Tři příběhy bez filtru. Tabák je v kriminále alfa a omega

3 měsíce starý 14

Kouření, cigarety, nikotin… jako zlozvyk, požitek či závislost - každý si to pojmenujte podle svého gusta. My vám přinášíme tři autentické kuřácké příběhy. Vlastně dva, jeden je nekuřácký. Ale to nevadí - bez kuřáků by nebylo nekuřáků.

Kouření je zlozvyk, kterému Češi i během covidu ve velké míře holdují. | Foto: Deník / Lukáš Kaboň

Jan N. (44), t. č. ve výkonu trestu

S kouřením jsem začal na učňáku na Zeleném pruhu, což nepřekvapí. V šestnácti jsem se přimotal k modelingu a v „booku“ jsem měl i pár povedených fotek s cigaretou. Dotáhl jsem to až na billboardy Novy, když v roce 94 začinala… Kouřil jsem čím dál víc, ustálilo se to asi na dvou krabičkách denně. Pak jsem se sblížil i s extází a s „perníkem“, díky čemuž jsem nakonec skončil v krimu. To je ale jiný příběh. Každopádně, když nebyl perník, kouřil jsem tím víc. V mým kutlochu byl apokalyptickej bordel, všude kupky vajglů a popela, všechno smrdělo kouřem. Kouřil jsem i v posteli, a když mi jednou volala policie, že mi vyhořel byt, lekl jsem se, že je to od čvaňháka, co mi zapadl za matraci. Naštěstí to bylo vadnou zásuvkou.

Tabák je v kriminále alfa a omega. Neřeší se nic jinýho, než tabák a šance na propuštění. A zase tabák. Na druhým místě kafe. Ale hlavně tabák. „Kámo, nemáš tabák?“ - „Můžu si ubalit?“… Tabák je ve vězení měna nad penězi, získá ti falešnou přízeň, falešný přátelství. Když máš tabák, jsi pán, když ho nemáš, jseš v hajzlu a žebráš. Nebo přistoupíš na dluh - a to se můžeš propadnout do ještě většího průseru, protože pak za jedno cigáro dlužíš dvě. A když nemáš peníze, aby sis nakoupil v kantýně (kde je všechno předražený) a šance, že ti přijde balík (jednou za půl roku), je mizivá, máš velkej trabl a leží to na tobě jako deka. Kouří se snad všechno, co jde, balí se i do vytrhanejch stránek knížek, který pak už nedávají smysl. Tabák, tabák, tabák…

Zdaleka ne každej má kliku jako já, že mu jednou za půl roku máma vyfutruje pětikilový balík prakticky jen tabákem a zbytek kafem. Já se o tabák jakžtakž dělím, ulehčuje mi to tu život, ale člověk to musí mít pod kontrolou, nesmí ze sebe nechat udělat dojnou krávu. Tabák a papírky mi vystačí, když jde do tenkejch, cigára si koupím, protože tu chodím do práce a mám nějaký peníze. Vím, že bych měl s kouřením seknout, protože trpím žilní nedostatečností, a mým nohám by to jedině prospělo. Jenže kdybych se v zamřížovaný pakárně nemohl těšit ani na cigáro, asi bych se zbláznil. Každopádně, kdo v kriminálu nekouří, je svým způsobem svobodnější - je pro ostatní nezajímavej a neotravujou ho.

Aranka N. (69), důchodkyně

Vlastně mě „zkazil“ můj muž. Víc kouřit jsem začala až v šestadvaceti, kdy už byli na světě oba synové (mimochodem, starší nekouří, zato mladší je docela silný kuřák). Ne, že bych si do té doby nezapálila, ale nenazývala bych to kouřením. Můj muž kouřil už dost a vždycky mě lákal na cigáro. Měli jsme spolu takovou kamarádskou komunikaci. Pak jsem si zvykla. Kouřilo se úplně všude, doma, v práci, kdekoli. Nejvíc jsme kouřili v kanceláři Čedoku, v Nekázance. Místnost bez oken, kde hulili úplně všichni. Nekuřák by tam ani nevydržel. Celé dny zářivkové světlo, tlumené tabákovou mlhou.

„Klejky“, sparty, bétéčka, ale často - od delegátů leteckých společností nebo od cesťáků - i něco lepšího. Kouřila jsem, odhadem, pětadvacet denně. Můj ranní rituál, než jsem se vypravila do práce, bylo vlastně cigáro a šálek čaje.

V pětapadesáti mi operovali zkoubný nádor prsu. Doktorka mi řekla, že bych měla s kouřením přestat, že ale nemám skončit naráz, ale postupně cigarety omezovat. Poslechla jsem ji a asi za tři roky poté, bylo mi osmapadesát, jsem si jednou ráno zapálila, chvíli držela cigáro v prstech, a připadalo mi to zbytečné. Típla jsem ho do popelníku, a přestože bych o sobě určitě neřekla, že mám silnou vůli, od té doby jsem si nezapálila. Neměla jsem už potřebu.

David N., t. č. editor (47)

Od útlého dětství až do dospělosti jsem byl pasivním kuřákem; nejdřív vydatně kouřili oba rodiče, aby po dalších deseti letech, kdy to bylo jen na matce, otcovo bánění zastoupil bratr. Snad proto jsem vyrostl v poměrně tolerantního nekuřáka, a tak zatímco kuřáci oceňovali můj liberalismus, rigorózní nekuřáci ve mně viděli člověka bez postoje, který se neumí vzepřít bezohledným, páchnoucím požitkářům.

Proroctví kuřáků v mém okolí, že se naučím kouřit - když ne na škole, tak na vojně, když ne na vojně, tak v práci, a když ne v práci, tak v chomoutu… se také nenaplnila.

Investujte do svého zdraví. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.

Tento článek jste si mohli přečíst díky předplatnému Deník Klubu

Dále z vašeho Deníku

Období izolace těžce dopadá na dětskou psychiku.

Sčítání lidu, domů a bytů v ČR v roce 2021

Zásah Horské služby u nedělní spadlé laviny v Krkonoších. Přehrát video

Lachtan Gaston v pražské zoo

Žena s respirátorem na snímku pořízeném 16. března 2021 v Praze

Vojslavický most.

Deník pro dobrou náladu

Konopí nachází uplatnění zejména v kosmetice.

Gustáv Husák a Ludvík Svoboda

Zdroj