Úzkosti hrozí víc čtenářům titulků. Kdo čte články, je trochu chráněný, říká psychiatr Horáček

2 měsíce starý 9

Jak celá situace psychicky doléhá na vás osobně?

Podobně jako na všechny ostatní. Zatímco v první vlně jsme se i s psychickým následky ještě docela poprali, druhá a třetí vlna působí výrazně negativněji, potvrzují to i výzkumy.

Takže jsou chvíle, kdy je i psychiatr „down“?

Samozřejmě. A nemusel bych být ani psychiatr, abych poznal, jak hluboce a silně se ta dlouhotrvající situace promítá do psychiky lidí. A mám obavu, že negativní dopady na naši psychiku budou ještě nějakou dobu přetrvávat. Mohou dokonce ještě narůstat, až odezní akutní fáze epidemie.

Bezprecedentní míra nejistoty

Tíže, kterou epidemie představuje, je pro každého trochu jiná. Dá se vůbec mluvit o psychických potížích nějak plošně?

Dá. Rozdělil bych ty potíže do tří hlavních skupiny. Tou první jsou přímo psychiatrické a neurologické komplikace, které u infikovaných způsobuje samotný koronavirus.

Zadruhé jde o psychologické reakce na akutní podněty, které pandemie přináší. Je to strach, pocit ohrožení virem a nemocí, obava o své blízké a o sebe. Druhá skupina je spojená s obavami z budoucnosti a s nejistotou z toho, co přijde. Zahrnuje také reakce na nepříznivý vývoj stavu společnosti.

Ohrožení života a zdraví byl pocit, který převládal v obecné rovině v počáteční fázi epidemie, po zprávách z Wu-chanu, pak z Itálie, kdy jsme ještě nevěděli, jakou smrtnost virus má a jak moc bude zabíjet. V různé míře ten pocit přetrvává, někdo si ho připouští víc, někdo míň – i v zrcadle toho, co se momentálně odehrává v nemocnicích.

Další je pocit ohrožení našich pracovních, finančních, společenských jistot, který je spojen také s globální obavou o chod světa, kterou vidím čím dál častěji. Obava ze zásadního narušení fungovaní systému.

Naše schopnost se s těmito riziky popasovat je pak dána psychologickým parametrem, a tím je tolerance nejistoty. V nás a kolem nás je přítomná naprosto bezprecedentní míra nejistoty, která představuje nový rámec, se kterým se lidé dnes učí nakládat.

Přečtěte si také

Nesmíme se propadnout do bažiny beznaděje, už se trápí i největší držáci, říká psycholog

Jediná jistota je nejistota…

Ano. My jsme byli většinou zvyklí, že náš osud, osud našich blízkých i celospolečenský vývoj jsou do jisté míry predikovatelné na základě předchozích let. Teď jsme ve stavu, kdy je naše situace – sociální, finanční i společenská – z předchozího vývoje jen těžko predikovatelná.

Obrovská míra nejistoty je faktor, který musí být jasně pojmenován jako charakteristika této doby. Prostupuje vším. Měli bychom zřetelně hovořit o tom, že žijeme v době, kdy se musíme učit adaptovat na nejistotu.

Pojmenovat, přijmout, adaptovat se

Jsme toho schopní?

Tolerance nejistoty je do značné míry osobnostní rys, který je v populaci distribuován od vysoké schopnosti tolerance nejistoty až po její téměř úplnou absenci. Ale je to rys, který jsme schopni kultivovat. A měli bychom ho kultivovat. Našemu psychickému zdraví dnes může hodně pomoct, když se budeme učit snášet vyšší míru nejistoty než dřív.

Ale jak?

Například právě teď na tom spolu pracujeme!

Tím, že o tom mluvíme?

Ano. Pojmenovali jsme to a vyslovili. Dalším krokem je

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Zdroj