V Hlavní soutěži se v premiéře představily filmy z Bulharska a Japonska

4 měsíce starý 103

foto Šestým dnem pokračuje 56. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. 6. července 2022. Tvůrci a protagonisté na slavnostní premiéře soutěžního filmu Okresní nemocnice.

Karlovy Vary - V Hlavní soutěži karlovarského festivalu se dnes představily další dva snímky, každý z jiného koutu světa. Odpoledne diváci ve Velkém sále hotelu Thermal viděli bulharsko-německý film Okresní nemocnice, která se na příkladu fungování nemocnice v době covidu snaží upozornit na zaostalý zdravotnický systém v Bulharsku. Ve 20:00 přišla delegace představit japonský film Vzdáleni.

Japonsko se objevuje v Hlavní soutěži po desetileté pauze. Komorní příběh nabízí méně blyštivý obraz Japonska, než bývá zvykem, aby ukázal, že sociální nerovnost se nevyhne žádnému zemskému koutu. Jeho hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá dívka, která pracuje jako společnice v nočním klubu, aby měla na nájem a zaopatřila malého synka i jeho zlenivělého otce, který pro facku nejde daleko.

"Je to intenzivní drama o tom, jak ´chutná´ život na ostrově Okinawa v jižní části Japonska. Je nádherně natočený a hlavní herečka filmu by podle mého názoru mohla aspirovat na cenu za nejlepší ženský herecký výkon," řekl umělecký ředitel festivalu Karel Och. "Hrdinka žije v prostředí kontaminovaném neschopností manžela zajistit rodinu a jeho tendencemi k násilí. Scénář vychází z průzkumu, který dokládá chudobu a násilí na ženách, které se odehrávají v chudém prostředí ostrova Okinawa. Je to do jisté míry politický film, ale režisér na to jde přes intimní příběh několika lidí, na kterém toto téma dokládá," řekl Och před projekcí.

Doplnil, že režisér Masaaki Kudo film věnoval památce své matky a babičky, které ho vychovaly v době poznamenané násilím na ženách a jejich diskriminací. Kudo poprosil zavřít před projekcí všechny dveře v sálu, prý aby diváci neutekli, a česky je také pozdravil a představil se. "Obsah filmu je velmi vážný, ale natáčel jsem ho s radostí. Tak si ho, prosím, užijte," řekl divákům.

Bulharský režisér Ilian Metev vypráví ve svém dokumentu o okresní nemocnici v padesátitisícovém městě na západě Bulharska, kde svérázný doktor Popov a jeho tým na covidovém oddělení bojují o přežití pacientů. Režisér společně s Ivanem Čertovem a Zlatinou Tenevovou, kteří se podíleli na scénáři i režii, si však nekladou za cíl zobrazit lidské utrpení. Pohled do prostředí obyčejné bulharské nemocnice má spíše upozornit na podfinancovaný zdravotnický systém v zemi a zachycenými situacemi přiblížit smýšlení všech, kdo čelili neznámé hrozbě. Trudné dění pak prosvětlují úsměvnými rozhovory z nemocničních pokojů a chodeb, které ukazují, že lidé ani tváří v tvář smrti nepřicházejí o smysl pro humor.

Čtyřicetiletý Metev se narodil v Bulharsku, ale vyrůstal v Německu, kde začal svoji kariéru jako nadějný houslista, účinkoval i v německé rozhlasové stanici zaměřené na klasickou hudbu. Po studiích umění na Saint Martins, kde experimentoval s 16mm filmem, zakončil své vzdělání v roce 2008 na britské National Film and Television School. Od té doby se snaží nalézat nové výzvy ve využívání filmového média a posouvání filmového jazyka. Jeho absolventský snímek o zapomenutém městečku v bulharských horách Goleshovo získal na nejrůznějších festivalech 15 ocenění. Svůj celovečerní debut Poslední záchranka v Sofii uvedl ve Varech před deseti lety.

Zdroj