Už tu nejsem novej. Pelíšky mi pomohly pochopit váš humor, říká britský velvyslanec

před 3 měsíce 73

 Jakub Plíhal

V Česku už jste rok a jak sám říkáte, už tady "nejste novej". Splnila práce na britském velvyslanectví vaše očekávání?

Myslím, že je to předčilo. Velvyslancem už jsem podruhé, takže jsem už trochu věděl, do čeho jdu. Ale ve skutečnosti je to ještě lepší, zajímavější a náročnější, než jsem čekal. Byl to skvělý první rok hlavně díky vřelému přijetí, kterého se mi dostalo. 

Dovedete si už představit, že byste se do Česka přestěhoval natrvalo? 

To je složité, protože jako velvyslanec vždy do nové země přijedete s tím, že jednou budete muset zase odjet. Ale z Prahy jsme si s manželkou udělali domov a naše děti jsou tu šťastné. Přirostlo nám to tu k srdci.

Je nějaký moment, který byste z uplynulého roku v úřadu rád vyzdvihl?

K jednomu z nejúžasnějších okamžiků v celé mé kariéře došlo právě v Česku. Krátce po příjezdu jsem dostal dopis od krále Karla III., který jsem měl za úkol předat letci RAF, generálu Emilu Bočkovi jako poděkování za jeho službu během druhé světové války. Měl jsem tak možnost ho potkat u příležitosti jeho stých narozenin.

O něco později jsme tu měli oslavy korunovace, na které velmi rád vzpomínám, a několik akcí kolem podpory Ukrajiny, kde jsem Čechům opakovaně děkoval za to, co v této oblasti dokázali. 

Britský král má prý naši zemi také velmi rád. Měl jste někdy příležitost s ním o Česku mluvit?

Jako každý britský velvyslanec jsem měl příležitost se s ním setkat, což se mi podařilo před několika měsíci. Byla to pocta. V Buckinghamském paláci jsme si s ním s manželkou asi deset minut soukromě povídali. Mluvil velmi hezky o svém vztahu k vaší zemi a o svém přátelství s prezidentem Václavem Havlem. Česko oficiálně navštívil pětkrát, včetně své manželky, nyní královny Camilly. Má sem silné vazby, podílel se na ochraně českého dědictví. Připomněl jsem mu, že ho v Praze kdykoliv rádi znovu přivítáme. 

Reagoval na to velmi pozitivně. Myslím, že by se rád vrátil, ale má spoustu dalších pozvánek, které dostal ještě dávno předtím, než jsme se dozvěděli o jeho nemoci. Teď víme a počítáme s tím, že musí omezit své veřejné povinnosti, protože se léčí. Přesto doufám, že ho tady ještě uvidíme.

Britská monarchie v poslední době prošla mnoha změnami a do toho minulý týden přišlo oznámení Buckinghamského paláce, že král onemocněl rakovinou…

Věřím, že to monarchie ustojí, koneckonců je silnější než kdy předtím. V minulosti už se dokázala adaptovat na spoustu výzev. Teď králi přejeme brzké uzdravení.

Skvělá fráze

Za poslední rok se vám podařilo získat přízeň Čechů více než kterémukoli jinému velvyslanci předtím. Čím to podle vás je?

To je od vás velmi milé. Myslím, že to vypovídá více o Češích než o mně. Důvod, proč máme tak pozitivní ohlasy, je ten, že se o Velkou Británii zajímáte a jste velmi otevření. K tomu máme společný smysl pro humor, kulturní odkazy a spoustu dalších věcí. Pokaždé, když jsem hledal způsob, jak s lidmi komunikovat, byly ohlasy velmi pozitivní. Když nevím, co číst, zeptám se na Twitteru a najednou mám k přečtení 500 knih. To samé platí s filmy. 

A je to něco, co jste si plánoval ještě předtím, než jste sem přišel? Zkusit se co nejvíce přiblížit lidem, komunikovat s nimi moderně?

Ano, ale na druhou stranu se velvyslanci vždy snažili ovlivňovat dění a dělat veřejnou diplomacii, komunikovali s médii. Teď k tomu akorát máme ještě sociální média, která nám to umožňují dělat jiným způsobem. 

