před 1 měsíc
48
V tchajwanské metropoli Tchaj-peji žije 2,7 milionu lidí, s příměstskou aglomerací Nová Tchaj-pej je to dokonce mraveniště pro sedm milionů obyvatel. Městem skoro beze přestání teče statisícová řeka skútrů i automobilů, podzemní dráhou se denně valí 2,2 milionu cestujících, od roku 1996 se podařilo postavit už šest linek metra a 131 stanic. Je to fascinující mumraj, všichni spěchají za každodenním cílem. Větším či menším, na tom asi nezáleží...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Tchaj-wan ve strachu, ostrovu hrozí ukrajinský scénář. Varuje před sbližováním Ruska a Číny
Kdo ale uprostřed odpolední špičky v Tchaj-peji myslí také na vojenské hrozby z pevninské Číny? Anebo na odsouzené disidenty z Hongkongu či na ruská invazní vojska na Ukrajině? Jednou ze skupin, kterým tahle témata nedají spát, jsou vedle politiků i literáti. Pořád totiž platí, že spisovatelé mají být svědomím národa, a ti tchajwanští tenhle úkol berou hodně vážně.
Liao Hongji: Vylodění Číňanů nehrozí
Bez pohledu na moře si nedovede představit ani den. „Několikrát jsem měl možnost v hlavním městě pracovat, tak daleko od pobřeží bych to ale nevydržel,“ přemítá 66letý spisovatel Liao Hongji (廖鴻基) na schůzce v Národním muzeu tchajwanské literatury v centru Tchaj-peje. Červenou linkou metra je to odtud k oceánu pouhých čtyřicet minut, ale literát se mezi mrakodrapy v centru cítí poněkud stísněně.
„Tchajwanská úžina, která je široká 160 kilometrů, je podle mě dostatečnou bariérou proti čínské vojenské intervenci,“ věří spisovatel v sílu Pacifiku. Na ostrově se cítí relativně bezpečně, průliv není jednoduché překonat. Vylodění na hornatém ostrově by navíc bylo nesnadné, vojáci by do země mohli proniknout jen na několika málo příhodných místech, už nyní ostře střežených.
Pevnina je vždycky snazším cílem
„Co se stalo na Ukrajině, to je i důsledkem toho, že země není od Ruska oddělena mořem,“ přemítá spisovatel. Netuším, jaký má být typický tchajwanský námořník, ale Hongji už píše o Pacifiku tři desítky let. S mořem dokonce rozmlouvá, považuje ho za přítele, milenku i matku. A bude o něm vyprávět i letos v červenci na festivalu Měsíc autorského čtení v České republice, který představí 31 tchajwanských spisovatelů. A v Brně anebo Bratislavě Hongji asi také mnohokrát uslyší otázku, jestli doma očekává čínskou invazi.
Na mapě samozřejmě není zakresleno žádné moře ani mezi Ruskou federací a Českou republikou. Ptám se tchajwanského autora, jestli jsme proto více ohroženi Kremlem než Tchaj-wan Pekingem? „Pevnina je pro dobyvatele vždycky snazším cílem,“ nepotěší mě prozaik narozený na Tchaj-wanu v roce 1957, tedy za diktatury generalissima Čankajška. Dějiny ostrovní země byly hodně turbulentní, a zatímco v socialistickém Československu jsme měli rudý teror, na Tchaj-wanu stále vznikají pomníky obětem Čankajškova bílého teroru. Totalita v zemi padla v roce 1987, svobodných voleb se ostrov dočkal až v roce 1996.
Aktuální incident u souostroví Ťin-men
Čankajškův autokratický režim měl od roku 1950 podporu Spojených států, které Tchaj-wan a přilehlou úžinu využívaly jako strategickou vojenskou základnu během studené války. Nejprve v korejském, posléze i ve vietnamském konfliktu. A napětí tu přetrvává. Aktuální incident u tchajwanských ostrůvků Ťin-men, které leží na dosah čínské pevnině, nebyl zdaleka první. Podle agentury Reuters pronikly čtyři čínské pobřežní lodě do takzvaných zakázaných vod v těsné blízkosti Kinmenu, kde zůstaly asi hodinu. Teprve pak zareagovaly na výzvu ohrožené země, aby prostor opustily.
Tchaj-wan následně vyzval komunistickou Čínu, aby neměnila dosavadní status quo v pobřežních vodách. Peking totiž považuje demokraticky spravovaný ostrov za nedílnou součást své země a v poslední době zvyšuje počet vojenských incidentů vůči letitému nepříteli. Někteří političtí analytici opakovaně uvádějí, že Číňanům k možné invazi na Tchaj-wan dodává odvahu i ruské tažení na Ukrajině.
