Ukrajinská ofenziva se zapíše do vojenských učebnic, říká expert. V čem tkví její úspěch?

3 měsíce starý 54

Vzhledem k tomu, že se Rusko uchýlilo k teroru vůči civilistům a mírumilovným ukrajinským městům, můžeme podle vás říci, že ve válce došlo ke strategickému zlomu?
Strategický zlom nastal se začátkem charkovské operace. Nejprve postupoval nepřítel, poté jsme jeho útok odrazili. V létě došlo ke stabilizaci frontové linie a v září se začal pohyb ubírat opačným směrem. Tento zlom nastal díky několika faktorům. S pomocí západních spojenců dosáhla ukrajinská armáda technologické převahy na bojišti. Stejně tak došlo i k výcvikové převaze našich vojáků. V neposlední řadě je to motivace ukrajinských bojovníků osvobodit naše území.

Je tedy klíčem k úspěchu právě tato protiofenziva?
Západní vojenští experti zdůrazňují, že charkovská operace by se mohla zapsat do učebnic vojenské historie. Je těžké si vzpomenout na tak rozsáhlou vojenskou operaci po druhé světové válce. Tato operace bude rozebrána a studována jako příklad moderního vojenského umění.

Velitel, který ji naplánoval a řídil – generál Syrský – použil řadu řešení, která nepřítele dezorientovala. Například útoky, které měly odvádět nepřítelovu pozornost a kvůli nimž nebyla ruská vojska zpočátku schopna určit hlavní směr ofenzivy. Velkou roli sehrál také moment překvapení. Klíčové prvky ruské obrany byly vyřazeny a pozemní linie narušeny. Celou dobu jsme pak nepřítele varovali, že budeme nastupovat po pravém břehu Dněpru. Samozřejmě jsme nelhali, ale také jsme neřekli, že můžeme udeřit jinde.

Nakonec se jejich obrana rozpadla a my mohli vidět panický útěk Rusů. Naši velitelé provedli tuto operaci velmi obratně. Protivník protiofenzivu v Charkovské oblasti prostě zaspal.

Od začátku října ukrajinská armáda dosahuje značných úspěchů při osvobozování obydlených oblastí na jihu země. Co je pro její rychlý postup klíčové?
V první řadě záleží na dostupnosti zásob, které pomáhají zajistit nejen postup našich jednotek, ale také stabilizační opatření v týlu a logistickou podporu ofenzivy. Dalším důležitým faktorem je schopnost nepřítele nám čelit a doplňovat rezervy. Vidíme také podporu od našich zahraničních partnerů, která rovněž vytváří podmínky pro udržení útoku. Mohou k tomu přispívat i další faktory, zejména povětrnostní podmínky. V současné době jsou dostatečně příznivé.

Hrozí, že se situace změní, až se Rusům díky vyhlášené částečné mobilizaci podaří doplnit vojska?
Souběžně s naší přípravou na protiofenzivu jsme zaznamenali degradační procesy v ruské armádě. Rusové nemají motivaci. Sami vidí, že jejich armáda nemůže vést válku. Naopak mobilizace, která měla nepříteli poskytnou rychlé posily, jim uškodila. Ruské vojenské struktury byly zahlceny mobilizací ve chvíli organizačního rozvratu a nedostatku materiálních zdrojů.

Mobilizace v Rusku navíc povede k dezorganizaci ruské armády na bojišti. Nepřipravení bojovníci – nezkušení a morálně nepřipravení – se na frontě nebudou bránit, ale spíše odhodí zbraně a vzdají se. Rusové nemají dostatek bojeschopných záloh, aby mohli adekvátně reagovat na měnící se situaci. Na bojišti nedojde k žádnému kvalitnímu posílení. Přesun mobilizovaných mužů do první linie celkový obraz války nezmění.

Běloruská armáda nemá žádnou zvláštní motivaci účastnit se války.

Je to dáno tím, že ukrajinská protiofenziva probíhá na několika místech?
Pokud ofenziva probíhá na několika místech současně, musí Rusové stáhnout záložní jednotky odjinud. Jinými slovy, pokud budou mobilizovaní muži vrženi na ‚horkou půdu‘, pouze dezorganizují svou obranu. Proto tito vojáci zamíří spíše do jiných oblastí, z nichž budou jiné jednotky vyjmuty a poslány do těchto rizikových oblastí. V každém případě bude pro okupanty obtížné sehnat potřebný počet vojáků, kteří by dokázali situaci zvrátit.

