Ukrajinské zdravotnictví nápor raněných neunese, musíme pomáhat, říká český záchranář

4 měsíce starý 112

 Facebook Medevac.cz

S dalšími šesti záchranáři jste se na Ukrajinu vypravili již pár dní po začátku ruské invaze. Ve třech sanitkách jste tam přivezli zdravotnický materiál. Jak se takovou akci povedlo naplánovat?

Na Ukrajině jsme byli už 1. března. Celá akce vzešla z ukrajinské strany. Naši kolegové, instruktoři taktické medicíny, totiž od roku 2014 do země jezdili pořádat školení, tím pádem tam máme kontakty. Hned 27. února jsme byli požádáni, zda by bylo možné zprostředkovat zdravotní pomoc, dodat zdravotnický materiál. Také nás poprosili, jestli bychom byli schopni vyslat instruktory, kteří by tam místní školili v první pomoci.

Tato první cesta vedla do oblasti Vinnycja ve středu země, kam jsme dopravili zdravotnický materiál, léky i přístroje. Strávili jsme tam sedm dní, během nichž jsme právě školili ukrajinské zdravotníky, lékaře i veřejnost.

Poskytovali jste jim kurzy první pomoci při válečném konfliktu, jak takové kurzy vypadají? 

Jde o kurzy taktické bojové medicíny. Snažili jsme se je vždy zkrátit asi na osm hodin, abychom co nejrychleji tamní lékaře a zdravotníky naučili zacházet s taktickým zdravotnickým materiálem a vybavením, jako jsou turnikety neboli škrtidla, tlakové obvazy a takzvané ifaky. Jde o lékárničky určené pro taktickou medicínu s vybavením pro ošetření traumatických poranění, které pomocí naší sbírky na Ukrajinu dodáváme. Abychom Ukrajince s pomocí takové výbavy, kterou standardně nemají, naučili zachraňovat životy, potřebovali jsme je na to vyškolit.

Před pár dny se vaši záchranáři vrátili již ze třetí cesty. S čím pomáhali tentokrát?

V noci na pondělí se vrátili tři kolegové, kteří působili v nemocnici ve Lvově. Tahle, zatím poslední z výprav, trvala asi pět dní. Do Lvova jsme expedovali humanitární pomoc s tím, že na místě byli tři naši pracovníci, kteří pomáhali s její distribucí. Pět dní pak působili jako zdravotní personál ve lvovské nemocnici.

Jaký zdravotnický materiál ukrajinští zdravotníci nyní přesně potřebují?

Teď je tam akutní nedostatek spotřebního zdravotnického materiálu, tedy lékařských přístrojů. A to kvůli vyčerpání kapacit nemocnic a velkému množství zraněných. Dostali jsme přesný soupis materiálu, který tamní nemocnice potřebují. Na základě toho jsme oslovili naše dodavatele a s jejich pomocí, ale taky s pomocí finančních příspěvků různých firem i jedinců, jsme materiál nakoupili a rozvezli do konkrétních nemocnic.

A jak to vypadá během války v ukrajinských nemocnicích?

Nemocnice fungují docela standardně, s tím rozdílem, že ošetřují úrazy z války, tedy masivní krvácení, střelná poranění, poranění od střepin bomb či granátů. Byli jsme ve Lvově a ve Vinnycji, městech, která ještě nebyla tak moc zatažena do ozbrojených bojů. Do tamních nemocnic byli transportováni pacienti ze Žitomiru či Kyjeva, kde špitály už nápor nezvládají. Vždy v nočních hodinách přijely sanitky, které dovezly pacienty z bojových oblastí. 

V jakém stavu je teď ukrajinské zdravotnictví, jak dlouho může nápor raněných vydržet?

Není to dlouhodobě udržitelné. Bylo to vidět právě ve Vinnycji, což je město se čtyřmi tisíci obyvatel, které má tři nemocnice, vojenskou, regionální a městskou. I když se tam na nápor připravovali od samého počátku konfliktu, množstvím materiálu, personálu i počtem lůžek není zdravotnictví schopno postarat se o všechny zraněné a nemocné. Zvlášť pokud se boje budou posouvat i víc na západ země, bude to problém.

Jak nejsmysluplněji můžeme z Česka ukrajinskému zdravotnictví ulehčit?

Nejprospěšnější je finanční sbírka. Že někdo dá dohromady staré oblečení, je sice fajn, také se to využije, ale transport těchto věcí na Ukrajinu je komplikovaný a drahý. Má proto spíš smysl zaslat peníze na transparentní účet Člověka v tísni či Lékařů bez hranic. Tyto organizace vědí, co si nemocnice žádají, co je nedostatkové, a finance pak využijí na konkrétní pomoc.

