Zátopkovy politické postoje si slávu nezaslouží, kritizuje legendárního běžce historik

3 měsíce starý 114

Za svou kariéru Emil Zátopek vyhrál pět olympijských medailí, z toho tři zlaté v Helsinkách v roce 1952. Proslul neobvyklými tréninkovými metodami, i díky kterým měl na svém kontě skoro dvě desítky překonaných rekordů.

„Jako sportovec byl Zátopek fenomenální. Je to jeden z nejlepších sportovců, které jsme tady měli. Jeho občanské postoje však už úplně slavné nejsou,“ uvedl historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek s tím, že některé mezníky v Zátopkově životě by se podle něj zamlčovat neměly.

O Zátopkovi vyšlo několik knih, ty však Blažek většinou kritizuje. Podle něho se často vyhýbají otázce jeho politické role. „Do konce 50. let spolupracoval Zátopek s vojenskou kontrarozvědkou. Od roku 1953 byl členem Komunistické strany Československa a zároveň fungoval jako člověk, kterého komunistický režim, zejména v 50. letech, využíval propagandisticky,“ popsal historik.

V roce 1950, krátce po vyhlášení rozsudku v procesu se skupinou Milady Horákové, vyšlo Zátopkovo prohlášení v Rudém právu. „Článek byl podepsán jeho jménem a o Miladě Horákové se v něm mluvilo jako o zrůdě,“ uvedl Blažek s tím, že Emil a Dana Zátopkovi sice jeho pravost popřeli, ale příliš pozdě. „Bohužel, řekli to až někdy po uplynutí 50 let, v době, kdy už to bylo všem jedno,“ doplnil.

Vždy se pro něco nadchnul, později ale rozhodnutí odvolal

Eskapád měl Zátopek za život více. V roce 1968, kdy patřil k nejznámějším propagátorům myšlenek Pražského jara, se musel začít živit i jako dělník. Později své protirežimní postoje odvolal. „Bylo pro něj charakteristické udělat něco statečného, ale vzápětí to pokazit nějakým selháním. Vždy se pro něco nadchnul, ale pak to odvolal,“ uvedl Blažek.

Podle Blažka mezi Zátopkova největší selhání, kromě postoje v kauze kolem Milady Horákové, patří jeho omluva členu vedení KSČ a poslanci Vilému Novému, kterého žaloval v občanskoprávním sporu společně s dalšími významnými osobnostmi a maminkou Jana Palacha.

Nový totiž přišel s teorií, že Palach měl slíbeno, že chemikálie, jíž se polije, způsobí jen „studený oheň“. Podle něj byl ke svému činu zneužit. Později tuto repliku Nový zopakoval i pro západní média a přidal i jména údajných iniciátorů – studentského vůdce Lubomíra Holečka, spisovatelů Vladimíra Škutiny a Pavla Kohouta, atleta Emila Zátopka a šachisty Luďka Pachmana. Ti na něj vzápětí podali žalobu. „Skončilo to ale tím, že Zátopek během soudu vstal na lavici žalobců, svou žalobu stáhl a s Novým se objal,“ popsal historik.

Zdroj