Lo Yi-chin: Miloval jsem ruské krasobruslení
Prozaik Lo Yi-chin (駱以軍) se narodil v roce 1967. „Ruská agrese se mě velmi emotivně dotýká. Vždycky jsem Rusko obdivoval, od Dostojevského až po krasobruslení,“ svěřuje se. Od invaze na Ukrajinu své postoje k Rusům ostře koriguje. „Došlo mi, že totalitní sovětský režim vlastně nikdy neskončil, že je to pořád ta stejná ideologie a většina lidí v Rusku jí stále podléhá,“ přemítá autor, který je na Tchaj-wanu stálicí v první desítce kritikou oceňovaných autorů.
Spisovatel si současný ruský režim ztotožňuje s čínským. „Těch paralel je více. Kreml šíří v Rusku strach, zlo a dezinformace. A jeho narativ o trpících ruskojazyčných obyvatelích na Ukrajině, které je třeba osvobodit, velmi připomíná ideologii Velké Číny, kterou hlásá Peking,“ říká literát.
Konflikt mezi Čínskou lidovou republikou a Čínskou republikou na Tchaj-wanu se táhne od čtyřicátých let minulého století. Když totiž nedlouho po druhé světové válce prohrál generalissimus Čankajšek občanskou válku s komunisty, opustil Čínu a vylodil se s téměř dvěma miliony republikánských soukmenovců na Tchaj-wanu, věřil, že se na pevninu brzy vrátí. Že porazí komunisty a ovládne celou zemi. Peking zase od konce čtyřicátých let vyhrožuje Tchaj-wanu, že ostrov a jeho čínský lid „osvobodí“ vojenskou intervencí.
Číňané na Tchaj-wanu vs. ruskojazyční Ukrajinci
Prozaik Lo Yi-chin vypráví, že jeho rodiče se narodili na čínské pevnině a v roce 1949 se na Tchaj-wanu vylodili právě s Čankajškem. „Nejen starší lidé z generace uprchlíků proto pořád sdílejí určitou identitu s pevninskou Čínou,“ vysvětluje. Není to malá skupina, tvoří ji asi třetina obyvatel ostrova. A volí někdejší Čankajškovu totalitní stranu Kuomintang (KMT), která stále sedí v parlamentu a po letošních volbách dokonce získala více křesel než Demokratická pokroková strana (DPP).
Demokrati oslovují hlavně čínské obyvatele ostrova a jejich potomky, kteří žili na ostrově před příchodem Čankajška v roce 1949. A měli i svoji verzi čínštiny, přičemž takzvané tchajwanštině uprchlíci z pevniny nerozuměli. Proto strana KMT zaváděla v rámci totality jako jediný jazyk tradiční čínštinu.
Autor znovu přirovnává čínskou propagandu o „osvobození“ Číňanů na Tchaj-wanu k dezinformacím Kremlu o „záchraně“ ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině. „Tak jako se Kreml snažil oslovovat Ukrajince s ruskými kořeny, i Peking mluví o čínské rodině na Tchaj-wanu. Dnes už ale víme, co ruští vojáci udělali s rusky mluvícím obyvatelstvem třeba kolem Kyjeva. O znásilňování, vraždění a dalších zločinech proti lidskosti. Nedělám si iluze, jak by se čínská armáda chovala k Číňanům na Tchaj-wanu,“ přemítá Lo Yi-chin. „Nemám z invaze strach, ale tohle všechno mi způsobuje vnitřní bolest.“
Chen Li: Vítězství Ukrajiny odradí Peking
Evropské bojiště je od Tchaj-wanu vzdálené téměř 10 tisíc kilometrů. „Hodně Tchajwanců proto v konfliktu na Ukrajině nevidí žádnou souvislost s naší situací. Jiní si ale po ruské invazi alespoň začínají přiznávat, že čínská invaze je možná,“ říká další významný tchajwanský spisovatel, 69letý Chen Li (陳黎), autor více než třiceti knih. Přes angličtinu také do tradiční čínštiny přeložil i verše Jaroslava Seiferta, jediného českého držitele Nobelovy ceny za literaturu.
