Změnit školu není lék na šikanu, nesete si to v sobě dál a bojíte se mluvit, říká tiktokerka

před 4 týdny 56

V dětství se potýkala se šikanou kvůli svým ruským kořenům, čelila i špatné situaci v rodině. Dnes ji na TikToku sleduje téměř milion lidí. „Následky šikany si nesete dlouho po tom, chtěla jsem se zabít,“ vypráví v novém podcastu Rádia Junior Šikana tiktokerka Gabriela Drdošová.

ŠIKANA Praha 11:13 27. května 2024

Gabčo, můžeš nám popsat svůj příběh, kvůli kterému tu teď sedíš?
Šikana je moje nejméně oblíbená téma. Začalo to asi tak, že já nejsem cizinka, ale moje máma je. Každé dítě to vnímá jinak, záleží na výchově.

Poslechněte si celý rozhovor s tiktokerkou Gabrielou Drdošovou

Třeba otec nemusí mít rád národnost, například ruskou nebo ukrajinskou, což je můj případ. Moje mamka je z Ruska. A děti hned berou z domova negativní věci a přenáší je do školy a i na ostatní děti, já jsem toho byla příkladem.

Nejvíc mě šikanovali, protože moje mamka je Ruska. Říkali mi „Ukrajinka“, ale chápu, že někteří nerozeznají rozdíl. Říkali mi, že určitě kradu, že moje máma krade, že jsem „socka“ a že moje mamka vůbec nepracuje a hrozně na ni nadávali.

Snažili se mi dělat naschvály, že dali svoje věci přede mě a říkali mi, „Tak co, ukradneš mi to, ukradneš mi tu stovečku?“ To byla první nebo druhá třída a táhlo se to až do čtvrté.  

Jako dítě jsem nechápala, co se děje, proč já jsem špatná, nebo co dělám špatně, jestli jsem někomu něco udělala.

Podcast Šikana

Hraná podcastová série o mrazivých případech šikany podává pomocnou ruku nejen obětem. Školní psycholožka pomáhá řešit situace, které přerostly přes hlavu dětem, učitelům i rodičům. Poslouchejte na webu Radia Junior.

Upozornění: Seriál pracuje s autentickým slovníkem mládeže. Obsahuje i vulgární výrazy.

A vlastně kvůli tomu to začalo. První třída byla v pořádku, na téhle základní škole jsem byla do čtvrté třídy. V první se ještě nic nedělo, ve druhé to už trochu začalo a třetí třída byla konečná.

Samozřejmě dělo se i to, že po mně házeli mokré houby. To si ještě pamatuju, ty houby na tabuli, jak byly špinavý, smradlavý a odporný, nesnášela jsem to.

A ten nátlak byl psychický?
Psychický, ale i fyzický. Házeli po mně ty houby nebo i batoh. Taky mi například vzali batoh a do koše mi vyhodili všechny věci. Brali mi i svačiny.

Nejdřív jsem nechápala, proč se to děje, a když jsem ten důvod později zjistila, tak jsem to i tak nechápala. A myslela jsem si, že je se mnou něco špatně.

‚Nejde o to, že bych přišel domů s modřinou, ale o modřiny na duši.‘ Šikanou si prošel i herec Piškula

Číst článek

A nechtěla jsem to ani moc říkat mamce, protože jsem si nemyslela, že to je něco špatného, že mě spolužáci jenom pošťuchují. A když po mně později začali házet věci, tak jsem si myslela, že je se mnou něco špatně.

Změna školy nepomohla

To je podle mě časté, že dítě hledá vinu samo v sobě. A jak to nikomu neříká, tak to v něm bublá, dokud to nepřeroste v něco nepříjemného. Ty jsi postupně chodila na několik základních škol…
Hodně jsem měnila základní školy. Pak jsem byla na konzervatoři, tu jsem zase opustila a šla zpět na základní školu. Občas jsem neměla dobré známky. Mamka mě vychovávala sama a moc mi nešla čeština.

Takže ty jsi přecházela na jiné školy kvůli tomu, že jsi mámě řekla, že se něco děje a ona řekla, „Pojď, dám tě pryč.“?
Jo, já jsem hlavně sama chtěla. Neřekla jsem jí o šikaně, ale spíš jsem jí řekla, že mi to nevyhovuje a házela jsem to na sebe, že já jsem špatná.

