před 2 měsíce
99
Jaromír Nohavica je osobnost, která málokoho nechává chladným. Někteří jej obdivují, jiní by byli raději, kdyby mu vůbec nebyli vystaveni. Přemysl Houda, historik a pedagog, o něm píše ve své nové knize. Je tedy Nohavica kladná postava a zaslouží si uznání, nebo je to spíš padouch, kterému bychom neměli věnovat žádnou pozornost? Odpovědi přináší pořad Osobnost Plus.
Osobnost Plus Praha 0:21 10. února 2024
Přemysl Houda tvrdí, že Nohavica není černobílá postava. V průběhu 80. let si z něj spousta lidí udělala modlu.
Poslechněte si celou Osobnost Plus Michaela Rozsypala. Hostem je Přemysl Houda, historik
Jeho fanoušci sbírali lístky z koncertů, objížděli festivaly a brali ho jako jakéhosi „posla pravdy“.
Po revoluci se ale pohled na Nohavicu změnil a investovaný čas a energie se lidem nevrátily.
„Když někam investujete, tak o to hůř se vám nese, když tu investici musíte zahodit. Takže třeba proto se ten pohled na Nohavicu různě radikalizuje,“ popisuje Houda.
Nejistota jako prostředek pochopení
Kniha není o zpěvákově identitě nebo o tom, kým Jaromír Nohavica je. Spíš se zamýšlí nad tím, jakým způsobem si o něm vyprávíme, v jakých perspektivách a kontextech ho můžeme vnímat.
Podle Houdy stojí Nohavica na všech stranách a zároveň žádné. Nejedná se tedy o někoho, na koho by stačily škatulky „dobré“ a „špatné“. Houda by tak totiž nepopsal skoro žádného člověka.
Nohavica jako oběť? ‚Mluvit o návratu komunismu je nehorázné,‘ říká hudební publicista
Číst článek
Historik se v knize snažil zachovat určitou nejistotu, která má čtenářům pomoci lépe pochopit, jak komplexní osobnost zpěvák byl, a udělat si na něj vlastní názor. Podle něj obraz, který čtenářům předá, nikdy nemůže být kompletní.
Když při přípravě knihy komunikoval s Nohavicou s tím, že by chtěl do díla zahrnout i nějaký rozhovor s ním, zpěvák ho odmítl. To mu umožnilo napsat dílo nezaujatě a zahrnout do něj i různé interpretace jeho aktivit a postojů.
Smrt autora
Nohavica se moc nezapojuje do veřejného prostoru, nesnaží se zasahovat a vysvětlovat svoje postoje, skutky a názory široké veřejnosti.
Trochu se o tom rozepsal ve svých denících, ale stále si uchovává své myšlenky především v hlavě a nehádá se se svými odpůrci. V jeho případě se podle Houdy jedná do nějaké míry i o morální vinu.
Nové desky Mirai, Coldplay i Green Day nebo ‚staronová‘ Taylor Swift. Co přinese hudební rok 2024?
Číst článek
„Morální vina je taková rovina, o které by se mělo mluvit v okruhu blízkých. Myslím si, že tak je to správně. Pokud jsem nějak morálně selhal, tak přece ten vhodný okruh lidí je okruh mých přátel a blízkých, se kterými mohu sdílet své opravdové a hluboké myšlenky a dojmy,“ říká Houda.
Spousta lidí má podle něj pocit, že písničkáři představují určitou morální autoritu. To je ale prý špatně a lidé by si měli uvědomit, že je potřeba oddělovat tvorbu a jejího autora.
To, že něčí texty odráží nějaké hodnoty, totiž nemusí nutně znamenat, že se podle těch hodnot řídí v reálném světě a že bychom třeba, jen protože se nám ty písně líbí, měli sdílet i stejné hodnoty jako jejich autor. Podle Houdy tedy jde oddělit dílo od autora.
„Já mám rád Boba Dylana. A je mi úplně jedno, kdo a co je Bob Dylan. Možná je vrahem a já o tom ani nevím, možná je to velmi nehezká postava. A mně to může být úplně jedno, prostě se mi líbí nějaké jeho písničky a nepotřebuji od něj ujišťování,“ popisuje Přemysl Houda.
Jak vnímá to, že Nohavica převzal od Putina medaili a na začátku války ji nevrátil? Proč na tom, jaké gesto Nohavica teď udělá, vlastně nezáleží? Poslechněte si celou Osobnost Plus v audiozáznamu výše. Moderuje Michael Rozsypal.
