Vyděšené děti nechtějí do školy. Pomáhají psychologové, ale je jich málo

5 měsíce starý 179

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Děti ani učitelé se ještě neměli čas vzpamatovat z nekonečné distanční výuky a přišla ruská invaze na Ukrajinu. A s ní pak do českých škol vlna válečných uprchlíků. Na školách tak mají neocenitelnou funkci školní psychologové. Tedy jen tam, kde je mají. V českých základních a středních školách jich působí zoufale málo. V přepočtu na plné úvazky jen 520, tedy jeden psycholog na 2682 žáků.

„Masivní je výskyt úzkostí. Děti se ale musí znovu učit navazovat kontakty. Náročnější je to pro introvertní žáky. Objevuje se tak více agresivních projevů, protože spolu dva roky nefungovali v kolektivu. Děti ale ze sebe potřebují emoce dostat různými způsoby, a tak častěji řešíme třeba i  takové věci jako posprejované záchody,“ popisuje zcela konkrétně David Vaněk, školní psycholog na Základní škole Šlapanice.

Pracovala jsem s dítětem, které mělo opravdu značnou fobii ze školy. Řešili jsme obavy i intenzivní bolesti břicha. Po nějakém roce ale dítě parádně funguje. Má znovu ze školy radost, dokáže pojmenovat své silné stránky, a to je radost, když ho ve škole teď potkávám.

I další školní psychologové, se kterými Seznam Zprávy hovořily, potvrzují, že se děti zatím zdaleka nevyrovnaly s návratem po covidu. Jenže na většině škol se pocity dětí systematicky řeší jen omezeně, protože nemají k dispozici psychology. Školy na ně zatím peníze od státu nemají, musí si tak poradit samy, pokud usoudí, že stojí za to takového odborníka ze svého zaplatit. Což zkušenosti ze zahraničí i data jednoznačně podporují.

„Pracovala jsem s dítětem, které mělo opravdu značnou fobii ze školy. Řešili jsme obavy i intenzivní bolesti břicha. Po nějakém roce ale dítě parádně funguje. Má znovu ze školy radost, dokáže pojmenovat své silné stránky a to je radost, když ho ve škole teď potkávám,“ povídá druhá školní psycholožka působící na šlapanické základní škole Andrea Mikotová.

Místní základka je sice velká, chodí do ní přes devět stovek žáků, ale stejně nemá v rozpočtu přidělené peníze na školní psychology. Aby si je mohla dovolit, musí prostředky poskládat doslova po drobných.

„V minulosti se nám díky různým aktivitám ve škole podařilo vydělat nějaké peníze, tak jsme je investovali do školního psychologa. Aktuálně tyhle pozice financujeme částečně z doplňkové činnosti, šablon a příspěvku od zřizovatele,“ propočítává ředitel školy Pavel Vyhňák.

Konvektomat, nebo psycholog

Vždy ale záleží na řediteli, jestli je schopný si peníze navíc sehnat. Nicméně v Česku existuje i řada pokrokových zřizovatelů, kteří si uvědomují, že školní psycholog není luxus, ale naprostý základ. Opět to potvrdila nedávná tragédie na pražském učilišti, kde žák zabil pedagoga. Česká školní inspekce přitom v případě školy upozorňovala na to, že školní poradenské pracoviště má velké nedostatky. Některé obce tak svým školám školního psychologa financují.

Příkladem může být Rožnov pod Radhoštěm, který platí už od roku 2016 dvě školní psycholožky pro pět svých základních škol. A školy se tak o ně dělí. Psycholožky jsou přímo zaměstnané městským úřadem, což je v českém prostředí poměrně unikátní přístup.

„Jasně se ukazuje, že pozice školního psychologa na školách je nutná a měl by to být standard. Rozumím ale tomu, že malá obec může třeba zvažovat, jestli škola nevyužije spíš konvektomat do jídelny než psychologa. Zrovna na vybavení ale bylo možné v minulosti čerpat řadu dotací. Co jsme tedy ušetřili, šlo právě na psychology,“ říká místostarostka Rožnova pod Radhoštěm Kristýna Kosová.

Město je tak ochotné do vzdělávání investovat nad rámce toho, co je běžné pro většinu zřizovatelů. A počítá i s rozvojem podpůrných pozic pro školy. Od podzimu by totiž svého školního psychologa mohly získat i mateřské školy. Pokud rada města záměr schválí, budou tak na městském úřadu zaměstnáni dokonce tři psychologové.

„Díky školní psycholožce se nám daří řešit problémy, které se různě vyskytnou. I rodiče totiž dají na její nezávislý pohled, ačkoliv třeba nebyli tolik ochotní naslouchat třídnímu učiteli,“ uvádí Pavlína Ondryášová, ředitelka rožnovské základní školy na sídlišti Koryčanské Paseky.

Ani duševní poruchy u dětí přitom nejsou výjimečné. Nějaká její forma trápí až deset procent z nich. Například depresí trpí podle statistik Sdružení praktických lékařů až 4 procenta mladistvých ve věku 12 až 17 let. Data Ústavu zdravotnických informací a statistik ukazují, že děti se léčí nejčastěji s psychotickými poruchami, tedy různými problémy vnímání nebo myšlení, a poté je trápí neurotické příznaky, jako jsou fobie, úzkosti nebo obsese.

„Řešíme s dětmi stále psychosomatické potíže, tedy například bolení břicha z úzkosti, že musí opět po covidu fyzicky chodit do školy. Snažíme se ale i preventivně předcházet případným problémům. Děti tak třeba dostanou za úkol si představit, že přišel kouzelník a může jim splnit tři přání. Z toho, co si přejí, lze leckdy zjistit, co je trápí, a to můžeme společně probrat,“ uvádí příklad jedné z aktivit školní psycholožka Karin Petřeková.

