Zvykl jsem si. Člověk ale žije s pocitem, že kdykoliv může přiletět raketa, říká zpravodaj z Ukrajiny

5 měsíce starý 111

„Životní rytmus je úplně jiný, protože podléhá válečnému stavu. Jsou tam zákazy vycházení nebo problémy se spojením,“ říká Martin Dorazín, který dva měsíce působil na Ukrajině jako válečný zpravodaj. O svém pobytu na Ukrajině i návratu do Polska mluvil v rozhovoru pro ranní speciál Radiožurnálu.

Praha 12:52 19. dubna 2022

„Životní rytmus je úplně jiný, protože podléhá válečnému stavu. Jsou tam zákazy vycházení nebo problémy se spojením,“ | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas

Volodymyr Zelenskyj prohlásil: „Můžeme říci, že ruské síly zahájily bitvu o Donbas.“ Pokud by Ukrajinci tuto bitvu prohráli, co by to znamenalo?
Myslím si, že oni si prohru ani nepřipouštějí, protože to by prohráli i psychicky a potom i vojensky. Jde jim o všechno. Nejenom Ukrajině, také nám jde o všechno, protože kdyby Rusové postoupili až k Dněpru, třeba se tam na chvíli zastaví, ale budou čekat, posilovat své jednotky a vydají se dál. Oni neskrývají, že jejich cílem není Ukrajina, ale podstatná část Evropy, kterou chtějí „převychovat“.

Poslechněte si celý ranní speciál o vývoji válečného konfliktu na Ukrajině

Ráno se jeden muž na sociální síti Twitter dotazoval, proč děláme speciál o Ukrajině a ne o životě v Česku. Ta odpověď zní, protože situace na Ukrajině je o životě v Česku.
Přesně tak. Myslím si, že si to spousta lidí uvědomuje, ale spousta lidí to pořád bere na lehkou váhu. My samozřejmě nejsme úplně první na ráně, to je spíš Polsko nebo pobaltské země. Ale jakmile to začne, bude to i u nás a všech se nás to dotkne. Podle toho, jak se operace vyvíjí, a jak Rusko umí zaskočit nečekanými tahy a využít momentu překvapení, musíme být připravení. To říkám s veškerou váhou a seriózností, aniž bych chtěl někoho strašit.

Na návštěvě v oáze klidu u Dnipra. Modlitby v úkrytu u domácích zavařenin i šití ukrajinských vlajek

Číst článek

Potkal jsi tváří v tvář ruské vojáky na Ukrajině?
Naštěstí ne, protože my jsme z Mariupolu utekli a odjeli jsme poslední možný den. Kdybychom tam zůstali, potkáme se s nimi. Jediné, co jim funguje, je předávání informací. Oni o mně samozřejmě mají informace, když jsem tam tak dlouho žil. Sledují sociální sítě, internet, naše stránky. Zcela určitě na to mají lidi. Ne že bych byl tak důležitý, ale když se tam člověk pohybuje, tak ho zaznamenají. A ty ruské kontroly by pro mě nemusely dopadnout dobře.

V čem se ještě liší práce reportéra ve válce, kromě toho, že jde o život?
Asi ve všem. Životní rytmus je úplně jiný, protože podléhá válečnému stavu. Jsou tam zákazy vycházení nebo problémy se spojením. Občas v Mariupolu už začalo spojení vypadávat, později už nebylo vůbec, ale to už jsme tam naštěstí nebyli. Tělo i mozek se podřizují té situaci, všechno je jiné.

Člověk si musí úplně jinak plánovat věci. Do obchodu musí v pauze mezi sirénami. Když ho sirény zastihnou na ulici, musí se někam ukrýt a třeba nedorazí do vysílání, protože je zrovna někde ve sklepě. To se nám několikrát stalo. Ale potom si na to člověk zvykne a vidí, že lidé se snaží žít relativně normální život. V Dněpropetrovsku nebo v Záporoží jezdí auta, i když jsou sirény. Lidi chodí po ulicích, děti jezdí na kolech a na koloběžkách, takže časem se člověk přizpůsobí. Ale vždycky je to s hrozným pocitem, že něco může odněkud přiletět. Může to přiletět kamkoli, protože Rusko ostřeluje města poměrně chaoticky.

Kontakt nenavázán. Reportér marně zjišťuje, jaký je osud dětí z dětského domova u Mariupolu

Číst článek

Navíc tato válka je i informační. Jak se v ní daří pohybovat novináři Českého rozhlasu?
Kdo má možnost, sleduje zprávy z obou stran, takže i z Ruska. To je trošku problematické, protože ruské informační kanály s výjimkou agentury Interfax jsou na Ukrajině zablokované, ale dá se to různě obejít. Také existuje sociální síť Telegram, takže sleduji kanály proruských separatistů. Tam si můžu porovnat, co hlásí oni, co hlásí Ukrajinci a co z toho je plus mínus pravda.

Válka poničila na Ukrajině až třicet procent dopravní infrastruktury, informovala agentura Reuters s odvoláním na místní ministerstvo dopravy. Jak se tobě jelo z Dnipru do Varšavy, protože ty stále působíš jako polský zpravodaj Českého rozhlasu.
Dlouze. Je třeba být opatrný, protože blízko válečných oblastí mohou být miny. To bylo nejhorší při cestě z Mariupolu, kde byly na cestě kusy bahna. Ukrajinci nám říkali, abychom si dali pozor na miny. Ale upozornění vás nezachrání. Cesta je zničená po tancích, válejí se na ní chuchvalce čehosi a musíte projet, nemáte jinou možnost. Nedá se sjet do polí, to by bylo ještě horší, protože okraje jsou zaminované. Navíc člověk musí stihnout cestu do setmění. Po setmění není dobré se vydávat na cesty. I kvůli policejní hodině.

Pak může začít chybět benzin. Otevřené jsou jen některé benzinky, bývají tam fronty, i na to člověk musí myslet. Je třeba myslet také na to, že i když jste na západě Ukrajiny, nejste v bezpečí. Je to takový klamavý pocit, že když se dostanete z Donbasu pryč, je to už dobré a přestanete se chovat opatrně. A jak jsme viděli ve Lvově a v západoukrajinských městech, je velmi ošidné se na to spolehnout. Až do polské hranice je to pořád nebezpečné.

Jan Pokorný

Zdroj