Učitelka zpěvu dělá radost malé Máše z Poltavy

4 měsíce starý 28

„Například Máše jsme zajistili půjčení keybordu (klávesy), aby mohla zkoušet,“ řekla Právu Zdeňka Sajdlová, zástupkyně ředitele ZUŠ Ilji Hurníka v Praze 2, pojmenované po známém skladateli. Další zájemci z Ukrajiny se u nich hlásí i na studium dramatického nebo tanečního oboru.

Kdo může, platí školné

Za výuku se zde platí školné, podle zástupkyně ředitele ho hradí rodiče podle svých aktuálních finančních možností. „Například rodiče slečny na výtvarce rovnou řekli, že jsou schopni školné platit. Co se týče Máši, tam se na zpěvu domlouvá s paní učitelkou, která se jí věnuje ve svém volném čase indivi­duálně,“ popsala praxi Sajdlová.

Máša přišla s rodiči a starší sestrou z Poltavy v Charkovské oblasti.
Na východě Ukrajiny se už zpěvu věnovala. „Máša je velmi ambiciózní holčička. Chodila do školy, kde je vychovávali jako velké hvězdy. Když přijela do Prahy a nedělala nic, byla z toho celá vedle, a tak rodiče oslovili naši ‚zušku‘ a Máša k nám dochází na zpěv a na klavír,“ řekla Právu její učitelka zpěvu Silvie Młynarczyková.
Máša zatím dochází na sólový zpěv, kvůli jazykové bariéře, která by při sborovém zpěvu bránila v kvalitní výuce.

Pomáhá sestra

„Hodiny sólového zpěvu probíhají v angličtině. Mášina angličtina je na velmi základní úrovni, nicméně domluvíme se,“ popsala s úsměvem Młynarczyková.
Mášu na hodiny doprovází její starší sestra, která angličtinu ovládá s přehledem. Své mladší sestře také pomáhá překonat ostych.

„Máša k nám chodí i na klavír a její sestra ovládá i polštinu. Pan učitel klavíru pochází z východu Čech, takže se spolu domlouvají i polsky,“ řekla absolventka DAMU Młynarczyková. Ačkoliv se Máša v Česku teprve rozkoukává, snaží se ostych a jazykovou bariéru překonat.

„Máša velmi dobře komunikuje, chce se učit česky. Často se mě ptá na různá slova, a to nejenom z názvosloví, které tady používáme, ale třeba i na to jak se řekne ,Jak se jmenuješ‘, aby se mohla lépe seznámit,“ vysvětlila kantorka.

Mášin největší koníček je právě zpěv a tanec. „Ráda by ovládla všechno. Když jí něco řeknu, okamžitě to chce zkusit, chce se zlepšovat. Dokonce tak moc, až ji musím trochu krotit. Na tenhle přístup nejsem u jiných dětí zvyklá. V Česku je to učení více na pohodu, ale Máša to má nastavené jinak,“ popsala zkušenost učitelka.

K Máše přistupuje jako k ostatním dětem. „Myslím, že je to moje pedagogická povinnost, připravit na situaci jak české, tak ukrajinské děti. A pomůžu tím, co umím. Když ne finančně, tak aspoň takhle. Ostatně o tom je muzika, přivádí nás na jiné myšlenky. A jsem strašně ráda, že díky tomu se Máša může usmívat,“ uzavřela Młynarczyková.

Zdroj