Velké schizma: Rychlá věda, brutální politika

2 měsíce starý 16

7. 5. 2021

Politici by udělali dobře, kdyby přijali ducha experimentu, který již dlouho prospívá vědcům, napsal Moisés Naím.

Vědci nikdy neměli pochybnosti, že získají vakcínu proti COVIDu-19. A měli pravdu. Nicméně jen nemnozí předpovídali, že vakcína bude k dispozici tak brzy. Historie naznačovala, že by mělo trvat roky, než ji bude možno vyvinout a vyrobit ve velkém množství. Přesto vědci, kteří začali s výzkumem v lednu 2020, byli brzy připraveni ke 3. fázi klinických testů hodnotících její účinnost. Typicky trvá léta, než je nějaký přípravek nebo lék připraven k fázi 3. V tomto případě to trvalo šest měsíců.

Správně předpovědět výsledek, ale přecenit, jak dlouho věc potrvá, se stalo běžným. Viděli jsme to u klimatické změny, digitální revoluce a genetického inženýrství. V těchto třech případech experti přesně předpokládali charakter změn, ale nikoli mimořádnou rychlost, s níž se odehrají.

Lidstvo definují vědecké objevy a technologické inovace. A víme, že nové technologie mají sklon nést sebou nepředvídané důsledky pro společnost, ekonomiku a politiku. A samozřejmě pro vlády, které jsou běžně zpožděné v adaptaci a reakci na podmínky vytvořené technologickými změnami.

To co se stalo s anticovidovou vakcínou je výmluvným příkladem nebezpečné diskontinuity mezi technologií a politikou. Zatímco vědecké úsilí vytvořit vakcínu mělo globální charakter, reakce vlád byly lokální. Ačkoliv laboratoře v různých zemích sdílely data a expertízu, důležité vlády, jako čínská, je skrývaly nebo dezinterpretovaly. Vědci ukázali vizi, flexibilitu a rychlost; vlády byly krátkozraké, rigidní a pomalé.

Normy, pravidla a hodnoty, jimiž se řídí politici, jsou samozřejmě velmi odlišné od těch, které dodržují vědci. Zatímco pro vědce je klíčová zásluhovost, politici prioritizují loajalitu spolupracovníků a tolerují jejich neschopnost. Vědecká rozhodnutí musejí být založena na důkazech, zatímco tradiční politici silně závisejí na předchozích zkušenostech, na historkách a intuici. Zatímco vědecký výzkum usiluje o změnu dosaženou vytvořením nového vědění, politika má sklon privilegovat myšlenky a způsoby jednání, které jsou pohodlné a dobře známé - ačkoliv ve svých projevech se všichni politici prezentují jako činitelé změny. A nakonec, vědecká metoda je založena na rozumu a empirickém ověřování tvrzení, jejichž platnost může být ověřena a opětovně předvedena druhými. Na druhé straně v politice převažují osobní vášně a přesvědčení, nemluvě o náboženských předsudcích a v některých případech víře a magii.

Vše výše řečené ovšem neznamená, že někteří vědci nejsou ovlivňováni vášněmi, zájmy a předsudky, nebo že politici nikdy neprosazují zásluhovost, racionalismus a změnu. Ale to co odhaluje tento kontrast jsou některé zdroje oddělní vědy od politiky.

Zaostalost politiky se brutálně projevuje ve stagnaci vlád, v jejich systematické dysfunkčnosti a zejména v propastné kvalitě rozhodovacích procesů ve věci veřejného zájmu. Politici by dobře udělali, kdyby přijali ducha experimentu, kterým se vždy vyznačovala věda. To, spolu s otevřeností novým myšlenkám, chladným hodnocením důkazů a síly empirické reality by mohlo začít obnovu důvěryhodnosti demokracií tváří v tvář mnohačetným krizím, jež je ohrožují.

Přemostění propasti mezi rozkvétající vědou a brutální politikou není nic snadného. Je to však také imperativ.

Zdroj ve španělštině: ZDE

Zdroj