Tisíce stran, čítárny odstřižené od světa. Boj o Dukovany začíná

4 měsíce starý 45

Dostavba jaderné elektrárny v Dukovanech postupuje do další fáze, ze které už nepůjde jen tak vycouvat bez ostudy. Zájemci o zakázku vy výši stovek miliard pošlou do středy své nabídky. Po loňském vyřazení Ruska a Číny z bezpečnostních důvodů zůstává ve hře americko-kanadský Westinghouse a dvě většinově státní firmy - EDF z Francie a KHNP z Jižní Koreje.

“Všichni tři uchazeči vyslali jasné signály, že jsou připraveni nabídky podat,” uvedl v pondělí při prezentaci pro novináře Tomáš Pleskač z představenstva podniku ČEZ, kde se budou nabídky v prvním kole vyhodnocovat. ČEZ má na čtení termín až do příštích Vánoc. Do léta chce nabídky studovat, pak s uchazeči ladit případné nejasnosti a tlačit je k vylepšení. Příští prosinec má předat svoje hodnocení vládě. Dokumentaci, která do středy dorazí v trojí verzi, lidé z ČEZ líčí jako obří a komplexní soubory o rozměru desítek tisíc stran A4.

Na jejich rozbor má ČEZ nachystaný tým 180 lidí a speciální bezpečnostní procedury. Nabídky se například budou rozdělovat mezi různé útvary, aby nikdo neměl přístup k všem informacím. Četba bude probíhat jen ve třech speciálních uzavřených místnostech, kde půjde nabídky studovat jen na počítačích odpojených od internetu a určených jen k tomuto účelu. Dovnitř nebude možné vnášet mobily, notebooky ani papírové poznámkové bloky.

Vláda by podle oficiálního harmonogramu měla potvrdit vítěze do dubna 2024, ale má možnost i někoho vyřadit a tím pořadí změnit. Američany a Francouze už jednou Česko v boji o Temelín odmítlo, když projekt zrušilo. Do konce přespříštího roku má být s vítězem podepsána smlouva – a pokud by projekt naopak padl a měl se někdy v budoucnu rozbíhat se stejnými účastníky potřetí, Česku by to na mezinárodní scéně moc kreditu nepřidalo.

Petr Fiala, premiér, Jozef Síkela, Zbyněk Stanjura, ministr financíDaniel Beneš, Bohdan ZronekPremiér Petr Fiala, ministři Jozef Síkela a Zbyněk Stanjura a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš v jaderné elektrárně Dukovany • Autor: ČTK / Pavlíček Luboš

Fialův kabinet i ČEZ vidí v jádru jedinou cestu, jak zajistit pro Česko do budoucna dost elektřiny. Nový blok v Dukovanech má stát v roce 2038, v návrzích má být i orientační nabídka na další jaderný blok v Dukovanech a další dva v Temelíně. V roce 2050 ČEZ počítá s tím, že z jádra se bude v Česku vyrábět přes polovinu proudu a že kromě obnovitelných zdrojů půjde o jediný typ produkce.

Jádru nově nahrává snaha odstřihnout se od ruského plynu a také dnešní vysoké ceny elektřiny. Jadernou energetiku také v Česku tradičně podporuje většina veřejnosti a po zahájení ruské války na Ukrajině podpora ještě stoupla, podle ČEZ na rekordních 72 procent.

Prototyp, peníze, záruky

Otázek je však pořád celá řada. Jednou z těch hlavních je, zda se vyplatí sehrát roli pokusného králíka, když jen Westinghouse má zatím v reálném provozu funkční reaktor takového typu, jaký Česko v Dukovanech chce. Tedy s výkonem 1200 MW, jak požadují podmínky tendru – víc se do Dukovan nevejde kvůli možnostem chlazení z blízké přehradní nádrže. Francouzi a Korejci by tedy musely své koncepty upravovat, což – jak opakovaně avizovala šéfka jaderného dozoru Dana Drábová – není neřešitelné, ale při udělování licence by šlo o starost navíc.

