Táta se ptá portugalsky, máma odpovídá rusky a já na ně mluvím česky, směje se Manuel

před 1 měsíc 39

 Reuters

Není tajemstvím, že vaši rodiče nejsou Češi. Co byste o nich prozradila?

Táta se z Angoly vydal studovat do Ruska, kde se seznámil s mojí současnou matkou. Protože tam však byl velice nepříjemný rasismus, tak se rozhodli odstěhovat do Belgie, kde žila mámina sestra. Na cestě do Bruselu se však zastavili v Ostravě, zabydleli se tam a nakonec v České republice zůstali. To bylo v roce 2004 a o dva roky později jsem se tam narodila.

Další cesta vašich rodičů už s vámi vedla do Tábora. Proč?

Oba jsou jazykově vybaveni, věnují se překladatelské činnosti. A v tomto jihočeském městě se jim nabízely lepší pracovní podmínky i bydlení.

Jaká řeč má u vás doma převahu?

Jednoznačně ruština, ale není výjimka, že táta říká něco portugalsky, máma odpovídá rusky a já po příchodu domů vyprávím česky své dojmy z tréninku. (smích) Je to takový mix, a kdyby zazněla ještě francouzština či angličtina, tak bych asi taky rozuměla.

Kdy jste začínala s atletikou?

V osmi letech, ale spíš bych řekla sportovat, protože mé první krůčky vedly k moderní gymnastice. Moc mi to však nešlo. Naopak ve školních běžeckých závodech se mi dařilo a po dohodě učitelů s mými rodiči jsem se začala věnovat atletice. Zpočátku jsem dávala přednost crossu a delším tratím, ale později jsem přešla na sprinty.

Kdy jste na sebe upozornila nějakým mimořádným úspěchem?

Před třemi lety jsem se stala v běhu na 300 metrů přebornicí republiky ve starších žákyních. V dorostenecké kategorii jsem přešla na 400 metrů, což se stalo mou základní tratí. Jsem pod odborným dohledem dvou trenérů.

Kudy letos na jaře vedla vaše cesta ke čtvrtému místu na mistrovství Evropy?

Začínala dvoutýdenním soustředěním v zahraničí, pokračovala mistrovstvím světa štafet, na kladenském mítinku a pak na ostravské Zlaté tretře, kde jsem si osobním rekordem 50,59 zajistila účast na olympijských hrách.

S jakými záměry jste do Říma jela?

Chtěla jsem postoupit do semifinále, takže čtvrté místo ve finále je pro mě více než nečekaný výsledek. Moc mě to těší a dodává energii do přípravy na olympiádu.

Jaká vás tam čeká konkurence?

Kromě evropské špičky, která se představila v Římě, to budou především výborné Američanky a Jamajčanky. A někdo samozřejmě zase může překvapit, jako se to v Římě povedlo mně.

Přečtěte celý článek