Zemědělství, to není byznys, ale řehole, říká farmář Karel Skupień z Písku

4 měsíce starý 155

Jan Smekal

/FOTOGALERIE/ Karel Skupień z Písku takřka celý život zasvětil zemědělství. Od roku 1994 provozuje farmu v místní části Folvark. Ohromně si váží zaměstnanců, kteří mu v jeho podnikání pomáhají od samého začátku. Považuje je za kamarády, kterým důvěřuje a oni naopak jemu.

Karel Skupień z Písku takřka celý život zasvětil zemědělství.Zvětšit fotkuKliknutím zvětšíte Zvětšit fotografii Zvětšit fotografii Zvětšit fotografii gallery 39 fotografií v galerii ›

Karel Skupień z Písku takřka celý život zasvětil zemědělství. | Foto: Deník/Jan Smekal

„1. září to bude čtyřicet let, co pracuju v zemědělství. Všechno začalo brigádou po maturitě, když jsem jako teenager přišel na středisko rostlinné a živočišné výroby v bývalém zemědělském družstvu v Jablunkově. Vzhledem k tomu, že jsem měl řidičák na motocykl, nastoupil jsem jako řidič agronoma, který měl papíry v čistírně,“ uvedl Karel Skupień s tím, že agronoma vozil po polích, na kterých organizoval polní práce, jakými byla orba, setí, sklizeň pícnin, sklizeň obilovin a další.

„Když viděl můj zájem o zemědělství, zasvětil mě do tajů práce agronoma i v kanceláři, kde mě seznamoval s osevními postupy, agrotechnickými lhůtami, odbornými záležitostmi týkající se zralosti jednotlivých plodin, hodnosti sklizně, používání hnojiv pesticidů, kvality zpracování půdy. Poznal jsem tak nejen praktickou, ale i teoretickou část zemědělství,“ vrátil se Skupień ke svým začátkům.

Navíc v mnohém ho do zemědělství zasvětili jeho rodiče. A to už v dětství. „Rodiče měli záhumenek, kde byla kráva, býk, měli i traktor. Táta jako velice inteligentní člověk dělal ředitele školy ve vedlejší obci, ale brával mě do práce na záhumenku, kde mě učil zemědělskému řemeslu a vždycky vysvětloval co se jak dělá a proč. Odmala jsem s ním chodil k telení. Půda se obdělávala pomocí koní, takže mě učil je postrojovat, zapřahovat, ale také ručně kosit kosou, vázat snopy obilí, podávat snopy do mlátičky a mnoho dalšího,“ vyjmenoval Skupień.

Ilustrační foto

Hospody v Olomouci jsou přes oběd znovu plné. Menu kraluje řízek

„Máma pak dělala dojičku v kravíně, kde jsem byl pečený, vařený. Často jsem v něm pomáhal jako dítě. Tehdy to bylo sci-fi, ale vždycky jsem si představoval, že jednou budu mít farmu, kde budou všechna hospodářská zvířata a všechny možné druhy pěstovaných rostlin. A za tímto cílem jsem si šel celý život,“ pokračoval.

Celoživotní sen se pak Karel Skupień snažil naplňovat od roku 1994. „Bylo to velice těžké rozhodnutí. Vrhnul jsem se do jámy lvové, ale měl jsem už znalosti a zkušenosti hlavně s rostlinnou výrobou. Ovšem sféra podnikání pro mě byla španělskou vesnicí,“ upozornil Skupień s tím, že nejprve si vzal do pronájmu farmu Folvark, kde společně s ním pracovalo devět žen.

„Z agronoma se tak rázem stal zootechnik, ekonom, svářeč, traktorista, opravář zemědělských strojů, účetní i noční hlídač v jednom. Byl jsem totálně švorc. Neměl jsem ani korunu. Tehdy jsem poznal na vlastní kůži, co je to byznys. Byl jsem ale mladý, naivní a plný energie,“ podotkl.

Největší oporou Karlu Skupieńovi v jeho počátcích mu byl otec, emeritovaný ředitel školy. Dále jeho tchán, emeritovaný zedník a v neposlední řadě jeho žena. „Bez těchto lidí bych tvrdé počátky nezvládl. Musím zdůraznit také fakt, že lidé v naší obci a sousedé byli ke mně většinou velmi vstřícní a poskytli mi půdu k hospodaření. Navíc kolikrát mi taky hodně pomáhali při sezonních pracích.“

Časem pochopil, že musí investovat

Podnikatelské začátky Karla Skupieńa byly velmi skromné. „Koupil jsem si jeden starý traktor z bývalého zemědělského družstva. A pokud možno staré, levné, závěsné nářadí. To však bylo potřeba více opravovat, než aby sloužilo k práci samotné. K tomu jsem potřeboval získat schopné opraváře, což se časem povedlo. Tyto okolnosti tehdy nastartovaly určitou progresi,“ přiblížil Skupień.

Teprve časem zjistil, že farma nebude fungovat bez toho, aniž by do ní investoval. „První moje investice byla do genetiky mléčného skotu. Tehdy mi bylo jasné, že pokud za každou cenu nezvednu užitkovost stávajících dojnic, tak mě to ekonomicky položí. Genetika se projevila záhy, ale zároveň jsem byl nucený investovat do strojového parku a budov, bez kterých jsem nebyl schopen splnit výživové nároky vysokoužitkového dojného skotu,“ popsal.