Další hádankou je, zda se akce rozplánovaná na víc než 15 let ekonomicky vyplatí. Dukovany dnes pokrývají pětinu domácí spotřeby elektřiny, s novým pátým blokem by to mohla být až třetina, po odpojení dvou nejstarších dukovanských bloků by pak elektrárna mohla dál delší dobu vyrábět stejný podíl jako dnes. Dokud byl ve hře ruský Rosatom, ČEZ odhadoval cenu za jeden blok na 150 miliard korun. Po triviálním rozpočítání na počet obyvatel by to znamenalo 15 tisíc korun na hlavu. To nezní jako špatný obchod, jenže skutečná cena bude mnohem vyšší – už v roce 2020 byl odhad 150 miliard často kritizován jako podstřelený, aby veřejnost snáz investici přijala. Ceny stavebních prací mezitím stouply, ale hlavně jde o virtuální údaj takzvaných „overnight“ nákladů, jako kdyby elektrárnu někdo uměl vztyčit za jedinou noc – bez ohledu na to, že je třeba celou dlouhou dobu výstavby investovat, naprázdno čekat a platit úroky z úvěru. Kdo splácí hypotéku, ví, že finální účet s úroky se může po dvaceti letech vyšplhat klidně na dvojnásobek stavby samotné.

Jaderná elektrárna DukovanyAutor: Matěj Stránský

Právě z tohoto důvodu sešlo za Sobotkovy vlády z dostavby Temelína – stát nechtěl za finanční rizika ručit a ČEZ je nechtěl vzít sám na sebe ze strachu z žalob minoritních akcionářů, že by šlo o ztrátový obchod. U Dukovan už se stát v době Babišova vládnutí za projekt finančně zaručil – jednak slíbil budoucí elektřinu z Dukovan vykupovat za takovou cenu, aby ČEZ na stavbě netratil, ale hlavně se zavázal, že pro ČEZ opatří peníze s nulovým úrokem až do spuštění provozu, tedy minimálně do roku 2038. Stát si dnes půjčuje za pět procent, o tyto peníze tedy obratem přijde, ale při posuzování „overnight“ nákladů se tento náklad vůbec nebude zmiňovat, proto bude pro daňové poplatníky velmi složité posoudit, kolik vlastně zaplatí.

Jednou z možností, jak se v rozmlženém financování vyznat, by mohlo být hodnocení státní podpory v Evropské komisi. Ta musí dotovaný projekt nejdřív posoudit - „notifikace“ začala v červnu a má běžet také do konce příštího roku.

Zmatky s čísly jsou vidět i v Polsku, kde vláda podepsala s USA o jádru mezivládní dohodu a začátkem listopadu Westinghousu přiklepla stavbu minimálně jedné ze tří chystaných elektráren. Poslední odhad ceny činí 20 miliard dolarů za třikrát větší výkon než u jednoho reaktoru pro Dukovany. To by v Česku slibovaných 150 miliard jen mírně převýšilo. I zástupci ČEZ ale přiznávají, že není moc jasné, co Poláci do prvních letmo zveřejněných čísel vlastně počítají a co vlastně Američané sousedům nabídli.

Třetí hádankou celé akce v Dukovanech – stejně jako jinde – je, zda se podaří naslibovaný harmonogram a rozpočet dodržet. Pokud ne, což je na stavbách tohoto typu běžné, návratnost se ještě víc vzdálí. Každý rok odkladu účty vycházejí hůř a hůř kvůli extra nákladům na úroky a chybějícím příjmům z výroby elektřiny. Dojednat s dodavateli podmínky, za co a jak v případě skluzu ručí, bude příští rok jedním z bodů vyjednávání o nabídnutých podmínkách smlouvy. Těžko nicméně budou ručit za vše, když skluz může nastat i kvůli zdejším průtahům, třeba při posuzování nejrůznějších povolení. Stavba nového bloku kupříkladu stále ještě nemá ani územní rozhodnutí, řízení se už několikrát protáhlo a ČEZ počítá, že bude dál napadáno.

Příznivci jádra nicméně pochyby přebíjejí námitkou, že zbudovat bezemisní a na Rusku nezávislou energetiku je bez jádra tak jako tak v podstatě nemožné, leda že by se Česko spolehlo na dovoz elektřiny odjinud nebo na rozmach nových, dosud ne zcela zaběhlých technologií. Jejich vývoj se nakonec může ukázat jako rychlejší, s menšími náklady a starostmi ohledně bezpečnosti jaderných provozů nebo ukládáním jaderného odpadu. Zatím se ale nezdá, že by v Česku chtěl na tato budoucí řešení čekat.

Zdroj