Talentovaný "Superšvéd" Peterson se stal obětí zmatků v Monze

před 2 měsíce 74

 ČTK

Seveřané mají díky finským jezdcům na svém kontě už čtyři tituly mistrů světa. Formuli 1 ale pro Skandinávii začali v 70. letech minulého století objevovat především Švédové.

Jedním z nich byl velmi talentovaný Ronnie Peterson. Sympatický závodník se narodil 14. února ve městě Örebro. Jeho život vyhasl o 35 let později za velmi dramatických okolnosti v Královském parku v italské Monze.

Z Lotusu zase do Lotusu

Jako švédský šampion v motokárách přešel do formule 3. V ní v roce 1969 slavil první velký triumf, když vyhrál ostře sledovaný závod v Monaku. Poté se stal šampionem F3 a rázem získal pozici továrního jezdce týmu formule 1 March.

Už svoji druhou sezonu mezi elitou, ročník 1971, zakončil na celkovém druhém místě. Nad jeho síly byl jen suverénní Jackie Stewart za volantem Tyrrellu.

V sezoně 1973 si Švéda vyhlídl talentovaný konstruktér Colin Chapman a Peterson vyměnil March za Lotus.  V černo-zlatém monopostu oslavil v Le Castelletu své první z deseti vítězství v Grand Prix. Sezonu dokončil na třetím místě opět za šampionem Stewartem v Tyrrellu a druhým Emersonem Fittipaldim s Lotusem.

Lotusu Švéd zůstal věrný až do prvního závodu ročníku 1976, načež pak zamířil do týmu March a Theodore. Následující rok Petersona získal Ken Tyrrell pro svůj netradiční model Tyrrell P34B. Jenže šestikolku dovezl jen jednou na stupně vítězů, přičemž deset Velkých cen vůbec nedokončil.

Novou motivaci se rozhodl hledat v návratu do Lotusu. S inovativním vozem Lotus 79, který využíval takzvaného přísavného efektu, vyhrál v Jižní Africe a Rakousku.

Park králů i zmaru

Po Österreichringu následovala Grand Prix Itálie. V Královském parku, umístěném jen 20 kilometrů od centra Milána, se závodí už více než 100 let.

První verze okruhu z roku 1922 včetně legendární klopené dráhy byla dlouhá rovných deset kilometrů. To současná trať Autodromo Nazionale Monza měří "jen" 5793 metrů.

Monza byla vždycky "chrámem rychlosti". Jenže jízda na plyn s sebou přináší i nebezpečí, nehody a často i smrt. První oběť přišla hned v tréninku na úvodní Grand Prix Itálie v Monze roku 1922, byl jí rakouský pilot Fritz Kuhn.

Nejhorším okamžikem novodobé formule 1 v Královském parku byla GP v roce 1961. Tehdy monopost Němce Wolfganga von Tripse vyletěl těsně před zatáčkou Parabolica po kolizi s Jimem Clarkem mimo trať a při dopadu mezi diváky zahynul nejen jeho pilot, ale také 14 fanoušků (podle některých zdrojů jich bylo 15).

Vedle entuziasmu tifosi se nejednou ukázal i pověstný italský "sklon k anarchii", který bohužel stál i životy. Typickým příkladem byla havárie v sezoně 1978.

Do Itálie přijeli v čele šampionátu oba piloti Lotusu. Američan Mario Andretti nasbíral zatím 63 bodů, o 12 méně měl jeho týmový kolega Peterson. Je třeba mít na paměti, že tehdy bylo za vítězství jen devět bodů a bodovala pouze první šestka v cíli.

Zatímco Andrettimu vyšla kvalifikace na jedničku a postavil se na pole position, jeho týmový kolega, známý též jako "Superšvéd", se musel spokojit až se třetí startovní řadou.

Začátek závodu proběhl divoce. Po uspěchaném startu, kdy byly monoposty ze zadních řad ještě v pohybu, a byly tak rychlejší než rozjíždějící se čelo startovního roštu, došlo k hromadné havárii.

Protože měly vozy na startu plné nádrže, rozpoutalo se ohnivé peklo hořících stovek litrů paliva.

Peterson zůstal ve svém Lotusu 78 zaklíněný. Na trati tehdy vypukl takový zmatek, že policisté hermeticky uzavřeli okolí nehody a ke Švédovi se nemohl dostat ani tehdejší oficiální lékař formule 1 Sid Watkins.

Cestu mu musel doslova vyhádat pozdější šampion Andretti. Američan využil svých italských kořenů a neoblomné karabiniéry přesvědčil o tom, že muž dobývající se k ohnivému peklu není paparazzi, ale člověk, na němž závisí život jeho stájového parťáka z Lotusu.

I když kolegové pilota vyprostili živého, talentovaný Švéd zemřel druhý den v milánské nemocnici.

Tragický start Velké ceny Itálie F1 1978:

Přečtěte celý článek