před 3 týdny
35
Rusko je postiženo západními sankcemi, které komplikují výrobu kvůli chybějícím komponentům. Vedení země proto hlásá tezi o „nahrazení dovozu“ a objevila se i myšlenka, že by šlo prostě použít to, co bylo k dispozici v dobách SSSR. Jak si kritici tohoto přístupu všímají, problém je v tom, že staré postupy byly vázány na staré odborníky a techniky a ti již nejsou k dispozici.
Politolog Andrej Nikulin na Telegramu píše, že momentálně populární teze, že v krajním případě lze obnovit výrobu letadel, nákladních automobilů a obráběcích strojů na základě věcí z dob SSSR, nefunguje. Hlasatelé takových myšlenek třeba soudí, že se do vozu KAMAZ místo „buržoazního motoru“ z 90. let dá starý motor a vozidlo bude moci jezdit. Tito lidé zapomínají na to, že sovětské technologie a dovednosti nutné k jejich využití stejně jako technická základna spolu s inženýry a dělníky jsou dávno ztraceny.
Došlo k tomu, protože staré technologie byly prostě zbytečné. Rusko mělo celé roky přístup k nejlepším světovým modelům, které jsou levnější, spolehlivější a úspornější, než byly ty vlastní.
„Naděje, že se vše podaří v krátké době nahradit ,vlastním, byť zastaralým‘, jsou spíše pochybné. Staré stroje jsou pryč, inženýři a dělníci se zkušenostmi z výroby jsou buď v hrobě, nebo v důchodu, otázkou je, zda se dochovaly i výkresy. A to nebereme v úvahu fakt, že i sovětský vývoj vznikal a byl ve velké míře realizován s ohledem na úzkou spolupráci jak se zeměmi východní Evropy, tak s ostatními republikami, včetně Ukrajiny,“ píše Nikulin.
Uvádí, že člověk prostě zbytečné dovednosti ztrácí. Například rolník v 19. století šel do lesa se sekerou a mohl rukama a jedním nástrojem postavit chatu nebo vyrobit vůz. „A nyní je v celé zemi jen několik stovek lidí s takovými dovednostmi.“ Podle Nikulina jsou lidé, kteří ujišťují o snadnosti návratu ke starým postupům, žvanilové, kteří „nikdy nic nedělali rukama a neznají všechny složitosti“.
Problémy ruské ekonomiky stižené sankcemi jsou hodně viditelné v leteckém a automobilovém průmyslu. V Rusku je kvůli rozsáhlosti země vnitrostátní letecká doprava rozšířená, ale teď regionální letecké společnosti Angara, IrAero a Polar Airlines žádají o prodloužení technické životnosti i čistě ruských letounů An-24 a An-26. Potíže jsou i s udržováním letové způsobilosti starých letounů An-2. Sergej Anciferov, zástupce společnosti Polar Airlines, popsal, v čem je problém.
„Dodávky náhradních dílů pro motory se v souvislosti se známými událostmi neprovádějí, protože motor se vyrábí v Polsku,“ řekl Anciferov. Pravděpodobné je také pozastavení letů ruského stroje Suchoj Superjet kvůli nedostatku leteckých motorů Sam146. Ty vyráběla francouzsko-ruská firma PowerJet.
Web krajních nacionalistů Tsargrad.tv předvídal potíže už v červenci 2022. „Po zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině se Rusko ocitlo v pasti páté kolony Západu. ‚Nečekaně‘ se ukázalo, že tři čtvrtiny nyní používaných osobních letadel jsou zahraniční… O krizi v domácím leteckém průmyslu ani nelze hovořit, protože toto odvětví bylo prakticky zničeno. Již 20 let létáme na boeingách a airbusech a opustili jsme vlastní letecký průmysl, který byl před rozpadem SSSR nejsilnější na světě – alespoň kvantitativně.“
Potíže automobilového průmyslu bývají zmiňovány často. Rusko nyní dováží čínské vozy, které pak prodává jako domácí značky. Postižena je i vlaková doprava. Vysokorychlostní vlaky „Sapsan“ a „Lastočka“ budou demontovány kvůli náhradním dílům na opravu jiných vlaků vyrobených v Německu. Důvodem je nemožnost nákupu náhradních dílů v zahraničí nebo zavedení jejich výroby v Rusku.
Postižen je i kosmický program, který byl kdysi chloubou SSSR. Ruská historička Tamara Ejdelmanová zmiňuje, že podle posledního pokynu mají učitelé ve školách probírat film Výzva a hovořit „hrdinství“ tvůrců filmu. Hraný film s herečkou Julií Peresildovou se natáčel přímo na mezinárodní stanici ISS.
„Tato zdánlivá maličkost vypovídá o mnohém. Současný stav kosmonautiky v Rusku je takový, že se má ve třídě mluvit o celovečerním filmu, který se z nějakého důvodu natáčel ve vesmíru, o filmu, který stál spoustu peněz, kvůli jehož natáčení byl zkreslen reálný letový řád a skuteční kosmonauti nemohli letět na ISS.“
Autorka popisuje, jaký je skutečný stav ruské kosmonautiky.
„O čem jiném se dá mluvit? O padajících raketách? O příšerném technickém zpoždění? O zničeném Bajkonuru a vypleněném kosmodromu Vostočnyj? O Rogozinových idiotských vtipech a nereálných plánech? O anekdotičnosti pokusů konkurovat Elonu Muskovi? O tom, že podle odborníků dnes nemá vůbec smysl mluvit o konkurenci mezi Ruskem a Spojenými státy, protože ruský kosmický průmysl už bohužel není schopen konkurovat lídrům: Spojeným státům a Číně?“
Zmiňuje zároveň ten samý motiv jako politolog Andrej Nikulin.
„Skok, kterého bylo dosaženo za sovětské éry, byl způsoben vynikajícím talentem inženýrů a vědců, hrdinstvím kosmonautů a silou systému, který dokázal vrhnout obrovské částky peněz na rozvoj jednoho odvětví, aniž by myslel na ostatní.“
Rusko nyní přechází k „válečné ekonomice“, což znamená, že zbrojní průmysl pohltí značnou část státního rozpočtu a oblasti sloužící běžné spotřebě obyvatelstva tím utrpí. Z obavy před mobilizací odešly ze země statisíce kvalifikovaných lidí a po mobilizaci také Rusku chybí pracovní síla.
