Z ulice do O2 arény: Mirek Kosík začal na ulici, teď tančí s Farnou i Marešem. Prozradil, čím ho dojal Jiří Korn

před 3 týdny 38

Mirek Kosík se tanci věnuje od čtrnácti let. Dnes je mu devětadvacet, má za sebou vystoupení v divadlech, televizních přenosech, reklamách a nyní tančí po boku Jiřího Korna, Leoše Mareše i Ewy Farne. Jeho taneční cesta začala ve street dancovém studiu na jihu Moravy. Jak se z bývalého atleta stal jeden z nejžádanějších profesionálních tanečníků v Česku i proč už nechce vystupovat v tuzemském divadle se dočtete níže.

V dětství se věnoval atletice, kde získával spoustu zlatých medailí. Na svoje taneční začátky si přesně pamatuje. Ve čtrnácti ho kamarádka vzala na vystoupení street dance skupiny v Břeclavě. „Seděl jsem tam a najednou mi začaly cukat nohy i ruce. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Dnes už vím, že to byl první impuls,“ vzpomíná Mirek. Pak už to šlo ráz naráz. Začal navštěvovat břeclavské tréninky a tanec si zamiloval. Se začátkem vysoké školy se přestěhoval do Brna, kde pokračoval na undergroundové street dance scéně a po úspěšném ukončení bakalářského studia se ze dne na den přestěhoval do Prahy.

Už v Brně začal zkoušet jiné druhy tance. Získal angažmá v Městském divadle, kde vystupoval v muzikálech Horečka sobotní noci a Tři mušketýři. V den státnic se dozvěděl, že se v Praze koná konkurz na televizní show Tvoje tvář má známý hlas. „V tu chvíli se mi nikam nechtělo, měl jsem toho hrozně moc, včetně vystoupení v Břeclavě a divadelního představení. Ale od malička jsem chtěl být v televizi, takže jsem tam po týdnu poslal e-mail a doufal v nemožné,“ pokračuje Mirek.

K jeho překvapení dostal kladnou odpověď. Přerod z undergroundového tanečníka na komerčního nebyl lehký, ale vzhledem k tomu, že se chtěl tancem živit, nezbytný. Navíc se odjakživa viděl spíše v komerčním světě. „V undergroundové scéně tančím pro sebe. Beru to jako vyčistění duše, dělám si, co chci. Ale hrozně mě baví tančit pro lidi, ten křik a potlesk je nenahraditelný,“ vysvětluje.

Náhoda, známosti a píle

Mirek tvrdí, že mu to bylo souzeno. Na konkurzu do televizní show pak potkal svého dlouholetého kamaráda a tanečníka Michala Černého, který mu řekl o příležitosti účinkovat v reklamě a v ten stejný den, když seděl v kavárně, prošla kolem choreografka Ivana Hannichová, již znal z tanečních soustředění a ta mu nabídla angažmá v Divadle Hybernia.

Ze dne na den se rozhodl, že se přestěhuje do Prahy a tanci se začne věnovat profesionálně. V Praze nyní působí pět a půl roku. „Není to vždy tak růžové. Práce v klasickém divadle mě už neláká, nebo alespoň ne u nás. Tanečníky neumí dostatečně ocenit,“ říká, ale zdůrazňuje, že jsou i místa, jako Cirk La Putyka pod vedením Rostislava Nováka, kde se všem účinkujícím dostává kvalitní péče i dostatečného finančního ohodnocení.

Do Cirk La Putyka se Mirek dostal opět náhodou. V době pandemických lockdownů účinkoval v televizní show, kterou tento divadelní soubor zaštiťoval. Mezi tanečníky si ho vyhlídl sám principál. „Z ničeho nic mi napsal na Messenger, jestli s ním nechci pracovat v představení Cesty, že má šestý smysl na lidi a chce mě tam,“ usmívá se. Od té doby se jejich spolupráce rozrostla.

Na podzim minulého roku začali zkoušet nové představení s názvem Rest in Euphoria, pro něž Mirek tvořil choreografii. Tato kabaretní show, jejíž součástí bylo kromě českých umělců i osm performerů z celého světa, sklidila v prosinci obrovský úspěch. „Hrozně mě to naplňovalo. Jak zkoušky, tak samotná představení. Takovou práci bych klidně mohl dělat celý rok.“

Korn, Mareš a Farna

„Když už se bavíme o skvělých projektech, musím zmínit Jiřího Korna,“ dodává. Součástí Korndancers se stal v roce 2019. „Jirka je jako můj děda, kdyby byl v pubertě. Ještě jsem nepoznal charizmatičtějšího a většího umělce české scény.“ Korn, který letos slaví sedmdesáté páté narozeniny, na svých koncertech, nebo jak se jim přezdívá Korncertech, nejen zpívá, ale také tančí, stepuje a jezdí na jednokolce.

