V Česku chybí také infrastruktura pro cyklisty, tvrdí expert Vratislav Filler

před 3 týdny 30

V Česku roste zájem o cyklodopravu. Důvod je prostý – kola jsou mnohdy rychlejší než jízda autem ucpanými ulicemi. Tím dalším je zdravější životní styl. Navíc kolo není potřeba vlastnit, jsou k dispozici v podobě sdílených kol téměř v každém větším městě. Jenže větší provoz s sebou přináší mnohem častější konflikty mezi motoristy a jezdci. Přibývá i nehod. To vše se projevuje i v otázce bezpečí na silnicích. Podle posledního průzkumu agentury Kantar se bezpečně cítí na silnicích jen třetina cyklistů. „A situace se podle našich pražských průzkumů příliš nezlepšuje,“ upozorňuje dopravní specialista spolku AutoMat Vratislav Filler.

Proč se cyklisté necítí na silnicích příliš bezpečně?
Těch důvodů je několik. Pocit bezpečí cyklistů vychází i z toho, jak to vypadá a co se děje v běžném provozu a s tím související nedostatky v legislativě. Tím dalším je chybějící infrastruktura pro cyklisty. Ta nebývá souvislá a cyklisté tak musí na přeplněné silnice.

Cyklista na cyklostezce podél Vltavy. Ilustrační snímek

Řidič versus cyklista? Co je cyklopruh, často neví ani jeden z nich

Jezdcům měl pocit bezpečí dodat i zákon o bezpečném odstupu při předjíždění…
Měl. Ale policisté nemají doposud přístroj, aby dodržování zákona mohli hlídat. Třeba ve Spojených státech amerických mají policisté k dispozici přístroj, který boční vzdálenost dokáže změřit. Funguje to tak, že policista co by figurant jede na kole. Jakmile řidič nedodrží dostatečně odstup, radar na řídítkách změří odstup, boční kamera vše zaznamená a o kus dál stojící policejní hlídka jej zastaví. V Česku se vždy nedaří ani postihovat případy, kdy těsné předjetí jasně dokládá videozáznam. Za sebe jsem v minulosti posílal na policii asi pět záznamů ošklivých těsných předjetí, na postih řidiče došlo potom jednou nebo dvakrát.

Takže jste celkově pro větší represe?
U některých přestupků vedoucích k ohrožení cyklistů nebo chodců v podstatě vládne pocit beztrestnosti, to není úplně správné. Kromě těsného předjíždění je to třeba parkování ve výhledu chodců, u cyklistů například bezohledné jízdy po chodníku.

Nejsou cyklisté sami proti sobě, když mluví o malém pocitu bezpečí a přitom mnozí nepoužívají přilby?
Cyklistická přilba je stavěná na pád z kola, ne na srážku s autem. Význam ochrany hlavy pomocí přilby tak není úplně jednoznačný. Podle některých studií přilba dokáže zachránit život, podle jiných tomu tak není. Vždy záleží na dalších okolnostech – úhlu pádu nebo věku jezdce. Podstatné je, že přilba nezabrání samotnému vzniku nehody.

Byl byste pro povinné nošení přileb i pro plnoleté cyklisty?
Nebyl. Každý by se měl sám rozhodnout a zvážit situaci. Je rozdíl jízdy ve městě na městském kole a na horském kole někde v terénu. Když ve městě kombinujete kolo a jiné prostředky, nemusíte třeba ráno vědět, že si máte do autobusu vzít přilbu, protože odpoledne někam pojedete na půjčeném kole. V Izraeli zavedli povinné nošení přileb a prakticky to tam zničilo sdílená kola. V Austrálii po zavedení povinných přileb klesl pohyb cyklistů na silnicích natolik, že je řidiči přestali respektovat a počet nehod s účastí cyklisty se zvýšil. Je rozdíl mezi přilbou a třeba pásy v autě. Pásy v autě jsou totiž instalované, řidič je nemusí nosit u sebe. Přilbu ano.

Povinně by však svítit cyklisté mohli, jako všichni ostatní. Nebo ne?
Jako zákonnou povinnost bych to nedával. Cyklisté, kteří jezdí často, toto dělají automaticky. Já mám na svém kole světlo, které se automaticky zapne. Za běžných okolností ve dne by měly stačit odrazky.

Jenže mnozí cyklisté nemají na svých kolech ani ty povinné odrazky…
Ze zákona by měly mít na kolech odrazky, reflexní prvky. Pokud toto nemají, měly by následovat represe. Co bych ale zavedl povinně, je zvonek. Je to nástroj, díky kterému dáte s dostatečným předstihem o sobě vědět.

Cyklodopravu komplikuje i legislativa - třeba povinná jízda cyklisty co nejblíže vpravo…
I když se za poslední roky povedla řada změn, stále jsou v legislativě pasáže, které by tam být neměly. Třeba právě zmiňovaná striktně formulovaná jízda cyklisty při pravém okraji vozovky. V některých situacích to cyklistu přímo ohrožuje. Třeba na kruhovém objezdu je mnohem bezpečnější jet středem jízdního pruhu než vpravo. Časté jsou totiž nehody, kdy cyklistu srazí auto vyjíždějící z objezdu ven.

Jednou z příčin dlouhodobého napětí mezi cyklisty a řidiči může být neznalost pravidel, kterými se mají na silnici řídit. Ilustrační snímek

Jaká platí pravidla pro cyklisty a řidiče? Češi dělají zbytečné chyby a riskují

Mnozí cyklisté i experti navrhují umožnit v některých případech jízdu cyklistů vedle sebe. Byl by to posun k větší bezpečnosti?
V některých případech, jako třeba při předjíždění vícečlenné skupiny cyklistů ano, je kratší předjet hutnější skupinku. Zároveň by to více chránilo děti, pokud by dospělý mohl jet vlevo od nich. Za určitých okolností dovolují jízdu vedle sebe v řadě zemí - Nizozemsku, Lucembursku, Německu, Dánsku, Belgii, dokonce i ve Španělsku a Itálii. Celkově by však podle mne zákon o provozu na pozemních komunikacích zasloužil kompletní revizi, třeba v průběhu pěti, deseti let.

Jak to myslíte?
Zákon o provozu je celkově složitý, někde těžko pochopitelný, někde umožňuje různé výklady. Přitom snad není zákon, jehož pravidly by se řídilo víc lidí několik hodin denně. Mým zbožným přáním je, aby se na něm začalo kompletně pracovat, aby byl více zobecněn a zjednodušen. Aby byla pravidla silničního provozu víc oddělená od těch formálních pasáží, třeba o řidičských průkazech. Myslím, že větší srozumitelnost zákona o provozu by pomohla zlepšit situaci na silnicích.

Přečtěte celý článek