před 3 týdny
27
ROZHOVOR / Právník Zdeněk Prázdný začal na počátku 90. let podnikat v realitách a později založil firmu, která vybudovala první developerský projekt. Na Pražský hrad podle něj patří český král nikoliv prezident, přesto však neváhal finančně podpořit v prezidentské kampani Petra Pavla. Založil Český královský institut, který se intenzivně věnuje osvětě v oblasti monarchie v českých zemích, pořádá přednášky, besedy se studenty a další akce.
Jak se developer dostal k monarchismu?
Ono to začalo asi ve stejné době. Měli jsme známou v Holandsku, jejíž maminka byla Češka. Boženka se však už narodila v Holandsku. Když po sametové revoluci bylo možné vycestovat, tak ona nás začátkem devadesátých let pozvala k sobě. Jednou jsme u ní byli na večeři, a ona nám ukázala vyznamenání, které dostala od královny Beatrix, Bylo vidět, že ji má v nesmírné úctě a váží si toho, že sama panovnice ji vyznamenala za aktivity v sociální oblasti. Já jsem bohužel řekl něco nepěkného ve stylu, jestli ji to ta baba dala osobně. Boženka se naježila a stručně odpověděla, to už nikdy neříkej. Já se pak začal zajímat o monarchii, získal jsem studijní materiál, jako kolik je monarchií ve světě, kolik z těch monarchií patří k nevyspělejším, kolik jich je v Evropě a tak dále. Dá se tedy říci, že rozumem jsem došel k poznání výhodnosti monarchie.
Věřím, že se v budoucnu spustí vlna přechodu od republik k monarchiím a Česká republika bude jednou z prvních zemí, které tak učiní. Nebude to jednoduché, ale máme příklady ze Španělska, z Kambodži a z některých ostrovních států, kde tato změna dopadla velmi dobře. Na druhé straně máme opačné příklady, kdy některé země vystoupily z Commonwealthu (volné sdružení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jeho bývalých dominií a kolonií), staly se republikami, vlády se však zmocnila ochlokracie a ony se vydaly na cestu chaosu a rozvratu.
Jaké jsou přednosti monarchií nad republikami z hlediska malých a středních zemí?
Základní je ta, že dědičný panovník společnost sjednocuje, kdežto prezident rozděluje a vždycky bude rozdělovat. Prezident je hlavou státu „někoho proti někomu“ kdežto panovník je ztotožněný s monarchií a s konkrétní zemí. Monarchie jsou nesrovnatelně levnější, jenom když si vezmeme, kolik stojí dvoukolové prezidentské volby. Ta částka se pohybuje ve stovkách milionů korun, a to by téměř pokrylo chod královské kanceláře na pětileté období, takže náklady na provoz prezidentské kanceláře bychom ušetřili. Panovník se stává panovníkem tím, že se narodí a od mala o něm lidé vědí všechno, jaký je jako dítě, jaký je student, jak se chová atd. On se nezmění tím, že převezme trůn. Vezměte si jen takový příklad, když zemřela královna Alžběta, a jejím nástupcem se stal Karel III., tak do dvaceti čtyř hodin jej podpořil celý Commonwealth. Velice rychle tak přešla moc z matky na syna. Hlavní však je, že na svoji činnost byl připraven a svoji matku už dříve zastupoval. Zatímco prezidenty na jejich funkci nikdo nepřipravuje, jsou to lidé různých profesí a ve srovnání s dědičným panovníkem v době převzetí úřadu nemají žádnou přípravu pro výkon této funkce. Je to velmi neefektivní, první rok se orientuje, pak tři roky něco dělá a poslední rok se snaží zalíbit, aby byl znovu zvolen. A v druhém volebním období ví, že už dál nebude zvolen, tak si dělá, co chce. Vezměte si jen amnestii Václava Klause. To by neudělal ani panovník nějaké orientální despocie. Takže konstituční monarchie je v tuto chvíli nejlepší, co bylo vynalezeno.
Proč jste založil Český královský institut?
Založení Českého královského institutu byla reakcí na přímou volbu prezidenta, kdy jsem pochopil, že hůř už být nemůže, že to je voda na mlýn populistům a pro naši demokracii je to cesta do pekel. Pokud chceme uvažovat o monarchií, tak je potřeba začít s vysvětlováním, začít s osvětou, ne s politikou či politickou stranou. Proč? Hodně lidí by se mohlo domnívat, že já si vytvářím politickou stranou pro sebe nějaký prostor pro zvýhodnění, že z toho budu něco mít. Proto jsem založil Český královský institut jako čistě osvětovou organizaci, která mne stojí akorát peníze a čas. Ale dělám to rád. Úkol je jasný, vést napříč společnosti debatu na téma monarchie, o čem je, vysvětlovat její přednosti, vést debaty se studenty atd. Ale naše činnost je širší, pořádáme také koncerty, filozofické koncerty, na kterých je začátkem přednáška na určité téma, na níž pak naváže dobová hudba a jednou ročně je takovým vyvrcholením naší činnosti, pro všechny, kdo mají zájem o myšlenku monarchie, slavnostní koncert ve Španělském sále Pražského hradu. A to všechno, a ještě mnohem více organizuje Český královský institut, který si drží pozici nepolitické organizace. Dovolil bych si použít dřívějšího výroku Madeleine Albrightové, přinášíme světlo do tmy.