Jaké to je, začínat pořád znovu na nové základní škole? Je to tak, že tam přijdeš a máš pocit, že můžeš začít znovu? A snažíš se nějak uchytit v té společnosti?
Na první škole jsem byla čtyři roky, pak přišla rok jiná škola. Tam to bylo celkem v pořádku, spíš jsem měla problém s jednou učitelkou. A pak přišla konzervatoř. Tam si myslím, že to bylo úplně jedno, šikana úplně zmizela. Tam totiž bylo víc cizinců a bylo to jedno, protože každý byl odněkud.

Jenže jsem se pak zranila a nemohla jsem pokračovat na konzervatoři. Takže jsem se v půlce osmé třídy vrátila na klasickou základní školu. A tam jsem to začala zase vnímat, protože se tam už utvořily přátelské partičky a já tam přišla jako nová. A šikana začala znovu.

Takže bys neřekla, že přecházet na jiné školy je lék na šikanu?
Když jste zažili šikanu a jdete do nového prostředí, kde vás nikdo nezná, tak si to nesete s sebou. Bojíte se promluvit.

‚Chtěla jsem skočit z okna‘

Ty jsi dokonce uvažovala o sebevraždě
To bylo právě v osmé nebo deváté třídě. Tehdy mě šikanoval jeden spolužák. Do toho si moje máma prožívala toxické manželství. Otec pil deset let a já to zažívala s ní. Ani jsem neměla moc přátel a nemohla jsem myslet na sebe, protože jsem přišla domů a chtěla jsem pomoct mámě.

Zažili jsme i případ, kdy šikana na pracovišti skončila smrtí. Řešení chce značnou odvahu, říkají odborníci

Číst článek

Jeden večer přišel táta domů opilý a já to už nemohla vydržet, chtěla jsem skočit z okna. Pak jsem se ale zarazila a řekla si, že tady musím být pro bratra.

A měla ses komu svěřit? Chápu, že v osmé třídě člověk už začíná vnímat…
Já jsem to nečekala. Myslela jsem, že v osmé třídě budou už dospělejší děti. (začíná vzlykat)

Ne, ne, ne, ne, děti umí být dost často s**ě. Pardon za to slovo. Nechceš vodu?
Ne, já jsem zvyklá, že brečím.

Měla ses teda komu svěřit?
Jo, v osmé třídě jsem to nezvládala a řekla jsem to mámě. Samozřejmě nemohla přijít do školy a seřvat tam ty děti nebo s tím něco dělat.

Když jsem do té školy nastupovala, tak jsem mluvila s ředitelkou a ona mi řekla: „Gabčo, tohle je zrovna nejhorší třída. Jste si jistá, že tam chcete jít? Vidím, že jste hodná a naivní holka.“ Samozřejmě mě tím nechtěla urazit. Já jsem jí řekla, že to ten rok a půl zvládnu. Byl to nejhorší rok a půl.

Spíš jsem nečekala, že ještě v tomhle věku někdo zvládne něco takového dělat. Pochopím, že maličký děti to ještě nechápou. Ale u těch starších dětí si řeknete, že by už mohly být dospělejší.

Radši bych dostala facku, ta nejistota se nedá vydržet, říká dívka. Metod kyberšikany nezastavitelně přibývá

Číst článek

Ale není to tak a často se to děje i mezi dospělými…
Svěřila jsem se tehdy mámě, ale nechtěla jsem s ní o tom mluvit, protože ona měla taky problémy.

Obrat k lepšímu

A myslíš, že to, že jsi se svěřila mámě, byl zlomový bod, kdy se to začalo všechno otáčet k lepšímu?
Jo, protože jsem konečně začala komunikovat. Navedla mě totiž na to, že já nejsem špatný člověk a není to moje chyba. Že ty děti něco zkusily a viděly, že jim to projde, tak v tom pokračují.

Ale rozhodně to není chyba těch dětí, co jsou šikanovány.

To určitě ne. Myslíš, že když jsi to v sobě přestala držet a někomu o tom řekla, tak z tebe ta tíha spadla jen tím, že jsi to řekla nahlas?
Jo, protože moje mamka byla vždycky při mně. Už od mého dětství byla jediný člověk, se kterým jsem byla spokojená. Hodně se mi tehdy ulevilo, protože mi mamka řekla dobré věci.

A jak ti pomáhal tanec? Nebo jak ses při tom cítila? Víš, jestli to bylo to, že jdeš na hodinu tance a tam se dvě hodiny jenom hýbeš do rytmu a úplně vypneš.
Jo, úplně jsem vypínala.