To ale jistě neplatí pro všechny. Ne každý velvyslanec či politik využívá potenciál sociálních sítí, někteří se jich spíš straní.

To asi máte pravdu. Já jsem prostě už od začátku chtěl sdílet své nadšení a otevřenost. Hledali jsme způsoby, jak na to, a přišli se skvělou frází "jsem tu novej", která to dokonale vystihovala a zafungovala.

To je pravda. Pořád si pamatuju video, jak vystupujete z tramvaje a přebíráte funkci po bývalém velvyslanci Nickovi Archerovi…

A to byl skutečně můj první den. Opravdu jsem vystupoval z tramvaje a napsal jsem týmu, aby to přišli natočit. 

Nemáme rádi lidi, kteří se berou příliš vážně

Jak často cestujete mimo Prahu? 

Když jsem do Česka přijel, dal jsem si za cíl navštívit během prvního roku všech čtrnáct krajů. Podařilo se mi to asi se šestihodinovou rezervou - v den ročního výročí jsem byl na své poslední cestě. Mám toho však ještě hodně před sebou. Člověk si udělá větší a lepší představu o tom, co lidi opravdu trápí a jak jim můžeme pomoci. Moc se mi líbilo například v Kersku, na dnech NATO v Ostravě nebo na festivalu Colours of Ostrava.

Když už se bavíme o kultuře, máte oblíbenou českou knihu? 

Přečetl jsem spoustu českých klasik od Kafky, Hrabala nebo Čapka a dalších. Teprve nedávno jsem se začal zajímat i o současné spisovatele. Ale kdybych si měl vybrat jen jednu knihu, tak je to Válka s mloky. V Čapkově psaní je něco, co mi dodnes připadá velmi aktuální. 

A film? 

Nedávno jsem viděl Želary. Mám taky slabost pro Pelíšky, které mi pomohly pochopit českou historii a humor. 

Ten je ve filmu dost specifický.

Překládá se velmi dobře. Je velmi český, ale funguje dobře i pro britské publikum. Stejně tak jsem se byl podívat na hru Járy Cimrmana v angličtině a fungovalo to. Mezi námi je snadná komunikace. Máme stejné instinkty, smysl pro ironii a nemáme rádi lidi, kteří se berou příliš vážně. 

Po roce v Praze se dokážete domluvit v češtině. Jak jste se náš jazyk tak rychle naučil? 

Mám před sebou ještě dlouhou cestu. Několik lekcí jsem absolvoval ještě před příjezdem, ale je to tvrdá práce. Naučil jsem se už několik jazyků, ale čeština je zatím asi nejtěžší. Hlavně ta výslovnost.

Občas vás ve videích slyším používat idiomy. Máte nějaké oblíbené české slovo? 

Poměrně brzy jsem dostal důležitou lekci o slovech, jako je hladinka a mlíko (druhy čepovaného piva - pozn. red.). To jsou výrazy, které se nedají snadno přeložit, neexistuje pro ně anglický ekvivalent.

Je něco, co jste za rok ve funkci velvyslance ještě nestihl a rád byste to změnil?

Mám pocit, že mi chybí více interakcí s mladými lidmi. V uplynulém roce jsem často mluvil o mladých lidech, ale málo s nimi. Přímý kontakt mi chybí. Rozhodl jsem se, že z nich tedy složím svůj nový poradní tým. Přihlásit se může kdokoliv ve věku od 18 do 26 let, odkudkoliv z Česka. Jednou měsíčně si budeme volat a řešit témata, která chtějí. Mladí lidé nejsou apatičtí, rozhodně mají chuť se podílet na veřejném dění. Často jsou tak frustrovaní, že je nikdo neposlouchá, a já to chci změnit. 

Kromě toho nás ještě čeká spousta věcí. Těšíme se na oslavu 25 let od vstupu Česka do NATO. Prahu také navštíví několik zajímavých hostů z Británie, například výborný propagátor vědy profesor Brian Cox.

Video: Češi nejsou takoví, jak se vidí, říká Field (30.3. 2023) 

Přečtěte celý článek