„Čínskou invazi považuji za docela pravděpodobnou možnost, i když doufám, že k ní nedojde. Proto si hodně přeji, aby Ukrajina vyhrála válku s Ruskem, to by určitě odradilo od vojenské akce i Peking,“ uvažuje. Chen Li válku v Evropě hodně prožívá, respektive jakýkoliv ozbrojený konflikt ve světě. Je autorem protiválečného textu A War Symphony, který se proslavil i mimo Tchaj-wan. Jde o unikátní obrazovou báseň, jež nevyžaduje znalost čínského písma. S pomocí „rozpadajících“ se znaků básník demonstruje nesmyslnost vzájemného vraždění.
Chen Li se narodil v roce 1954, a když mu byly čtyři roky, rozhořel se mezi Čínskou lidovou republikou a Čínskou republikou na Tchaj-wanu skutečný válečný konflikt. Od srpna do října 1958 se vedl boj o výše zmíněné ostrovy Ťin-men, u kterých se v sobotu 16. března 2024 odehrála provokace Pekingu. Konflikt z roku 1958 si vyžádal asi 2 500 obětí z řad tchajwanské armády, s jeho utišením pak výrazně pomohl zásah americké armády v operaci Black Magic. Historikové tvrdí, že hlavním cílem čínského útoku na Kinmen byla snaha zjistit, jak rychle Spojené státy přispěchají na pomoc ostrovnímu spojenci.
We Must Liberate Taiwan
Spisovatel Chen Li sedí v jednom z pavilonů Národního muzea tchajwanské literatury v Tchaj-peji. Přímo v areálu muzea se dochovaly protiletecké kryty z druhé světové války, kdy ostrov patřil Japonsku. Tchaj-wan byl japonskou kolonií již od roku 1895, čínská moc se sem vrátila až v roce 1945, když na Hirošimu a Nagasaki seslali spojenci atomové bomby. A Japonci se následně vzdali své tradiční výbojné koloniální politiky. Ohrožení okolními velmocemi je prostě na malém pacifickém ostrově, který má o polovinu menší rozlohu než Česká republika, doslova permanentní.
O cílech Číny svědčí obrovské množství propagandistického materiálu z posledních sedmi desetiletí. Třeba pohlednice a plakáty s nápisem: „Musíme osvobodit Tchaj-wan.“ vznikaly od padesátých let a v Číně slouží k propagandě dodnes. „Před pár lety mi tento pohled poslal kamarád z Čínské lidové republiky,“ ukazoval mi nedávno básník Filip Klega (nositel Ceny Jiřího Ortena za rok 2023) poštovní zásilku s obrázkem čínských samopalníků a stejně vyzbrojeným čínským lidem. A s anglickým textem: „We Must Liberate Taiwan.“ Pohlednice jsou tedy určeny i na export.
Nikky Lin: Ostrovan se války nebojí
Na 24 milionů obyvatel Tchaj-wanu si ale propagandou ani provokacemi z Pekingu nenechá příliš rozrušovat. Ředitelka Národního muzea tchajwanské literatury Nikky Lin (林進) v rozhovoru pro CNN Prima NEWS říká: „Aktuální hrozba vojenské invaze, to je spíše takový pohled zvenčí. Na Tchaj-wanu se přímé vojenské akce z čínské strany asi neobáváme tolik jako Evropané.“
Jak je to možné? „Ten pocit je dán především tím, že hrozba vojenské invaze je na Tchaj-wanu přítomna už od roku 1949, když generál Čankajšek na čínské pevnině ustoupil komunistickým jednotkám a přeplavil se na Tchaj-wan. A od té doby Čínská lidová republika permanentně ohrožuje Čínskou republiku na Tchaj-wanu. Je to neustálá hrozba, na kterou jsme si prostě zvykli, takže časem zmizel i strach a většina obyvatel Tchaj-wanu nepociťuje nějaké aktuální nebezpečí z vojenské invaze,“ říká Nikky Lin.
Obyvatelé tchajwanské metropole se o možné čínské invazi opravdu nechtějí příliš bavit. Neradi vyslovují i výrazy jako nezávislost či nezávislý Tchaj-wan. A to dokonce ani v nočním baru. „V obavách se možná dívají přes úžinu do Číny, ale život jde normálně dál. Čína tlačí Tchaj-wan k modelu ‚jeden stát a dva systémy' jako v Hongkongu, ale všichni na Tchaj-wanu vidí, že Čína v bývalé britské kolonii nic takového nesplnila,“ vysvětluje pro CNN Prima NEWS sinoložka Táňa Dluhošová, ředitelka Orientálního ústavu Akademie věd v Praze.
