2 měsíce starý
28
Praha - V Poslanecké sněmovně byla dnes zahájena výstava protestující proti násilí na ženách. Umělecká instalace s názvem Mohla tu být představuje oběti genderově podmíněného násilí skrze jejich šaty. Původně expozice vznikla Izraeli, od té doby ale procestovala řadu světových metropolí, kde se rozšířila o další příběhy zabitých žen. Součástí nynější instalace v Praze jsou společenské šaty české spisovatelky Simony Monyové, kterou v roce 2011 V Brně zavraždil její manžel.
Autoři výstavy skrze osobní příběhy upozorňují na globální problém: že je každý rok na celém světě zavražděno 47.000 žen a dívek svými partnery nebo příbuznými. Oděvy zavražděných žen nyní visí na ramínkách zavěšených na vlascích v atriu Sněmovny. Každý z nich přináší příběh ženy, mnohdy i matky, která se stala obětí. U šatů je uvedeno datum úmrtí, způsob, jakým byla žena zavražděna, a v případě, že byl pachatel potrestán, i délka trestu. Prostorem mezitím zaznívají ženské hlasy v podobě ukolébavek v různých jazycích.
Výstavu vytvořila izraelská filmová dokumentaristka Keren Goldsteinová Jechezkeliová a tým kolem projektu She’s Gone. Do Prahy se dostala díky izraelskému velvyslanectví a organizaci Women for Women. Záštitu nad expozicí převzali předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a poslanec Michal Zuna (TOP 09).
"Tyty oděvy jsou tichým svědectvím smysluplných a vášnivých životů. Životů, které byly plné naděje a snů, ale které byly náhle a násilně přerušeny," uvedla na vernisáži autorka Goldsteinová Jechezkeliová. "Vybrala jsem skutečné oblečení, které obětem patřilo, protože na oblečení je něco velmi drsného, nepohodlného a přímého. Není to obrázek ženy ani článek o ní v novinách, ale skutečný oděv skutečné ženy, tento oděv má určitou vůni, můžete ho cítit, můžete se ho dotknout," dodala.
Vystavené šaty české spisovatelky Monyové, jež patřila k nejúspěšnějším tuzemským autorkám románů pro ženy, jsou fialové se zavazováním za krkem. V prosvětleném prostoru expozice vrhají odlesky a na dotyk jsou saténově hladké. Monyovou při hádce v srpnu 2011 několika bodnými ranami zabil její manžel Boris Ingr. Do jejího domu přitom v osudný večer přišel s lahví vína a bonboniérou. Soud mu nakonec vyměřil 15letý trest.
Na dalším z ramínek jsou vínové šaty Izraelky Michal Selaové, která pomáhala postiženým a obětem holokaustu. V říjnu 2019 ji před zraky jejich malé dcery ubodal její partner. Odsouzen byl k doživotnímu trestu.
K vidění jsou též džíny a oblíbená mikina studentky medicíny Ally Daherové, která byla zavražděna v lednu 2011 za dosud nejasných okolností.
Autorka v rozhovoru s ČTK pospala, jak výstava v Izraeli vznikala. Než jí rodiny obětí poskytly šaty, musela získat jejich důvěru a setkala se s nimi opakovaně. Někdy hovořila s matkami, jindy s dcerami. Reakce na výstavu podle ní bývají mnohdy silné. Vybavuje si například, že za ní jednou přišla žena, která se svěřila, že ji přítel bil a že ji výstava vyděsila k smrti, jelikož si uvědomila, že by mohla být další obětí. Přítele vzápětí opustila a později se přidala k izraelské policii.
Původně si autorka nemyslela, že instalace dostane mezinárodní rozměr. Říká, že za úspěch by v začátcích považovala uspořádat výstavu na střední škole nedaleko svého bydliště. Nyní doufá v to, že se jí za dva nebo tři roky podaří výstavu otevřít v sídle OSN. Tou dobou by podle ní mohla obsahovat nikoliv 22 oděvů, ale možná i 200. V Poslanecké sněmovně je možné výstavu navštívit do 31. března po předchozí domluvě.
