před 2 týdny
26
KOMENTÁŘ / Když člověk absolvuje něco tak jedinečného, jako je cesta do Bílého domu, má pochopitelně nutkání napsat o tom trochu osobnější text. Je to zážitek, který ani po letech novinářské práce jen tak něco nemůže přebít. A jako Češka, která má ráda svou zem, a tudíž pro ni chce jen to nejlepší, cítím radost a hrdost, že náš stát kope první ligu a nehraje si na malou zakomplexovanou zemičku, jak si to přejí někteří malí a zakomplexovaní spoluobčané.
Premiér Petr Fiala, ať už to s jeho politickou kariérou dopadne po volbách v roce 2025 jakkoli, odehrál životní roli. V Bílém domě působil jako sebevědomý státník sebevědomé země, kterou se pod jeho vedením Česká republika opět stala. Odhlédněme teď na chvíli od všeho, s čím můžeme nesouhlasit a co musíme kritizovat zejména v politice domácí. Tohle byl majstrštyk.
Úzké spojenectví s USA je zásadní pro naši budoucnost hlavně z hlediska bezpečnosti. Skvělá zpráva je, že díky Fialovi Česká republika nepůsobila jako někdo, kdo se doprošuje pomoci za nic. Delegace prezentovala jak investice českých firem na americkém trhu, tak to, že naše země se zodpovědně staví k závazku vydávání dvou procent HDP na obranu, což se rozhodně o všech zemích NATO říci nedá.
Do USA Petr Fiala přijel jako premiér iniciativní země. Země, která se bez zaváhání od prvního dne staví za napadenou Ukrajinu. A hlavně země, díky níž budou mít Ukrajinci brzy tolik potřebnou munici. Dokázali jsme mnoha větším a bohatším zemím, že nejsme někdo, kdo stojí v koutě. Ukázali jsme jim, že v mnohém máme jako stát se zkušeností s ruskou okupací daleko lepší úsudek. A Fiala a jeho ministři se nebáli jít proti proudu některých politiků, kteří chtěli tak nějak počkat, až bude za tři dny Vladimir Putin v Kyjevě.
Opravdoví vlastenci nejsou lidé, kteří sedí u sociálních sítích a píší tam, že my jsme ta malá země, o níž vždy rozhodují „ti velcí“. Protože to není a nesmí být pravda. Jistě, část lidí vždycky chce, aby za ně někdo rozhodoval, aby nemuseli přemýšlet, nemuseli mít zodpovědnost za vlastní životy a aby mohli všechno svádět tu na zlý Brusel, tu zase na zlou Ameriku.
Opravdoví vlastenci jsou lidé, kteří chtějí, aby jejich středně velká (!) země hrála prim v tom, na co stačí. Chtějí, aby její představitelé byli na nejvyšších úrovních přijímáni jako rovnocenní partneři. A chtějí být těmi, kdo mohou rozhodovat, určovat směr a pomáhat, ne jen čekat a natahovat ruku.
Jeden nejmenovaný představitel antičeské scény žádal, aby do USA jel někdo jednat o pomoci pro Česko, nikoli pro Ukrajinu. Jenže hrdé Česko žádnou pomoc nepotřebuje. Jistě, potřebujeme spolupráci, ale my už nejsme žádná rozvojová země, my jsme západní stát, který se nemusí nikoho o nic prosit. Stát, který pomáhá přátelům Ukrajincům, když to potřebují.
A přesně to si každý vlastenec přeje. Díky, pane premiére.