Tanec jako únik

A byl to relax?
Jo, pro mě to bylo osvobození. Trenér byl úplně super, ve všem mě podporoval a cítila jsem se, že jsem dobrá, že něco konečně umím, že mi to šlo. Ale jak jsem se zlepšovala a dostávala hlavní role, tak se to ostatním nelíbilo. Záviděli. Ale snažili se se mnou bavit. A trenér byl opravdu super.

Takže tam byla nějaká autorita, o kterou ses mohla opřít. Šikana dokáže dost zahýbat se sebevědomím. Máš pocit, že si ho už získala zpátky?
Ne.

Ale cítíš se silnější?
Určitě. Sice tady bulím jako malé dítě, ale jsem silnější. Ale sebevědomí mám nízké. Sice mám teď partnera, který mi pomáhá, ale stále je to špatné. Podívám se do zrcadla a neřeknu si, že jsem hezká. Nemám to sebevědomí.

‚Syna jsem našla ležet zbitého na toaletách.‘ Když škola říká, že šikanu nemá, je to začátek problému

Číst článek

A zkusila jsi to někdy řešit pomocí terapie nebo jiné formy pomoci?
Chtěla jsem, ale bála jsem se. Kvůli šikaně moc nevěřím lidem a je pro mě náročné se svěřit někomu cizímu.

Ale tak je to přece jenom profík, který si to ze zákona musí nechat pro sebe a je tam od toho, aby ti tu bolístku pomohl otevřít a vyrovnat se s ní.
Pořád nad tím přemýšlím, ale chci najít někoho, kdo mi opravdu pomůže. Spousta psychologů může být taková, že si mě jenom vyslechnou a nepomůžou. A já nechci plýtvat časem, že se někomu svěřím a on mi nepomůže.  

Já jsem taky chodil na terapie a musel jsem obejít tři terapeuty, než jsem si třeba našel toho svého. Musíš se potkat s tou osobností. A potkala ses od té doby s někým z těch svých spolužáků?
Ne. Já je nechci vidět. Na druhou stranu si říkám, co si asi teď říkají, když mě zná spousta lidí a je vidět, že nejsem špatná.

Jestli si vzpomenou, co dělali nebo ne. Jenom mě to zajímá, ale jinak se s nimi vůbec nechci vídat.

A máš něco, co bys poradila dětem, které jsou v podobné situaci, jako jsi byla ty?
Kdybych neměla mámu, tak nevím, co bych dělala. Takže opravdu vyhledat pomoc od blízkých.

Šikanovali i herce Piškulu, to období má v mlze. Následky neřešení jsou nedozírné, varuje psycholožka

Číst článek

Byla jsem minulý rok na táboře Talent Campu a přišly tam za mnou děti, které se mi svěřily, že nemají rodiče, kterým by o šikaně řekly.

Hodně jsem tam s nimi brečela a asi bylo vidět, že jsem si něčím podobným prošla taky. Tak jim vždycky vysvětlím, že si musí najít někoho, kdo jim pomůže. Ať už kamarády nebo rodiče.

Rodiče jsou nejbližší lidé, které máme, a když slyším, že to tak není všude, tak mě to mrzí. Nevím, co bych v takovém případě řekla. Možná terapie, ale když na ně dítě nechce…

Popřípadě jsou možnosti jako bezplatná Linka bezpečí
Jo, to jsem taky myslela.

Řetězová reakce

Ale abych to shrnul, tak je potřeba to někomu říct a nedržet to v sobě. Co bys vzkázala těm, kteří teď někomu aktuálně ubližují, jestli si to vůbec uvědomují?
Bohužel si to neuvědomují. Neví, co všechno tím mohou způsobit a člověk z toho může mít trauma a vypadá to takhle (ukazuje na sebe). Ale není to dobrá cesta.

Uvažoval o sebevraždě, tak ať je klidně jednorožec. Není to módní trend, říká maminka trans gay syna

Číst článek

(Začíná vzlykat). Pardon, já se musím…

Pusť to ven.
Myslím si, že děti, které šikanují, mají problémy doma.

Nebo někde jinde, je to řetězová reakce?
Určitě existuje procento těch, kteří mají problémy doma a musí si to vybít na někom slabším. Věřte mi, že to není dobrá cesta a měli by se trošku pozastavit nad tím, co chtějí zrovna v tu chvíli udělat a zamyslet se, že to opravdu tomu člověku hrozně ubližuje a může to mít velké následky.

Může to mít velký následky a zároveň se to s tím člověkem může táhnout celý život. I když budou dospělí.
Ano, může to dohnat člověka tomu, že přemýšlí nad sebevraždou.

Redakce Rádia Junior, hof

Přečtěte celý článek