeb, odborných ambulancí a také fungování novorozeneckých oddělení při porodnicích,“ upozorňuje.

Část lékařek, které mají vedené úvazky na lůžkových odděleních, podle něj zároveň čerpá mateřskou či rodičovskou dovolenou. „V tomto případě se jedná o 20 až 30 procent lůžkových pediatrů,“ doplnil.

Napjaté podmínky na odděleních ostatně byly důvodem, proč se na jaře návrhy na výpomoc nemocničních pediatrů v ordinacích praktiků nesetkaly s nadšením. Pomoc lékařů z nemocnic v ordinacích praktických lékařů není možná, na klinikách pracuje řada specialistů, kteří by odchodem z klinik nemohli poskytovat péči o kmenové chronicky nemocné pacienty. Odchod lékařů z klinických pracovišť do ordinací praktických lékařů by opravdu znamenal zhoršení péče o skupiny závažně nemocných dětí,“ uvedla například primářka pediatrické kliniky Jana Tejnická.

Osvědčilo se ale právě rozprostření péče jak v rámci ordinací, tak UA pointů při nemocnicích. Podle některých návrhů by se mohly do budoucna využít právě i pro české pacienty.

„Pokud to personální kapacita dovolí a taková ordinace se osvědčí, mohla by se do budoucna přetvořit v klasickou ordinaci primární péče, která by sloužila českým dětským pacientům a pomohla by posílit segment praktického dětského lékařství v daném regionu,“ uvedl nedávno Bronský.

Třeba podle Ilony Hülleové ale nejsou ani ambulance praktických dětských lékařů v nemocnicích ideálním řešením.

„Dětská oddělení jsou určená pro stavy, které vyžadují hospitalizaci, a rodiče určitě neuvítají, že musí jet 30 kilometrů do okresní nemocnice s dítětem, které má třeba vysokou horečku, když doteď mělo praktického lékaře v podstatě v místě anebo do šesti kilometrů od domu. Navíc tam pokaždé vidí dítě někdo jiný, a když se střídá více doktorů, rodiče z toho mohou být zmatení,“ dodává.

Existuje alespoň nějaké řešení? Šéfka praktických dětských lékařů je spíše skeptická. „Žádné pozitivní a efektivní kroky se pro nápravu situace zatím neudělaly. Jsem z toho stále více ustaraná,“ říká.

Oba zástupci pediatrů se shodují, že je třeba především zjednodušit a zefektivnit systém vzdělávání. Podle Bronského je potom třeba zejména navýšit počet školenců v pediatrii.

„Největší školitelské kapacity jsou při lůžkových odděleních, a pokud by se podařilo školení většího množství lékařů podpořit, může se situace v pediatrii v horizontu několika let významně zlepšit. Větší část proškolených mladých lékařů by pak měla směřovat do segmentu praktických lékařů pro děti a dorost,“ citoval lékaře Zdravotnický deník.

Tímto směrem chce jít i ministerstvo. Například pro rok 2023 připravuje změny rezidenčních míst a větší částkou hodlá podpořit pediatrický kmen. Kromě toho by mělo být nabídnuto větší množství rezidenčních míst pro pediatrii s vyšší částkou pro školence. Zda to bude stačit a za jak dlouho by podobné kroky mohly mít efekt, je ale nejasné.

Čtěte analýzy Seznam Zpráv

Zdroj