Zbraně paradoxně zajišťují mír
Tchaj-wan nechce Čínu zbytečně provokovat. V letošních přímých prezidentských volbách nově zvolená hlava státu William Laj (do úřadu nastupuje 20. května) dříve často mluvila o nezávislosti země. V nejvyšší funkci země s prezidentským systémem je ovšem mnohem opatrnější.
I když byl William Laj vynesen do funkce hlasy Demokratické pokrokové strany (DPP), která otázku nezávislosti otvírá i na veřejnosti, prezident musí myslet i na voliče přibližně stejně silného Kuomintangu (KMT), tedy stále oblíbeného reliktu z časů bílého teroru. Někteří představitelé KMT dosud sní o porážce komunismu na pevninské Číně, jiní věří v nějakou domluvu o společném státě a dvou na sobě nezávislých vládách. Většinou si ale nepřejí zcela nezávislý Tchaj-wan, tím by totiž popřeli Čankajškův odkaz.
„Na to všechno se teď musí ohlížet i nový prezident William Laj. Mluví proto hlavně o ‚podmínkách' společného soužití s Čínou, nikoliv o nezávislém Tchaj-wanu,“ říká Dluhošová. Ostrov se ale zároveň usilovně vyzbrojuje, prodloužila se povinná vojenská služba a každý občan prochází nějakou formou branné přípravy. „Zbraně paradoxně zajišťují mír. Čím více si jich Tchaj-wan obstará, tím bude mít větší záruku, že válka nezačne,“ dodává vědkyně.
Yan Shu-xia: Nástup totality v Hongkongu nás vyděsil
Brutální potlačování lidských práv v Hongkongu, kde Peking sliboval i po odchodu Britů v roce 1997 zachování demokracie, zvedá ze židle nejednoho tchajwanského literáta. Také oblíbená esejistka Yan Shu-xia (言叔夏) nese vstup totality do Hongkongu nelibě. „O politice jsem dříve vůbec nepsala. Události v Hongkongu v roce 2019, kdy Čína zastavila tamní občanské protesty, mě donutily se zamýšlet nad vztahem jedince k politice a politickému zřízení,“ říká.
Spisovatelka se narodila v roce 1982, takže dospívala za demokracie. „To je velký rozdíl proti generaci mých rodičů, která vyrůstala v době Čankajškova autoritativního režimu. Té bylo vtloukáno do hlavy, že je nepodstatnou a malinkou součástí politiky, o kterou se vlastně nemá vůbec zajímat. Proto se na události v Hongkongu dívá úplně jinak než moji vrstevníci,“ podotýká.
Mezigenerační rozpory v politických otázkách jsou podobné jako v České republice. I na Tchaj-wanu se příbuzní dokážou natolik rozhádat, že spolu i léta nekomunikují. Podobně jako někteří Češi odchovaní komunismem stále hledí na politiku Kremlu s růžovými brýlemi na očích, na Tchaj-wanu zase mnozí nevidí skutečné cíle Pekingu. A neprobudilo je ani zatípnutí demokracie v Hongkongu, tedy utopické myšlenky „jedné země a dvou systémů“.
Čína navíc aktuálně tvrdě trestá právě strůjce protestů z roku 2019 v Hongkongu. V sobotu 16. března 2024 poslala do vězení 12 aktivistů. Za mříže jde třeba i 45letý herec Gregory Wong, kterého totalitní režim odsoudil na šest let a dva měsíce.
Nepřekonatelná bariéra?
Z centra Tchaj-peje není na moře vidět, výhledy se vždy zastaví o vysoké hory. Tchajwanská úžina ale zatím brání, aby Čína vstoupila na tento krásný ostrov suchou nohou. „Moře vnímám jako živou bytost, vlastně jako člověka,“ uzavírá svoje vyprávění 66letý spisovatel Liao Hongji. S poetickou nadsázkou, ale i se zkušeností z dějin 20. století.
Německá armáda za druhé světové války také nedokázala zdolat Velkou Británii mořskou cestou. Kanál La Manche neuměla překonat, i když v nejužším místě měří pouhých 32 kilometrů. A bála se i drsného anglického přivítání. Tchajwanský průliv je široký 160 kilometrů, což je ve srovnání s úžinou La Manche pětkrát více. Bude to stačit? Spisovatel Hongji je přesvědčen, že je to téměř nepřekonatelná barikáda.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Číňané ve velkém provokují americké stíhačky. Riskantní a nezodpovědné, zní z USA