Díky jeho tanečnímu backgroundu se na své tanečníky dívá úplně jinak. Nechává jim prostor. Občas, když zrovna sám netančí, si dokonce stoupne na bok nebo i za ně, aby byli lépe vidět. Když měli letos v březnu v Ostravě tři koncerty, mezi nimiž byl jeden den volna, napekl týmu bábovky a štrůdly. „Přišli jsme na zkoušku a bylo tam spousta dobrot. Jak jsme se dozvěděli, že je upekl Jirka, úplně mě to dojalo. Místo toho, aby odpočíval, strávil celý den v kuchyni. Je to prostě srdcař.“

Vystupování v O2 aréně není pro Mirka žádnou novinkou. Vyzkoušel si to už s Kornem a když ho oslovili, aby tančil pro Ewu Farnou, neváhal. „Musím se přiznat, že jsem ji předtím moc neposlouchal, ale po koncertu jsem se do ní totálně zamiloval a asi týden jsem nemohl do sluchátek pustit nic jiného,“ směje se a dodává, že Ewa je pro něj ženskou verzí Jirky Korna. To, jak funguje v zákulisí i před diváky a jakým způsobem se chová ke svým tanečníkům, je podle něj přesně takové, jaké by to mezi umělci mělo být.

Po první vyprodané show se modlil, aby byla druhá a nyní už s napětím očekává oznámení třetí. „Ono se to nezdá, ale klučičí tanečníci vystupují jen necelá tři čísla. I tak je to pro mě silný zážitek. Při písni Dobré ráno, milá, kterou zpívala se zesnulým Davidem Stypkou byste mohli slyšet padat špendlík, jaké je u toho ticho.“ Energie přicházející od diváků je podle jeho slov nenahraditelná.

Posledním umělcem pomyslné svaté trojice, se kterým Mirek aktuálně spolupracuje je Leoš Mareš, jehož tančící ansámbl je až na pár výjimek stejný, jako u Korna. „Měl jsem z něho trošku obavy, jelikož je to asi nejznámější člověk v Česku. Hrozně mě překvapil. Řekl bych, že když se nám poprvé představoval, tak se styděl,“ tvrdí Mirek. Z fyzického hlediska je vystupování s Leošem méně náročné než s Kornem. I když mají teď turné, není to taková dřina. Přeci jen u Leoše jde spíše o show.

Stejně, jako Korn, i Mareš si své tanečníky patřičně hýčká. „Do Ostravy jsme letěli soukromým letadlem, kdo tohle má?“ uvažuje Mirek. Je teď doslova na roztrhání. Kromě Mareše a Korna ho letos čeká ještě zkoušení s Cirkem La Putyka a natáčení seriálu pro Apple TV. Rozhovor děláme na začátku dubna a do konce října nemá kromě pár dní žádné volno.

Život tanečníka

Na otázku, zda se dá tancem uživit, odpovídá, že ano, ale není to jen tak. V Praze je mnoho příležitostí, ale musíte je vyhledávat. „Bohužel nemáme žádné odbory. Jsou dny, kdy zkoušíme do dvanácti do večera a v šest ráno už musíme být znova na place.“ Mirek měl sice obrovské štěstí, ale uchytil se jen díky své vlastní disciplíně.

Jak vypadá jeho běžný den? „Ráno vypiju hrozně moc vody, abych se hydratoval, pak si dám jógu, po níž následuje posílení břicha a zad. U snídaně si zapnu infračervené záření a pak jdu na zkoušku,“ popisuje a upozorňuje, že péče o tělo je v jeho profesi extrémně důležitá. Ne všichni tanečníci si ji však dopřávají. Den volna pro něj začíná naprosto stejnou rutinou jen k ní přidává saunu na regeneraci svalů. „Chci se tím živit hodně dlouho a uvědomuji si, co za zápřah to je,“ dodává.

I když je cesta profesionálního tanečníka hodně klikatá, neměnil by. Tanec jej naplňuje. Nekonečné zkoušky, neustálé přesuny ze studia do studia a propocená trička mu za to prostě stojí. „Když mi někdo nabídne práci za promo místo peněz, odpovím mu, že za promo si nájem nezaplatím. Dříve bych to vzal, ale dneska už znám svoji cenu,“ říká Mirek Kosík.

Přečtěte celý článek