Proč jste tedy podpořil Petra Pavla v prezidentské kampani částkou 300 tisíc korun?
Chápu, je to takový protimluv, a dokonce mně už někde v médiích vytkli, že je to určité pokrytectví. Není to pokrytectví, já jsem se s Petrem Pavlem několikrát sešel, před volbami i po volbách. On ví, že v otázkách společensko-politického uspořádání naší země máme rozdílné názory a preferujeme, aby v čele státu byl nevolený dědičný monarcha, nikoliv prezident. Jenomže jsme pořád občané této země, máme k ní různá práva a povinnosti a já nechci stát opodál. Cítím odpovědnost k této zemi a mám nějaký názor, co by být mělo a nemělo. Byl to ryzí pragmatismus. Pokud máme vůči někomu výhrady, a to vyhrazení bylo v tomto případě očividné a jasné, tak jsem pochopil, že musíme udělat něco, aby zlo nezvítězilo. Jinými slovy, kdybych to měl shrnout do jedné věty, tak my monarchisté jsme upřednostnili důstojnost před populismem. Mám také nějaké podněty pro pana prezidenta, které by pomohly monarchistickému hnutí a současně by pomohly zvýšit hrdost na naší zemi a její historii.
Takže to byla akce proti tomu, aby nebyla zvolena horší varianta?
Do slova a do písmene.
Jaké monarchistické podněty máte pro prezidenta?
Tak třeba změnu ve slavení státních svátku. Tu by mohl iniciovat, aniž by kohokoliv poškodil. Například změna řádového dne z 28. října na 28. září. 28. října je státní svátek země, která v původní podobně zanikla už v roce 1938 a později se dokonce rozpadla. My máme Den české státnosti 28. září na den svatého Václava, tradiční svátek, který se táhne staletími dozadu. Navíc svatý Václav je věčným knížetem, světcem a patronem českých zemí. A to by měl být hlavní svátek českých zemí. Stejně je to už státní svátek, takže by nepřibyl den volna a 28. říjen by mohl zůstat pamětním dnem. I když nám monarchistům se to nelíbí, ale taková je realita. V každém případě však 28. říjen nemá v současnosti opodstatnění.
Kdo by měl být českým králem?
Tohle je těžká otázka, respektive ta odpověď na ní je těžká. Řeknu odpověď Českého královského institutu. My máme tip na osobu, která by jim mohla být, ale nemáme ambice toho panovníka ustanovovat. Ustavení panovníka by mělo proběhnout politickou cestou a měl by to být určitý národní konsensus. To, že to bude někdo, kdo ponese jméno Habsburg-Lotringen, je velmi pravděpodobné. Pokud bychom se měli držet přísně legitimity, tak by tomu tak mělo být. I když bychom očekávali, že členové primogenitury tohoto rodu projeví větší zájem o českou královskou korunu, což se bohužel neděje.
Vy jste stoupencem zemského uspořádání, je to tak?
Je to tak a má to více důvodů. Ve své době, kdy byly zavedeny kraje, tak jejich zastánci argumentovali tím, že se sníží počet úředníků a zefektivní státní správa. První věc je, že počet úředníků naopak nabobtnal, tehdy jich bylo nějakých 290 tisíc, nyní se blížíme k pěti stům tisícům úředníků a nezdá se, že by stát pracoval efektivněji. Pokud jde o zemské zřízení, tak bychom se vrátili k tomu, co tady po mnoho století úspěšně fungovalo a trochu by to možná obrousilo hrany takovým těm moravským tendencím o osamostatnění, které mohou být i částečně oprávněné. Dříve bývala Morava samostatnou zemí spojenou s Čechy pouze osobou panovníka, a to samé platilo pro Slezsko. Pokud bychom se tedy znovu vrátili k zemskému uspořádání a zároveň obnovili okresy, tak bychom státní správu více přiblížili občanům, než je tomu při současných krajích. Nedivil bych se tomu, kdybychom se zeptali hejtmanů jednotlivých krajů, jestli znají všechny své obce, tak by určitě řekli, že ne. Okresní hejtman nebo jak by se ta funkce jmenovala by určitě znal všechny své obce a k tomu i jejich starosty. Takže si myslím, že by to mohlo snížit počet úředníků a byl by to takový návrat ke kořenům, k historickým zemím na našem území.
