Ženy si v platech nejsou s muži rovny. V Česku to platí obzvlášť

1 měsíc starý 9

„Stejná práce vyžaduje stejné ohodnocení, ať je vykonaná mužem, nebo ženou,“ komentovala eurokomisařka Věra Jourová minulý týden návrh nové směrnice Evropské komise, která reaguje na rozdíl v platech mužů a žen. „Je to něco, co bychom v jednadvacátém století už vůbec neměli řešit,“ dodala místopředsedkyně EK.

Komise chce větší transparentnost firem, včetně povinného zveřejňování skóre tzv. gender pay gap (GPG), tedy míru nerovnosti v odměňování mužů a žen. Právo na stejné ohodnocení stejné práce mají v EU muži a ženy od roku 1957, v mnoha evropských zemích je však zmínka v legislativě vágní a GPG stále hluboko pod unijním průměrem. Vzorovým příkladem takové země je Česká republika.

„Česko nepřijalo žádné opatření, abychom se z této situace dostali,“ komentuje výši českého GPG, které je na úrovni 18,9 procenta pátou nejhorší zemí v EU, Lenka Simerská z projektu Rovná odměna, který pod hlavičkou EU a českého ministerstva práce a sociálních věcí na vyrovnání platů pracuje.

Simerská pro Seznam Zprávy připomíná, že se hodnota českého GPG za posledních pár let lehce snížila, ovšem z toho důvodu, že v rámci ekonomické konjunktury vláda přidala na platech v oborech, kde převládají ženy. „Ve zdravotnictví, školství nebo sociálních službách, kde masivně pracují ženy, proto se ta hodnota o něco málo zlepšila,“ vysvětluje.

Podle Lenky Simerské je to zlepšení pouze „naoko“: „Stále se diskriminuje, stále jsou ženské obory podhodnocené a je tu segregace trhu práce, stále nemáme nástroje typu dost míst ve školkách nebo v zařízení pro děti do tří let.“

Na počátku nového milénia se míra unijní nerovnosti v platech mužů a žen vyrovnávala, od roku 2015 však stagnuje. A koronavirová krize, vzhledem k tomu, že zasáhla celý trh práce, „zahýbala“ i s tímto indexem.

Covid-19 všechno zhoršil

Ženy v průběhu covidové krize trpí především nerovnou pracovní „dostupností“. Zavřely se školy a školky a ženy často musely být ty, které se o děti starají, což vyplývá z dat a reportu Evropské komise. Podle komisních dat si až 44 procent Evropanů myslí, že nejdůležitější rolí ženy je starost o rodinu a domácnost.

Data z právě probíhající krize prozatím nejsou zcela určující, v druhém čtvrtletí roku 2020 však bylo zvýšení nezaměstnanosti pro ženy a muže víceméně stejné. Ženy ale měly větší problém se do práce znovu vrátit v rámci uvolnění restrikcí minulé léto. Zaměstnanost mužů stoupla o 1,4 procenta, u žen pouze o 0,8 procenta.

Pandemie se podepsala na ekonomickém postavení žen. Podle žebříčku firmy PwC Women in Work index se Češky propadly o jednu příčku na 21. místo z 33 zkoumaných zemí OECD. „Zatímco účast Češek na trhu práce podle predikcí klesla o 18 procentních bodů, v případě českých mužů jde o bodů 15,“ uvedla v tiskové zprávě Andrea Linhartová Palánová z PwC.

Jsou to zejména služby, pohostinství a kultura, kde mají ženy větší zastoupení a na které také dopadají nejvýrazněji protipandemická opatření.

Opakovaně se naopak na předních příčkách žebříčku umisťuje Island, Švédsko a nově také Slovinsko. Island se před třemi lety stal také první zemí s propracovanou legislativou rovného platového ohodnocení mezi ženami a muži.

Na dopad krize na ženy a jejich pozici na trhu práce ale reagovalo také Španělsko. Již na konci března minulého roku přijalo opatření, která podporovala ty, kteří z mnoha důvodů museli zůstat pracovat doma – a podle dat právě z velké části ženy. V Belgii zase zavedli speciální příspěvky pro rodiče dětí do 12 let, které dovolily lidem odejít na neplacenou rodičovskou dovolenou v období, kdy byly školy a školky zavřené.

Bojujeme se zpochybňováním

Problém nerovné odměny v Evropě, který se dá ilustrovat na příkladu České republiky, tu byl samozřejmě dávno před krizí. „Naše právo říká, že stejná práce stejné hodnoty má být stejně odměněná. Ale ve výkladu, jak určit tu hodnotu, už je mnoho nejasností,“ vysvětluje Lenka Simerská.

Podle ní v ČR problém stojí také na těžké pozici státu vůči zaměstnavatelům, tedy v přidávání dalších, byť malých a důvodných regulací. „Ti se děsí momentu, kdy si budou zaměstnanci mezi sebou sdělovat plat,“ zdůvodňuje. Projekt Rovná odměna se ale snaží českou politickou reprezentaci připravovat již čtyři roky právě na směrnici Evropské komise, která žádá transparentnost firem.

Rovná odměna také zkouší s českými firmami analytický nástroj Logib, který umí v rámci firmy otestovat míru rovnosti. Systém vyvinuli ve Švýcarsku a v ČR ho zkusila například Technologická agentura ČR (TA ČR).

V roce 2020 se TA ČR zapojila do pilotního testování genderových mzdových rozdílů v rámci vlastní kanceláře prostřednictvím nástroje Logib. „Díky testování jsme se dozvěděli, kde stojíme dle mezinárodní metodologie a na jakých parametrech můžeme ještě zapracovat. Z měření také vyšlo najevo, že férovost platů mužů a žen v TA ČR se pohybuje na 92,2 %,“ komentuje zkušenost pro Seznam Zprávy Táňa Hálová Perglová z TA ČR.

„Český inovační ekosystém musí umět využít všech dostupných talentů – mužů i žen. Proto se v TA ČR dlouhodobě věnujeme odstraňování bariér, které omezují prosazování lidského potenciálu,“ přidává komentář také předseda TA ČR Petr Konvalinka.

V českém prostředí ale snahy často naráží nejen na systémové nedostatky a neochotu politiků. Téma rovnosti platů žen a mužů je zejména v online světě přijímáno skepticky. „Je to neustálá mravenčí práce odrážení různých zpochybňování na sítích, přitom analýzy hovoří jasně,“ uzavírá své zkušenosti Lenka Simerská.

Zdroj