Vzhledem k rozpadu front, který vidíme na charkovském a jižním směru, mnozí analytici předpokládají, že se Rusové soustředí na stabilizaci pouze jižní fronty. Je pro ně důležité ponechat kontrolu nad pozemním koridorem. Může se však stát, že se obě fronty definitivně zhroutí a po nich i všechno ostatní.

Ukrajinské síly již pronikají do okupované Luhanské oblasti. Mohou ji Rusové udržet?
Všechny fyzické a geografické podmínky jsou na naší straně. Okupanti se nemají kde uchytit. Nejbližší linie, které se mohou držet, je podél řeky Aydar. Nic tam však nezmůžou, pokud se severní úsek fronty v Luhanské oblasti zhroutí.

Pokud se podíváte na historii druhé světové války, na těchto územích se vojska nikdy dlouho nezdržela. Jedná se o stepní oblast – zemědělskou oblast s obdělávanými poli, s řídkým osídlením, kde nejsou žádné lesy, v nichž by ruská vojska mohla vybudovat obrannou linii. Chybí zde rozvinutá silniční síť, která by Rusům pomohla organizovat logistické zásobování. Právě to umožní ukrajinským vojskům dosáhnout linie kontroly a odříznout je.

Po dobytí Svatoje se nám otevřela cesta do Starobělska, který je nyní jedním z hlavních zásobovacích bodů pro Rusy. Pak můžeme hledat způsoby, jak využít taktiku „vytlačování“, kdy je obydlená oblast obklíčena ze tří stran a postupně se vytvářejí podmínky pro ústup nepřítele. Mimochodem, když jsou osady osvobozovány tímto způsobem, jsou na rozdíl od taktiky „spálené země“, kterou používají Rusové, zničeny jen málo nebo vůbec.

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko v pondělí nařídil, aby se běloruské jednotky spolu s těmi ruskými přesunuly k hranici s Ukrajinou. Podle něj jde o reakci na „ohrožení Běloruska ze strany Kyjeva a jeho podporovatelů na Západě“. Co to podle vás znamená?
Může to znamenat zvýšený tlak Kremlu na vedení Běloruska, aby splnilo závazky, které Lukašenko přijal v souvislosti s účastí na „speciální vojenské operaci“. Zatlačit na něj, aby se zúčastnil války proti Ukrajině a nařídil účast i běloruské armády.

Nevylučuji, že takový příkaz nebude proveden. Pravděpodobnost je vysoká. Skutečnost je ale taková, že běloruská armáda nemá žádnou zvláštní motivaci účastnit se války. Mentalita Bělorusů se navíc stále liší od mentality Rusů, kteří si zvykli na imperiální morálku. Ignorování takového příkazu by se rovnalo pádu běloruského režimu.

Přiměje masivní raketový útok na Ukrajinu 10. října západní spojence, aby se odvážili dodat Ukrajině rakety dlouhého doletu?
Ukrajina trvá na tom, že potřebuje více protivzdušné a protiraketové obrany. Zejména jsou potřebné ke zničení ruské jaderné rakety, pokud se Kreml odhodlá použít jaderné zbraně. Máme systémy určené k sestřelování určitých typů raket. Protiraketová obrana však vyžaduje poněkud odlišné konstrukce. U některých typů raket bohužel protivzdušná obrana stále není stoprocentně účinná.

Někteří odborníci například tvrdí, že na Ukrajinu již byly převezeny rakety s doletem až 300 kilometrů ATACMS. A neoficiálním důkazem toho by mohly být údery na Krymu, které podle všech výpočtů – z hlediska vzdálenosti a síly – spadají do charakteristiky těchto raket. Například údery na letiště Saki – jsou velmi podobné výsledku dopadu této rakety. Koneckonců Rusové přemístili některá letadla z okupovaného Krymu na ruské území, což naznačuje, že Rusko nevěří informacím, že ATACMS nemáme.

Každopádně nejistota v této otázce hraje v náš prospěch. Na jedné straně poskytuje vojenskou manévrovací schopnost a zároveň omezuje nepřítele. Na druhé straně poskytuje našim partnerům nástroj politického nátlaku na agresorskou zemi.

Zdroj