Kterákoli platná česká mince ochotně přiskočí k magnetu. Euro a dvoueuro na něm drží hůře, padesáticent na něj vůbec nereaguje, ale nejmenší evropské drobné – cent, dvoucent a pěticent – se posbírat magnetem dají snadno. Různé materiály reagují v magnetickém poli různým způsobem. Dlouho se mělo za to, že seznam těchto způsobů je kompletní. Jenže nebyl.
Magnetismus je na první pohled záležitost jednak prastará – znaly ho už antické civilizace –, jednak banální, doslova kuchyňská. Jenže k dobrému vysvětlení toho, proč vlastně magnet drží na ledničce, je zapotřebí překvapivě obtížná fyzika. Parní stroj, oběh planet kolem Slunce, ale i atomová bomba nebo tranzistor se dají vyložit snáze, byť za cenu určitých zjednodušení.
Magnetismus se naproti tomu zjednodušuje obtížně. Má-li se dojít alespoň k povrchnímu (!) objasnění, co to vlastně čeští (a další) vědci nyní objevili, čím to je důležité a čím překvapivé, nelze se vyhnout pojmům jako spin elektronu, energetické hladiny, a dokonce teorie relativity. Nic z toho čtenář novin od svého listu neočekává, a to plným právem. Když se však těmto úskalím vyhneme, dospějeme do bodu, v němž širší veřejnost zcela ztratí kontakt s velkou částí pokroku přírodních věd. Možná se tomu v dlouhodobějším výhledu nedá zabránit, ale vzdát se předem je chyba.
Než půjdeme dál – jak je to s těmi mincemi? České mince na to sice nevypadají, ale všechny jsou ocelové. Koruna, dvoukoruna a pětikoruna je galvanicky potažená niklem, desetikoruna mědí, dvacetikoruna slitinou mědi a zinku. Padesátikoruna je uprostřed plátovaná stejnou slitinou jako dvacetikoruna, okraj je potažený mědí.
Cent, dvoucent a pěticent jsou ze stejného materiálu jako desetikoruna. Deseticent, dvaceticent a padesáticent jsou z mědi s přídavkem zinku, hliníku a cínu (této slitině se říká severské zlato). Základem eura a dvouera je nikl, což je feromagnetický kov, obvod mincí je však z nemagnetických slitin.
Ledničku neměli, magnety ano
Železo se neobyčejně rádo slučuje s kyslíkem, k čemuž má na naší planetě dostatek příležitostí. Výslednému produktu se podle kontextu a množství říká buď rez, nebo železná ruda. K běžným druhům železné rudy patří černý lesklý nerost s chemickým vzorcem Fe3O4, podle českého názvosloví oxid železnato-železitý. Doptáte se na něj také pod názvem magnetit