Zdražování má polevit. Ale uvěříme tomu?

3 týdny starý 15

Růst cen zrychluje a centrální banka, která za inflaci zodpovídá, pokračuje v utahování šroubů. Svou hlavní úrokovou sazbu zvedá od čtvrtka o další procentní bod na 3,75 procenta, kde byla naposledy v roce 2008. Ještě před půl rokem tento úrok činil jen čtvrt procenta.

Podobně velké a rychlé pohyby se děly naposledy v 90. letech. Výjimečnost změn odpovídá naléhavosti situace. Meziroční inflace má po Novém roce podle ČNB překročit sedm procent. Přitom banka garantuje jako svůj cíl dvě procenta. Realita se tedy stále vzdaluje tomu, o co ČNB usiluje.

Důvodem je souběh mnoha okolností, z nichž ne všechny lze ovlivnit z Česka. Některé ale ano – ekonomika, kde leccos funguje na dluh, se dá dobře přibrzdit právě zvyšováním úroků. Takové přibrzdění s sebou obvykle nese i menší zdražování. Druhá rovina dění se odehrává v psychologické rovině. Šéf ČNB Jiří Rusnok při prezentaci změn znovu zopakoval, že jeho instituce nyní bojuje nejen o to, aby vyšší sazby skrz ekonomické mechanismy zapůsobily na cenovou hladinu. Ale hlavně o důvěru – konkrétně o to, aby lidé a firmy bance její odhodlání uvěřili a nevsadili do budoucna na to, že zdražování bude pokračovat a nikdo ho už nezastaví.

Procentní skok v úrocích je nezvykle velký skok, který má zafungovat i jako demonstrace toho, že banka boj o „ukotvenost“ zdejších představ o standardní inflaci kolem dvou procent rozhodně nevzdává. „Inflační očekávání firem a domácností jsou už delší dobu konfrontována s výrazným přestřelování dvouprocentního cíle a my jako Česká národní banka nehodláme připustit jejich výraznější odpoutání,“ prohlašuje Rusnok.

Hlavní úrok ČNB – takzvaná repo sazba – určuje, za kolik si mohou jiné finanční ústavy v centrální bance ukládat přebytečné finance. K tomuto ukládání dochází v stamiliardových objemech, repo sazba tedy funguje jako praktické vodítko pro cenu peněz v celé ekonomice. Čím je vyšší, tím vyšší úrok banky požadují, mají-li peníze půjčit někomu jinému a riskovat alternativu oproti zaručenému vkladu v ČNB. Požadavek na vyšší úrok logicky sráží chuť firem a domácností půjčovat si a dál roztáčet poptávku. Aby se jim úvěr vyplatil, investiční záměr musí být lepší než dřív, což vede k tomu, že část výdajů se neuskuteční.

Snímek obrazovky 2021-12-22 v 18.17.27

Koloběh ekonomiky se tímto způsobem podle všech učebnicových pouček – i podle mechanismů odzkoušených v praxi – tlumí a to vede k ochabnutí tlaků na růst cen. Vyšší úroky také za normálních okolností zvedají chuť lidí a firem spořit, což znovu vede k menšímu utrácení, byť v tuzemských podmínkách tato část ekonomického soukolí příliš nefunguje, protože banky mají vkladů dost a úročení depozit drží stále navzdory utahování měnové politiky kolem nuly.

Vyšší úroky by také měly za normálních okolností vést k zpevňování měny – pro investory je výhodnější koupit koruny, protože jim vynášejí víc než eura, což by kurz koruny mělo tlačit vzhůru a zlevňovat dovozy. Ani tento trend se ale zatím příliš neprojevil. ČNB to vysvětluje podzimní nervozitou na globálních finančních trzích kvůli nástupu nové varianty koronaviru, ale pro příští rok banka počítá, že zpevňování proběhne a že euro zlevní až z nynějších více než 25 korun na 24 korun.

Podle toho, jak Rusnok vykreslil představy ČNB v nedávném rozhovoru pro Respekt, i podle oficiálních prognóz banky by se měla inflace následkem nynějších kroků vrátit k dvěma procentům do 12 až 18 měsíců. K dosavadnímu zvýšení sazeb podle čtvrtečního vyjádření guvernéra banka přidá příští rok ještě další, hlavní úrok ČNB tedy překročí čtyři procenta. Sazby nových hypoték v takové chvíli mohou snadno – přinejmenším u kratších fixací – začínat pětkou.

Zdražování je tlačeno vzhůru ze dvou stran. Jednak jde o domácí tlaky, kam podle ČNB patří hlavně nízká nezaměstnanost, nedostatek lidí a rostoucí mzdy, dále pak dosavadní uvolněná politika Babišovy vlády a daňové úlevy vedoucí k přelití volných peněz do nemovitostí. Ale také o tlaky globální, kam patří hlavně růst cen energií a těžkosti se zásobováním v průmyslu. Zkrotit inflaci v takové situaci bude podobně těžké jako přesvědčit veřejnost, že banka má situaci pod kontrolou.

Zatím se – slovy Jiřího Rusnoka – inflační terč vzdaluje, což pro banku zvedá nároky na to, aby zvedala úroky výš a výš. A to v kombinaci s dalšími těžkostmi, jako jsou drahé energie, nevyřešená pandemie, výpadky ve výrobě aut nebo avizované rozpočtové škrty, vystavuje zdejší chatrnou ekonomiku už teď dlouho nevídané zkoušce. ČNB a s ní my všichni máme před sebou rozhodně napínavý a nelehký rok.

Zdroj