Jste pro zrušení zákona, který zakazuje užívání šlechtických titulů?
Mnoho lidí se domnívá, že kdybychom tento zákon zrušili, tak by došlo k nějaké nerovnováze. Já si myslím, že je to nesmysl, protože z právního hlediska, zákon, který něco zakazuje, ale nemá sankci, tak nemůže fungovat. Vůbec každá právní norma, která nemá sankci, je k ničemu. A to je i tento případ. Celý problém je v tom, že on už funguje pouze částečně, a navíc je postaven tak, že šlechtický titul nesmí používat jeho nositel, Já mohu oslovovat pana hraběte Kinského, pane hrabě, pana knížete Lobkovice, pane kníže, ale oni svoje tituly používat nesmí. Lidé v jejich regionu je obecně vnímají jako slušné lidi, kteří něco zdědili a vzorně se o to starají. Oni mnohdy z ruin udělali skvost, například František Kinský ze svého zámku v Kostelci nad Orlicí a sám tam provádí návštěvníky, pořádá tam koncerty a umožňuje se předvést i mladým talentům. Pro místní lidi snad s výjimkou komunistů či příznivců SPD je autoritou a oni jej oslovují pane hrabě. To se týká i Šternberků, Lobkoviců a dalších. Je potřeba k té otázce dodat ještě dvě věci. Díky křesťanství a díky historické šlechtě patřily české země na Západ, a nikoliv na Východ. To je vidět úplně na všem. Český stát je středoevropská země s orientací na západní způsob života a má na tom zásluhu právě ta původní mezinárodní aristokracie, která se ženila a vdávala s příslušníky šlechtických rodů ostatních zemí. A tak se k nám dostali i šlechtici z jiných zemí. Nedá se však říci, že by to byli cizinci, oni u nás zůstali, přizpůsobili se a zároveň k nám přinesli část kultury ze své původní vlasti.
V každém případě by měl být tento zákon minimálně pozastaven. Koneckonců neplatil v letech 1939–1945 a nic se nestalo. Občanská společnost se nezruší. A strašit se tím, že zavedeme nevolnictví, to je spíše úsměvné.
Proč jste si pořídil zámek Rynholec?
Já mám kladný vztah k historii a k památkám. Není to tedy jen o zámku Rynholec, do kterého jsem investoval. Podpořil jsem také opravu varhan ve svatovítské katedrále, nechal jsem opravit křížovou cestu k hrobu svatého Václava ve Staré Boleslavi, zakoupil jsem barokní kapli na Lounsku, kterou nyní opravuji a do těchto aktivit spadá i zámek Rynholec. Pokud jde o něj, tak jsem jednou otevřel internet a objevil se tam k prodeji tento objekt. Původně patřil ke Clam-Martinickému panství, za komunistů tam byl státní statek, který měl dokonce dodávat produkty pro Pražský Hrad. Je však třeba říci, že v době, kdy jsem jej zakoupil, byl v žalostném stavu. Mně se na něm ale líbilo to, že splňoval tři moje hlavní podmínky. Tou první bylo, aby tam byl trochu uzavřený dvůr a evokovalo to starý historicky zámecký prostor. Za druhé, aby to bylo v dojezdové vzdálenosti od Prahy a za třetí, aby to bylo někde za vsí a ne uprostřed zástavby. A rynholecký zámek všechny tyto podmínky splňoval. Když jsem zvažoval ano nebo ne, tak rozhodlo krom jiného, že střechy byly v pořádku. Zámek jsem koupil a postupně začal renovovat. Myslím si, že nyní už je v lepším stavu a lidé se tam rádi chodí dívat, sledují, jak se mění. Je u něj i malá obůrka s bílými daňky a zahrady s pávy, což mají rády hlavně děti. Jednou ročně otevíráme zahrady pro veřejnost. Letos budeme vítat léto koncertem, kde hlavním vystupujícím bude houslový virtuóz Pavel Šporcl, na toho se všichni těšíme. Součástí vítání léta bude i opékání vuřtů na připravených ohništích a přátelská setkání. Uvažujeme též o výstavě zajímavých předmětů v jedné místnosti, mezi nimi bude i medailonek, který vlastnil císař František Josef I., který ho dostal darem ke svým 39. narozeninám.
Co plánujete do budoucna?
Protože přibývá podporovatelů monarchie, kteří se nějakým způsobem chtějí angažovat, zvažujeme založení politického hnutí, které by se mohlo jmenovat Monarchie21 a které by sdružovalo ty, kteří se chtějí aktivně zapojit, což ČKI neumožňuje.