Plán Ostravy: Psycholog na každé škole

Nejdále jde ale z velkých měst Ostrava. Slezská metropole má svůj strategický plán rozvoje vzdělávání. Mimo jiné se v něm počítá s tím, že do roku 2030 bude mít každá z 55 škol ve městě svého školního psychologa. Kvůli tomu Ostrava podpořila i vznik navazujícího magisterského oboru psychologie na Ostravské univerzitě, který Filozofická fakulta dosud nenabízela.

Řešíme s dětmi stále psychosomatické potíže, tedy například bolení břicha z úzkosti, že musí opět po covidu fyzicky chodit do školy. Snažíme se ale i preventivně předcházet případným problémům. Děti tak třeba dostanou za úkol si představit, že přišel kouzelník a může jim splnit tři přání. Z toho, co si přejí, lze leckdy zjistit, co je trápí, a to můžeme společně probrat.

„V rámci projektu máme podpůrné pozice zatím na 25 školách. Snažíme se budovat školní poradenská pracoviště, protože chceme, aby v nich působili vyjma školního psychologa také speciální a sociální pedagog. Financování je ale nesystémové. Část prostředků poskytujeme z projektu, další finance získávají školy ze šablon a zbytek pokrývá obvod,“ vysvětluje obtížné hledání zdrojů financování náměstkyně primátora Andrea Hoffmannová (Piráti).

Na jednom z městských obvodů se dá navíc ukázat i důkladná metodická práce, díky níž se daří školám svá poradenská pracoviště řídit skutečně ku prospěchu dětí. V Ostravě-Porubě to totiž zabezpečením školních psychologů teprve začíná. Odborníci z poradenských pracovišť se navíc pravidelně setkávají, školí a vzájemně sdílí zkušenosti. Obvod tuto metodickou podporu pro školy zaštiťuje.

„Můžeme tak hasit různé neočekávané problémy, ale především systematicky pracovat se školními poradenským pracovišti. Jednotlivé týmy tvořené školními psychology, speciálními pedagogy a nově i třídními učiteli se pravidelně schází. Společně řeší problémy, dávají si zpětnou vazbu a také se samozřejmě vzdělávají,“ vysvětluje místostarosta Ostravy-Poruby Martin Tomášek, jak se z izolovaných pracovníků jednotlivých škol buduje komunita, která si předává zkušenosti. Vše probíhá ve spolupráci s místní ambulancí klinické psychologie a jejím odborníkem Petrem Niliusem.

„Je nutné školní poradenská pracoviště metodicky podporovat. Mnozí školní psychologové se s nějakou specifickou diagnózou setkají jen jednou za život, například schizofrenie u některého z dětí. Z pozice ambulance klinické psychologie jim proto zajišťujeme podporu, aby mohli být v klidu, že kroky, které dělají, jsou správné,“ vysvětluje klinický psycholog Nilius, který školám ohledně duševního zdraví žáků radí.

Peníze na psychology budou, ale ne dost

Minimálně s financováním by pak od května mělo školám pomoci právě Ministerstvo školství. Ředitelům škol nad 180 žáků slíbilo prostředky na zaměstnání jejich vlastního školního psychologa nebo speciálního pedagoga. Menší školy by se pak o pozici dělily prostřednictvím místně příslušné pedagogicko-psychologické poradny.

Zrovna Ostravě ale navržený systém příliš nevyhovuje. Financování je totiž nastaveno na nižší úroveň, než na co jsou tamní školy zvyklé. Školního psychologa totiž má 25 z 55 škol, například v Ostravě-Porubě ho ve školním poradenském pracovišti doplňuje ještě speciální pedagog a někde i sociální pedagog. Jakmile ale vstoupí v platnost financování z Operačního programu Jan Amos Komenský a všechny ostatní evropské zdroje vyschnou, tamní školy si pohorší.

Nové financování školních psychologů nebo speciálních pedagogů

Počet žáků v běžné základní školePoskytnutá výše úvazku
20 – 990,2
100 – 1790,4
180 – 2990,5
300 – 3990,8
400 – 7491,0
750 – 9992,0
1 000 a více2,5

V případech, kdy mají školy se 400 a více žáky zároveň více než 12 % žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, dojde k navýšení úvazku školního speciálního pedagoga o 0,1 až 0,4 (v závislosti na výši podílu).

Zdroj: MŠMT

Tady je příklad: Jedna z ostravských škol zaměstnává už nyní pro svých 548 žáků na plný úvazek jak školního psychologa, tak speciálního pedagoga. Nově by ale měla nárok jen na jednu celou pracovní pozici. Musela by tak snížit oběma pracovníkům úvazek na polovinu, vybrat si jen jednoho z nich, anebo dokrývat peníze na podpůrnou pozici ze svého, protože státní příspěvek by na její aktuální potřeby nestačil.

„Vypadá to sice velmi vzletně a menší školy v odlehlejších regionech si skutečně mohou polepšit. My ale novým systémem budeme biti. Nedostatečné alokace podpůrných pozic povedou k tomu, že budou omezovány. Školy navíc mají nejprve dočerpat šablony a až potom si požádat o nové prostředky. Nastane tedy výpadek ve financování, který sice zvládneme pokrýt, nevím ale, jak to budou dělat třeba menší obce,“ popisuje Hoffmannová.

Podle náměstkyně ostravského primátora by tak mělo Ministerstvo školství počet úvazků pro školy navýšit na dvojnásobnou úroveň. Úřad ale počítá s již navrženým schématem. Podle něj by pedagogické sbory mělo rozšířit 2100 školních psychologů a speciálních pedagogů. Počítá se s výdaji zhruba na úrovni 1,6 miliardy korun.

Zdroj