„Trávíme spolu víc času v práci než doma.“ Matouš a Nathanael Rumlovi hrají v Návštěvě na zabití

před 2 týdny 40

Hrají spolu otce a syna v divadelní hře Návštěva na zabití. Herci Matouš a Nathanael Rumlovi se tak potkávají na jevišti ve stejném vztahu jako v životě. „Snažím si práci moc netahat domů, ale čím dál více děláme dohromady na stejných projektech, tak nám to nedá se o tom nebavit,“ říká Matouš v rozhovoru s Lucí Výbornou pro Radiožurnál. A Nathanael dodává: „Všechno mám odkoukané od rodičů, hrozně mě baví hrát s tátou a mámou.“

Host Lucie Výborné Praha 0:15 26. května 2024

Hrajete spolu v inscenaci Návštěva na zabití v Divadle Kalich, premiéra byla koncem března. Budete hrát spolu i celé léto?
Matouš Ruml: Ano, jezdíme na zájezdy, zrovna včera jsme byli v Jaroměři, budeme i na letní scéně pod Žižkovskou věží. Na to se osobně velmi těším. S Natem teď trávíme víc společného času v práci než doma.

Otec a syn Rumlovi společně hrají v divadelní hře Návštěva na zabití. „Před kolegy máme výhodu, cestou do práce ve vlaku už pracujeme,“ usmívá se Matouš Ruml

Ve hře hrajete se Sabinou Laurinovou manželský pár, Nathanael syna a Taťjana Medvecká nečekanou návštěvu, která se prostě zjeví. Asi to nebude dobrý člověk?
M. R.: Mám pocit, že to je nejednoznačné, spíš je to o tom, co si přečteme na internetu o dané osobě a jak s tím pracujeme. Mám pocit, že to je dost aktuální téma, něčemu na internetu uvěříme, a ten člověk se tak nemusí vůbec chovat. A pak stačí jedna poznámka, kdy si to potvrdíme, ale třeba to tak vůbec není.

Autor hry je zajímavý chlápek, že ano?
M. R.: Ano, Steven Moffat, britský spisovatel a scenárista. Píše především scénáře k seriálům. A je to na tom znát, je to vlastně konverzační komedie, velmi britská. Ale je to tak moderně napsané, a filmově.

Máme tam třeba s Natanem dialogy, tak to je opravdu jak ze života. Byli jsme kolikrát v situaci, kdy jsem zastavil Natana a řekl jsem – počkej, chceš si opakovat text, nebo chceš něco po tátovi?

Steven Moffat to brilantně napsal, je to jak ze života, spousta diváků v tom uvidí svoji rodinu, svoje děti a svoje rodičovství.

Táňa Medvecká je fenomenální herečka. Naučí se mladý herec něco od ní, když si s ní může na jevišti i zatrsat?
Nathanael Ruml: Hrozně mě to s ní baví, je to hrozně fajn hrát s Táňou. Okoukávám to, baví mě sledovat ostatní herce na jevišti.

Celé české divadlo je ochotnické. Přijde mi přirozené, že umělci mají levicové instinkty, říká režisér Hába

Číst článek

M. R.: Já jsem spíš také takový němý pozorovatel. Když člověk pozoruje Táňu, a nejenom její techniku mluvy, frázování, smysl pro pointu, v dlouhé replice si dává čas, aby zasmečovala, tak to je mistrovství, jenom to pozorovat a vnímat. Je to pro nás dar stát vedle takhle geniální a velké herečky. To člověk nasává jako houba. A to stačí.

Je to rok, co jste na Fidlovačce hráli Krajinu 0. A Tereza Rumlová v tom hraje mámu, ale ne tu vaši. Ještě to hrajete?
M. R.Ano, a to je taková novinka, že se přesouváme do divadla Archa, moc se na to těšíme. Další termíny budou na podzim. Projekt je hrozně důležitý v našem prostředí, kde nic podobného není, – je cílený na dospívající osoby.

Hledali jsme dlouho, co je hlavní téma, a je to komunikace mezi dospívajícími a rodiči. A je to úžasná zkušenost, poprvé jsem zažil na jevišti, že koukám na svého syna, který mi hraje syna. A táta je na jevišti pyšný, že mu to jde. Všichni tři se potkáváme na jevišti.

Jaké to je, Natane, hrát s mámou a tátou?
N. R.: Mám to hrozně rád, hrozně mě to baví. Mám tam situaci s tátou, že je ponořený v dětských letech, zůstal v deseti letech a já za něj vařím, uklízím a dělám všechno ostatní. A on si tam hraje. On je dítě a já pro něj dospělý.

M. R.: akorát nemá prostor jako dospívající, aby někam dospěl. Ten táta, jak se chová, ho nutí zůstat v tom, kde je ten táta.

Představení je multižánrové, dost pohybové. Co jste se museli naučit?
N. R.: Měli jsme půlroční přípravy z parkouru a tanečního pohybu. Bylo to náročné, půl roku jsme skoro každý den trénovali parkour a tanec. Snažím se to dělat bezpečně.

Budoucí umělecký šéf Dejvického divadla: Proslulost souboru může být na obtíž, ale i obrovskou výhodou

Číst článek

Hráli jste spolu v seriálu Hořký svět. Tam je spousta akci, divoká voda…
M. R.Chodil na tréninky a hned první lekce byla, že se cvaknul.

Bál jste se?
N. R.: Jo, necítil jsem se nejlíp, byl jsem rád, že jsem z té lodi slezl a už jsem to nemusel točit.

Dostavil se u někoho z vás pocit, že jste něco dělali v rámci televizní nebo filmové akce, a říkali jste si – panebože, co to vlastně dělám?
M. R.Občas se to stane v našich filmových podmínkách, když herec řídí auto, má do toho text, kameru na kapotě a jede do provozu. Člověk je v kostýmu, nemá u sebe peněženku a řidičák. Tam jsem si kolikrát říkal, co to dělám.

N. R.: Já zatím asi nemám tolik zkušeností, tak si nic takového nevybavuji.

Proč se Nathanaelu Rumlovi líbí přestavení Rain Man? Poslechněte si celý rozhovor v audiu nebo videu v úvodu článku.

Lucie Výborná, prh

Přečtěte celý článek