Ve Slováckém muzeu se dnes pekly tradiční velikonoční jidáše

3 měsíce starý 10

foto Alexandra Turečková pekla 29. března 2021 tradiční velikonoční jidáše ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti, které kvůli epidemické situaci zůstává zavřené. Některé velikonoční zvyky znovu představí prostřednictvím videí.

Uherské Hradiště - Ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti se dnes pekly velikonoční jidáše. S jejich výrobou se budou moci zájemci seznámit díky videu, které muzeum zveřejní ve čtvrtek na facebooku. Právě na Zelený čtvrtek se tradiční sváteční pečivo z kynutého těsta v českých zemích obvykle jedlo, řekla dnes ČTK výuková pracovnice muzea Alexandra Turečková, která se do pečení jidášů pustila.

"Peču je podruhé, už jsem si je minulý týden zkoušela doma. Recept mám od kolegyně. Je to myslím po babičkách, které si recepty generačně předávají," uvedla Turečková. Podle mluvčího muzea Pavla Prince předváděli v minulých letech dětem pečení jidášů při velikonočních dílnách učni, nyní to však vzhledem k epidemické situaci není možné. Muzeum je stále zavřené pro veřejnost.

Pečivo má připomínat provaz, na kterém se Jidáš, který zradil na Zelený čtvrtek Ježíše Krista a vydal ho římským vojákům, ze zoufalství nad svým skutkem oběsil. "Tvarů je velké množství. Buď jsou to pletence, esíčka nebo bochánky. Zkusila jsem si asi tři druhy, ale pletence byly takové nejlepší, nejlépe se dělaly a nejlépe vypadají," řekla Turečková.

Jidáše se podle ní často pekly už den předem, aby se na Zelený čtvrtek mohly sníst. "Měly zajistit pevné zdraví rodiny, ale taky ji chránit, třeba před uštknutím hadem nebo píchnutím vosou. Když se jidáše potřely medem, tak to mělo symbolizovat hojnost a plodnost, což jsou charakteristiky jara," uvedla Turečková. Pečení jidášů podle ní i s nezbytným kynutím těsta zabere necelé dvě hodiny.

Velikonoční zvyky představovalo Slovácké muzeum prostřednictvím videí už loni. Věnovala se mimo jiné výrobě pomlázek, barvení vajíček s využitím cibulových slupek nebo tradici obchůzek takzvaných trkačů. Stále si je lze pustit na webových stránkách muzea, případně na jeho youtube kanálu.

Zdroj