VIDEO: Kdo byl Franz Kafka? Pusťte si animák, který vám to řekne. Ve světové premiéře!

před 2 měsíce 56

V červnu uplyne 100 let od úmrtí jednoho z největších spisovatelů dějin, Pražana Franze Kafky. Kulturní multiinstrumentalistka, v tomto případě scenáristka Pavlína Šulcová a výtvarník Kakalík jsou autory tříminutového animovaného filmu nejen o Kafkovi, ale také o tom, co vlastně znamená ono globálně provařené slovo „kafkovský“. Čtenářům internetového deníku FORUM 24 nabízíme tento krátký film ve světové premiéře.

Z vašeho filmu je patrná snaha vykročit z kafkovských stereotypů…

Pavlína: Máme pocit, že Kafka je sice světoznámým pražským rodákem, ale česká veřejnost k němu má trochu komplikovaný vztah. Nejdřív byl tabu a pak byl najednou úplně všude. Ne každý si k němu dokázal vytvořit cestu. Ne každý, kdo říká, že ho zná, ho opravdu četl. Chtěli jsme ho trochu rehabilitovat pro ty, co Kafku vnímají jako povinnou literaturu nebo turistický suvenýr. 

Kakalík: Ukázat Kafku trochu v jiném světle je prostě výzva. Byl například vášnivým plavcem, vegetariánem, trpěl smyslem pro humor a tak dále… Kdo to o sobě dneska může říct.

Komu je váš krátký film především určený?

Pavlína: Naše projekty, včetně filmu o Kafkovi, jsou určeny převážně dětem, ale doufáme, že se přes ně dostaneme i k rodičům a jejich přátelům – tedy dospělým. 

Kakalík: Něco se dozvědět a netrpět u toho, není nikdy na škodu. Pro malé i velké.

Kdybych byl učitelem na základní nebo střední škole a chtěl bych váš film promítnout žákům, je to možné?

Pavlína: Určitě. Video je volně dostupné na našem novém YouTube kanálu “Judaism Fun Again”. Je to ideální odrazový můstek, jak začít tohle téma. 

V případě vaší autorské dvojice je snaha o „zlidštění humorem“ nebo vykročení ze stereotypů patrná už v případě knih Už tam budem Mojžíši?, respektive Tak jsme tady Mojžíši!!! 

Pavlína: První kniha Už tam budem, Mojžíši? vznikla v době covidu jako komunitní projekt, který měl usnadnit oslavu židovského svátku Pesach. Jeho základem je tzv. sederová večeře, během níž se jí různé symbolické pokrmy a připomíná vyvedení Židů z Egypta. Seder znamená řád a je to vlastně takový scénář večera. Smyslem je zabavit děti a vyprávět jim příběh. Většinou se to slaví v širším kruhu, ale to během pandemie nebylo možné. Naše kniha měla proto pomoct i těm největším neznabohům oslavit svátek doma. O tom, že se to povedlo svědčí, myslím, reakce některých rodičů, kteří nám napsali.

Co třeba?

Pavlína: Třeba: „Syn se tak smál, až spadl ze židle“. 

Kakalík: Kniha Už tam budem, Mojžíši? končí v takovou pitomou chvíli. Židům se podaří utéct z Egypta po tom, co se rozestoupilo Rákosové moře a čeká je čtyřicet let putování pouští. To je docela dost. Co tam proboha dělali tak dlouho? Tak jsme udělali ještě edukativní deskovou stolní hru na toto téma. 

Na jakém principu funguje?

Kakalík: Hra začíná tím, že musíte hodit kostkou šestku, aby se rozestoupilo moře. Hráči pak s figurkami postupují pouští k vytouženému cíli, jako Židé k zemi zaslíbené, a cestou se jim dějí všelijaká dobrodružství. Snažili jsme se alespoň částečně přiblížit co, kde a kdy se na téhle výpravě stalo.

Pavlína: Jan Fingerland (autor bestselleru Hebrejky, pozn. autora) nás navíc navedl na rabínskou legendu o tom, jak se Mojžíš setká s rabi Akivou, který žil o cca tisíc let později, tedy že Mojžíš cestoval v čase. 

Kakalík: Mojžíš do svaté země nakonec jak známo nedošel. Zemřel těsně před cílem, a to jsme využili pro další knihu – Tak jsme tady, Mojžíši! Ta je totiž o současném Izraeli. Naši hrdinové jedou na okružní cestu zaslíbenou zemí. Vezmou stopaře, takového divného chlápka, kterého zajímají prapodivné věci a srší divnými postřehy a poznámkami. Můj mladší syn onoho chlápka – tedy Mojžíše zcela adoptoval jako superhrdinu a kreslí ho například s laserovým mečem, nebo jak bojuje motorovkou s dinosaury. 

Hledáte humor ve vážných věcech nebo je židovství a mnohé, co s ním kulturně i nábožensky souvisí, už ve své podstatě humorné, jen se na něj pod vlivem neblahých událostí dějin nedokážeme takhle dívat?

Pavlína: Humor k židovství patří a tím nutně nemyslím židovské anekdoty. Je to přístup k životu, je to něco, co vám pomáhá překonat různé situace s jistou lehkostí. Jedná se o kombinaci sarkasmu, sebeironie, ale i zdravého rozumu a životní moudrosti. Rabínská literatura líčí řadu situací, z nichž je jasné, že i rabíni v Talmudu měli smysl pro humor.

Možná nám takový pohled přijde nevhodný?

Pavlína: Nemyslím si. Ale samozřejmě trochu záleží, kdo a jak si z něčeho dělá legraci. 

Letos uplyne sto let od úmrtí Franze Kafky. Může se s fenomény, které nová doba přináší, na mysli mám třeba umělou inteligenci, pohled na Kafku měnit?

Pavlína: Kafka se zabýval temnými stránkami byrokracie, dehumanizací a nemožností porozumění složitým systémům. S rozvojem umělé inteligence a digitalizace můžeme nalézt podobnosti v tom, jak technologie ovlivňují naši společnost a vůbec lidské zkušenosti. Klademe si otázky o vztahu mezi člověkem a technologií, o možnosti ztráty kontroly nad vlastním životem, nebo o postavení jedince v anonymním a technokratickém světě. To všechno podle mě může ukázat Kafkovu nadčasovost a aktuálnost. Možná ho díky čtení v nových souvislostech víc doceníme. Třeba jako když čtete Mor od Camuse v době pandemie. 

Ve vašem filmu vysvětlujete dětem, co znamená slovo „kafkovský“. Jak byste tohle slovo definovali pro dospělé?

Kakalík: Je to sled naprosto příšerných, nepříjemných a neřešitelných situací, které si ovšem můžete užít, pokud se jim dokážete zasmát.

Přečtěte celý článek