Karel Skupień tak začal investovat do strojového parku, hlavně pícninářských strojů a také do budov, které by měly do budoucna poskytnout zvířatům na farmě dostatečné pohodlí a komfort.

„Veškeré investice by neměly smysl, kdybych neměl oporu v kvalitním personálu. Hlavně lidí, kteří to se mnou táhnou od počátku. Jsem vděčný těm lidem, kteří mají k zemědělství profesionální přístup a kteří tady se mnou zestárli. Poslední dobou se totiž do tohoto oboru hlásí čím dál méně opravdových profesionálů,“ poznamenal Skupień a dodal, že zemědělství, které dělá, není byznys, ale řehole. „Za téměř třicet let se pak práce v zemědělství diametrálně změnila. Zaměstnance nepovažuji za zaměstnance, ale za kamarády. Důvěřuji jim a oni mě. Škoda jen, že těch třicet let uteklo tak rychle a pomalu budeme muset naši těžkou práci opouštět a přenechat ji mladším. A zvládne to někdo po nás? Mám sice dva syny, kteří pravděpodobně půjdou mými šlépěji, ale určitě to nebudou mít lehké. Jeden by měl jít na vysokou školu zemědělskou a druhý je v prvním ročníku střední zemědělské školy,“ řekl Skupień.

Dotace nejsou pro zemědělce, ale pro spotřebitele potravin

Farma provozovaná Karlem Skupieńem se zaměřuje na výrobu mléka nejen pro mlékárnu, ale také pro drobný prodej ze dvora. A to hlavně pro místní a lidi z okolí. Ostatně tento druh podnikání je také hodně o kompromisu zemědělské práce a obyvatel žijících kolem.

„Naše zemědělská práce přináší některá úskalí jako například přejezdy těžké mechanizace po cestách, vynášení bláta na cesty, prašnost, hluk, smrad z hnoje a močůvky. Je to ale také kompromis mezi zemědělcem a myslivci, mezi zemědělcem a včelaři a mnohých dalších,“ podotkl Skupień.

Fronta na Úřadu práce v Novodvorské ulici v Praze 4

Na dvě třetiny českých firem má válka na Ukrajině zlý dopad, ukázal průzkum

Určitou bariéru pak pro zemědělské podnikání představuje dotační systém. „Spousta lidí si myslí, že zemědělcům se žije dobře díky vysokým dotacím. Dotace však nejsou pro zemědělce, ale pro spotřebitele potravin. Cena potravin u nás je nižší než výrobní cena. Vzhledem k tomu, že ve vyspělých zemích jsou zemědělské dotace a potraviny tím pádem velmi levné, tak z dotační cesty není možné sejít. Můžeme tak zemědělce rozdělit na ty, kteří spekulativním způsobem využívají dotací a na ty, kteří skutečně dělají zemědělskou výrobu, produkují potraviny a zaměstnávají lidi,“ poznamenal Skupień.

Soukromý zemědělec z Písku za celou dobu podnikání zažil roky, kdy bylo v tomto odvětví lépe, ale musel se vypořádat i s roky, kdy bylo hodně zle. „Například v roce 2008 jsme měli výkupní cenu mléka na stejné úrovni jako v roce 2022. Za to v roce 2009 jsme ji měli o 40 procent nižší. Přitom vstupy do zemědělství vždycky rostly. Prošel jsem si různými úskalími a krizemi v mém oboru, ale to, co se stalo teď na začátku 20. let 21. století v podobě korona krize a války na Ukrajině, tak to nemá obdoby. Nikdy by mě nenapadlo, že se v Evropě budou lidé obávat o své životy,“ zdůraznil.

I když je zemědělství ohromná řehole, umí si Karel Skupień najít čas také na to, aby si s partou kamarádů zašel zahrát volejbal, fotbal nebo si v zimě vyrazil zalyžovat. „Hlavně mě nesmírně těší, že spolu s několika nadšenci jsme v naší obci vymysleli a zrealizovali velice úspěšnou akci v podobě Píseckých dožínek. Dneska už neodmyslitelně patří do života obce a těší se ohromné popularitě mnoha lidí. A to nejen místních, ale i těch z okolí,“ uzavřel Skupień.

Hlavní zprávy

Válkou zničený ukrajinský Charkov Pražské sídlo společnosti PPF zesnulého podnikatele Petra Kellnera Ukrajinská moderátorka Marička Padalko Nejen drahá paliva, ale zdražování obecně. To vede Čechy ke zvýšenému zájmu o elektrokola. Noční vlakové spoje přivážejí ukrajinské válečné uprchlíky na nádraží, 18. března 2022 v Bohumíně. Olena (55 let), Ksenia (29) a Zlata (9 měsíců) – to jsou tři generace jedné rodiny, která ještě donedávna poklidně žila nedaleko Kyjeva. Dnes sdílejí pod jednou střechou domácnost v budově bývalé školy v Maršově nad Metují na Náchodsku. Přehrát video Kateřina Perknerová Ronalda Reagana zasáhla odražená střela, která trefila nejdříve limuzínu. Kromě něj byli při střelbě zraněni tiskový mluvčí James Brady, agent tajné služby Timothy McCarthy a policista Thomas Delahanty Planetka Ryugu.
Zdroj