My zároveň nadále připravujeme převoz pacientů z Ukrajiny do Česka, abychom ulevili nemocnicím a uvolnili jim kapacitu pro zraněné z války. Musíme si uvědomit, že nemocnice nepřijímají jen zraněné, ale musí i nadále pečovat třeba o chronické pacienty nebo lidi, kteří trpí interními problémy, kteří by se do nemocnice dostali i za mírového stavu. Na kombinaci řekněme běžných pacientů a raněných z války nejsou nemocnice připraveny.

Jaké pacienty je vhodné do Česka nebo jiných zemí z Ukrajiny převážet?

Aktuálně vyjednávám převoz čtyřletého chlapce, který byl zraněn při bombovém útoku v Kyjevě. Povedlo se ho dovézt sanitkou do Lvova, kde nyní leží v nemocnici. Snažím se, aby byl přijat do Česka a podrobil se tu potřebným operacím. Je to prakticky jediná šance, jak z toho chlapec může vyjít bez doživotních následků. Potřebuje však specializované oddělení, které nemá každá česká nemocnice. Já ale doufám, že se to povede a náš tým tak bude moci zanedlouho převézt další dítě do rukou českých lékařů.

Pokud se tedy dozvíte byť jen o jednom konkrétním člověku, který je v kritickém stavu a převoz by mu pomohl, jste schopni ho evakuovat?

Ano. Bohužel ale nemůžeme sednout do sanitního vozu a jen tak vyjet na Ukrajinu, má to svá legislativní omezení. Proto máme naše pracovníky ve Lvově, kteří vytipovávají pacienty vhodné k transportu, pro které by byla následná péče v Česku prospěšná.

Právě při vaší druhé cestě na Ukrajinu jste s týmem přepravili víc dětí najednou. Jak logisticky náročné to bylo?

Při druhé výpravě jsme převáželi osm dětských pacientů do Ústí nad Labem.  Šlo o děti po dětské mozkové obrně a s rozštěpem páteře. Akci koordinovala společnost Dobrá rodina, která zajišťuje a platí následnou péči v Česku a má vazby na ministerstvo práce a sociálních věcí. S jeho pomocí byl transport dětí vyjednán. Ministerstvo zajistilo cílové zařízení, které se o děti následně postará. My jsme měli na starosti čistě transport.

Děti jsme si přebírali kousek za ukrajinsko-polskými hranicemi, kam dojely v sanitním voze spolu s policisty. Na cestu ze Žytomyrské oblasti, která je pod palbou invazních vojsk, se museli vydat tři dny předem. Tři dny trvalo, než se jim podařilo přiblížit se k polským hranicím. Dále bylo dalších 43 dětí s mentálním postižením přepraveno v autobuse, putovaly do sociálního zařízení v Plzni.

Na Ukrajině je zajisté spoustu dětí v ohrožení, kterým by takový transport pomohl. Je v plánu další?

Víme o dalších 250 dětech, které jsou připraveny k transportu. V tuto chvíli se vyjednává povolení z ukrajinské strany, aby je bylo možné vyvést přes hranice. Jsou nezletilí, takže nemají cestovní doklady. Abychom je dostali pryč z Ukrajiny, je nutné mít originál rodného listu a povolení ukrajinských úřadů, že dítě může Ukrajinu opustit.

Víme, že Rusové útočí i na humanitární cíle, civilisty, rozbombardovali i porodnici. Jak jsou cesty na Ukrajinu nyní pro zdravotníky a záchranáře nebezpečné?

Tato válka je bohužel výjimečná tím, že se samotní záchranáři i sanitní vozy stávají terčem útoků. Neplatí ženevské konvence, podle kterých by měli být pod ochranou. Žádná speciální opatření ale nepodnikáme, jezdíme bez policejního i ozbrojené doprovodu. Při pohybu na území Ukrajiny jsou naši pracovníci vybavení balistickou ochranou, přilbou a neprůstřelnou vestou.

Pohybujeme se sice v místech, kde se běžně na ulici nestřílí, nicméně jak Vinnycju, tak Lvov v době, kdy jsme tam působili, zasáhly rakety. Při naší poslední misi ve Lvově byly ostřelovány sklady pohonných hmot, které se nacházejí kousek od nemocnice, kde jsme pomáhali.

Vydrží česká ochota pomáhat Ukrajině, ať už příchozím uprchlíkům či prostřednictvím finančních sbírek?

Chválím vládu, že se tomu postavila čelem. Pomoci si velmi vážíme a mohu říct, že ukrajinská strana také. Vlna solidarity, která se vzedmula, je skvělá, dokázali jsme, že jsme solidární národ. Při povodních či tornádu na Moravě jsme byli také schopni poskytnou dostatek humanitární pomoci. Zápal ale opadne, pro celý svět byl 24. únor velký šok, takže se vlivem nečekané události vzedmul ohromný soucit s Ukrajinci. Ale pravda je, že každý člověk přispěje jednou, možná dvakrát, víc ne. Čím déle jakýkoliv konflikt trvá, tím je problematičtější hledat zdroje k tomu, aby humanitární činnost mohla pokračovat.

Zdroj